Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (z toho částka [částka] představovala nesplacenou jistinu a částka [částka] poplatek za poskytnutí úvěru) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [Anonymizováno] ´[právnická osoba].) a žalovanou, jelikož žalovaná poskytnutý úvěr ve výši [částka] nesplatila řádně a včas. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost [Anonymizováno] ´[Anonymizováno]., IČO: [IČO] a žalovaná podepsaly dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, na základě které mohla žalovaná od zmíněné společnosti obdržet částku [částka]. Žalovaná měla obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 36 % p.a. s denním úrokovým obdobím (úroky jsou připisovány denně) a poplatkem za poskytnutí úvěru v částce [částka], to celé do [datum]. [adresa] 500 Kč převedla společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]. na bankovní účet žalované dne [datum]. Následně společnost [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] s.r.o. dne [datum] a žalobkyně dne [datum] podepsaly listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku se jménem a příjmením žalované včetně označení [spisová značka].Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395 a § 588 o. z. a podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] r.o. jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka společnosti [Anonymizováno] ´[Anonymizováno]. za žalovanou vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru, v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně jakkoli zkoumala, natož pak dostatečným způsobem. Svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedoložila žádnými důkazními prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) byly ověřovány zejména příjmy a výdaje žalované před poskytnutím úvěru.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jako jistinu [částka]. Jelikož žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradila ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu úvěru v částce [částka]. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnila, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný, resp. téměř stejný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).