Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] 11,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] 10,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (nesplacenou jistinu) s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení charakterizovanými ve výroku I tohoto rozsudku) a nahradit jí náklady řízení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce [částka]. Peněžní prostředky se žalovaný naopak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem, a to v hotovosti v týdenních splátkách s tím, že poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o půjčce zjistil, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný podepsali dne [datum] listinu s nadpisem „SMLOUVA O PŮJČCE“, na základě které žalovaný téhož dne obdržel od zmíněné společnosti peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka]. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu s poplatkem v částce [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka], roční procentní sazba nákladů činila 206,8 %. Ve zmíněné listině bylo pod podpisy uvedeno číslo [hodnota]. V čl. 5 smluvních podmínek pak bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky.Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [Anonymizováno], sídlem [jméno FO], TRIQ [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], a žalobkyně podepsaly dne [datum] listinu s názvem „SMLOUVA O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“, jež obsahovala ujednání o tom, že vlastnické právo k pohledávkám přechází až dnem zaplacení úplaty dle čl. 3, a jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku pod č. [hodnota] se jménem a příjmením žalovaného včetně čísla [hodnota]. Z potvrzení o úplatě za postoupení soud zjistil, že úplata dle čl. 3 „SMLOUVY O POSTOUPENÍ POHLEDÁVEK“ byla provedena dne [datum], o tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum].Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že k úhradě částky [částka] byl žalovaný vyzván prostřednictvím upomínky zaslané zástupcem žalobkyně dne [datum] prostřednictvím osoby [právnická osoba]..Při právním posouzení věci soud vycházel podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] jako věřitelka a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Tato smlouva však obsahovala absolutně neplatné ujednání o úrocích podle § 39 obč. zák., neboť sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z obsahu smlouvy je totiž zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, tedy kapitalizovaný smluvní úrok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a dále že sjednaná úroková míra přesahovala minimálně pětinásobně úrokovou míru tehdy obvyklou v bankovním sektoru (dle veřejně dostupných měnových statistik ČNB byla v období od října [Anonymizováno] do října [Anonymizováno], tedy v období 1 roku před poskytnutím předmětný peněžních prostředků žalovanému, průměrná úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu ve výši 13,52 % ročně, zatímco sjednaná úroková míra byla prokazatelně vyšší než 68,3 % ročně, neboť takováto by byla, byla-li by žalovanému poskytnuta celá jistina [částka] na celé období 53 týdnů, avšak jistina měla být splácena průběžně čili peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů).Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích (souhrnném poplatku) bylo absolutně neplatné, bylo třeba jako neplatná vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání čl. 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). Na tomto místě je třeba podotknout, že ujednání o úrocích bylo pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence tak nemá na existenci a platnost samotné smlouvy vliv, a bylo tak třeba veškeré úhrady žalovaného započítat pouze na jistinu půjčky ve výši [částka]. Ačkoli byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce podle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, nebylo možné rozhodnout, zda žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky již splnil (jistinu splatil), neboť žalobkyně v průběhu řízení nikterak netvrdila, jakou celkovou částku žalovaný na půjčku zaplatil. Nadto lze uvést, že žalobkyně se svou neúčastí na jednání soudu vzdala práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že zmíněnou částku má doplnit. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsah zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly.