Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 46 % nákladů řízení, a to konkrétně částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (z toho částka [částka] představovala nesplacenou jistinu a částka [částka] poplatky) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka], smluvním úrokem při úrokové sazbě 10,40 % ročně z nesplacené jistiny za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení při úrokové sazbě 12,00 % ročně z nesplacené jistiny a poplatků za období od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., a žalovanou, jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, na jistinu uhradila celkem pouze [částka].Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], a žalovaná podepsaly dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „[Anonymizováno] “, na základě které žalovaná dne [datum] obdržela od zmíněné společnosti bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Obdržené prostředky měla žalovaná vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 10,40 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po [částka] (poslední splátka byla [částka]). Společnost [právnická osoba]. a žalobkyně podepsaly dne [datum], respektive [datum] listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku s číslem smlouvy [Anonymizováno].Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 1879 a § 1970 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od společnosti [právnická osoba]. podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru, v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně zkoumala řádně. Její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované zkoumala pouze na základě informací od ní získaných, a to jejich porovnáním s údaji z příslušných databází. Soud upozorňuje, že takový způsob zkoumání úvěruschopnosti nemůže v žádném případě obstát, neboť se nelze při zkoumání úvěruschopnosti spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr, ostatně již z lustrace žalované v BRKI/NRKI bylo zřejmé, že žalovaná byla zatížena splátkami jiných úvěrů v řádu tisíců Kč měsíčně, tato skutečnost tak pro právní předchůdkyni žalobkyně měla být dostatečným impulzem, aby zejména výdaje žalované prověřila o to důkladněji.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jako jistinu [částka], a jelikož žalovaná žalobkyni uhradila pouze [částka] (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni zbylou část jistiny úvěru v částce [částka]. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že právní předchůdkyni žalobkyně, popřípadě žalobkyni plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalované (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu, vrácení poskytnuté jistiny, před tímto datem, ostatně ani nebylo prokázáno, že by vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby, žalovaná se tak o postoupení dozvěděla nejpozději právě doručením návrhu na vydání EPR) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka], která by se skládala ze soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon by činila [částka], dále z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 2 úkony po [částka], tj. v celkové částce [částka], podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec z náhrady částky [částka] jako náhrady DPH (při sazbě 21 %) u odměny za úkony právní služby a paušální náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jelikož zástupce (advokát) žalobkyně je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je její plátkyní. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 46 % z částky [částka], tj. částka [částka], neboť byla úspěšná ohledně částky představující 73 % ([částka]) a neúspěšná ohledně částky představující 27 % ([částka]). Z opatrnosti lze uvést, že při výpočtu poměrné náhrady nákladů řízení soud vycházel nejen ze samotné peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství včetně žalobkyní požadovaných kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).