Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v částce [částka]. Úvěr se žalovaný naopak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem v částce [částka] (zahrnující zejména kapitalizovaný smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, poplatek za zpracování zápůjčky a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení), a to v hotovosti ve 12 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, přičemž na úvěr uhradil pouze [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný podepsali dne [datum] listinu s nadpisem „[Anonymizováno] č. [hodnota] “, na základě které žalovaný téhož dne obdržel od zmíněné společnosti peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka]. Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem v částce [částka] (z toho představoval smluvní úrok [částka], poplatek za zpracování úvěru [částka] a poplatek za flexibilní splácení [částka]) a pojistným za doplňkové pojištění v částce [částka], to celé ve 12 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka měla činit [částka]. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že dne [datum] zmíněné osoby podepsaly ještě listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, jejímž obsahem bylo mimo jiné několik prohlášení žalovaného o jeho zdravotním stavu a deklarace žalovaného ohledně přistoupení k pojistné smlouvě v rámci které vystupuje společnost [právnická osoba] jako pojistník, a která je blíže konkretizovaná právě ve zmíněné listině.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně podepsaly dne [datum] listinu s názvem „Smlouva o postoupení pohledávek“, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku pod č. [hodnota] se jménem a příjmením žalovaného včetně čísla [hodnota]. Z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému, že pohledávku za ním v částce [částka] postoupila žalobkyni.
5. Z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že k úhradě částky [částka] byl žalovaný vyzván prostřednictvím upomínky zaslané zástupcem žalobkyně dne [datum] prostřednictvím osoby [právnická osoba]., a to před podáním žaloby v této věci.
6. Z karty klienta soud zjistil, že společnost [právnická osoba] před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má čistý příjem v částce [částka] měsíčně a výdaje v částce [částka] měsíčně (z toho na externí splátky v částce [částka]), bydlí v nájemním bydlení, je svobodný, bez vyživovací povinnosti a má učňovské vzdělání.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru, k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto otázku zkoumala, a to zaznamenáním informací získaných od žalovaného do jeho zákaznické karty, ověřením těchto informací příslušnými doklady, a i samotným podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, nicméně ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků, tedy zejména ze žádosti o úvěr (zákaznické karty) nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala. Již skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaný vynakládá na splátky jiných úvěrů částku [částka] měsíčně, měla být pro ni dostatečným upozorněním, aby zkoumala příjmy a výdaje žalovaného o to důkladněji.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Jelikož žalovaný na tuto částku uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze [částka] a žalobkyni ničeho (obojí dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění), do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný, resp. téměř stejný (při zohlednění žalobkyní požadovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení).