Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % a pohledávky ve výši [částka], se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobkyně je povinna doplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši [částka].
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho částka [částka] představovala nesplacenou jistinu a částka [částka] poplatek za vyplacení tranší úvěru) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi ní a žalovaným dne [datum], jelikož žalovaný poskytnutý úvěr ve výši [částka] nesplácel včas. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s názvem „[Anonymizováno] č. [hodnota] “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do [datum] až částku [částka], a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % p.d. s denním úrokovým obdobím (úroky jsou připisovány denně) a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek. Žalobkyně dne [datum] převedla na bankovní účet žalovaného částku [částka], načež ho dne [datum] prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce [částka]. K úhradě zmíněné částky žalovaného vyzvala i prostřednictvím upomínky zaslané poštou zástupcem žalobkyně před podáním žaloby v této věci. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce [částka] měsíčně, výdaje v částce [částka] měsíčně (z toho na půjčky v částce [částka], na bydlení v částce [částka] a na ostatní věci v částce [částka]), a že bydlí ve společné domácnosti se 4 osobami (3 z nich nepracovaly).Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 588 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a podle § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli a případně jak je ověřovala. Již skutečnost, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaný vynakládá na splátky jiných úvěrů částku [částka] měsíčně, měla být pro ni dostatečným upozorněním, aby zkoumala příjmy a výdaje žalovaného o to důkladněji. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností, neboť věc bylo možné posoudit jinak (jako bezdůvodné obohacení).Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení však žalobkyně neuváděla žádná tvrzení, natož že by označovala důkazní prostředky, ohledně toho, kolik jí žalovaný celkem uhradil, a proto výši jeho případného bezdůvodného obohacení nebylo možné zjistit. Soud tak žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly (výrok II).Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši [částka] (výrok III) podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku [částka] (namísto částky [částka]).