Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], pohledávky ve výši [částka] a úroku ve výši 72,84 % p.a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 12 % p.a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho představovala požadovaná dlužná jistina částku [částka] a smluvní pokuty částku [částka]) s příslušenstvím (smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, charakterizovanými ve výroku II tohoto rozsudku, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce [částka]) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru při výši úrokové sazby 72,84 % p.a. a pojistným za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách po [částka] (z toho představovala splátka pojistného částku [částka]). Žalovaný porušil svou povinnost úvěr splácet, když se ocitl v prodlení s úhradou několika splátek, přičemž do zesplatnění úvěru uhradil na svůj dluh celkem pouze [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila na základě dokladů a informací získaných od něho, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Konkrétně byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi NRKI, žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu zjistil, že žalobkyně je evidována jako subjekt – nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “ a označením číslem [hodnota], na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet peněžní prostředky ve výši [částka]. Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s úrokem a pojistným ve 48 měsíčních splátkách po [částka]. Sjednána byla úroková sazba 72,83 % p.a. a měsíční platba na pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr v částce [částka]. Rozčlenění všech měsíčních splátek na části s uvedením konkrétní výše splátky úroku, pojistného a jistiny bylo uvedeno ve splátkovém kalendáři. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [č. účtu] převedena částka [částka], a to s uvedením variabilního symbolu [var. symbol].
5. Z přihlášky do pojistného programu soud zjistil, že dne [datum] žalovaný podepsal prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, která představovala žádost o sjednání pojištění, respektive přistoupení k pojistné smlouvě č. [č. účtu], v rámci které vystupuje žalobkyně jako pojistník a [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako pojistitel. Podrobnosti o pojištění byly uvedeny v informačním dokumentu o pojistném produktu.
6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka]. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzývala k úhradě zbylé části poskytnutých prostředků a úroku, jakož i k úhradě částky [částka] jako smluvní pokuty a částky [částka] jako náhrady nákladů, neboť měl být v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů. Ještě před zmíněnou výzvou byl žalovaný žalobkyní opakovaně upozorňován (výzvami ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum]) na možnost požadování zbylé části poskytnutých prostředků a úroku najednou, ocitne-li se v prodlení s úhradou kterékoli splátky o 65 dnů.
7. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu soud zjistil, že k úhradě několika částek s odkazem na „smlouvu č. [hodnota] “ byl žalovaný vyzván prostřednictvím upomínky zaslané zástupkyní žalobkyně dne [datum] prostřednictvím osoby [právnická osoba].
8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má příjem ze zaměstnání (od města [adresa]) v částce [částka] měsíčně, výdaje v částce [částka] měsíčně (z toho tvořila částka [částka] životní minimum[částka] částka, výdaje na bydlení a částka [částka] výdaje na splátky), a že bydlí v pronájmu. Z vybraných pohybů na účtu soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] byla převedena dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, , vždy s poznámkou „[adresa] “. Z výpisu z nebankovního registru soud zjistil, že žalovaný měl ke dni [datum] splácet nebankovním společnostem peněžní prostředky v celkové částce [částka]. Z kopie OP soud zjistil, že jde o kopii dokladu totožnosti žalovaného, platnost dokladu byla vyznačena na období od [datum] do [datum].
9. Z oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, důkazu o odeslání [částka], přílohy č. [hodnota] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, základních informací o klientovi a ze zaslané SMS (informace o vyplacení) soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí v této věci.
10. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
11. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, neboť nedostatečně ověřila jeho výdaje, když se v této souvislosti zjevně spoléhala pouze na žalovaným uváděná tvrzení. Již skutečnost, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici informaci o tom, že žalovaný vynakládá na splátky jiných úvěrů částku [částka] měsíčně, měla být pro ni dostatečným upozorněním, aby zkoumala výdaje žalovaného o to důkladněji. Soud při jednání poskytl žalobkyni prostřednictvím její zástupkyně poučení podle § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně uvedla, že žádné návrhy na doplnění dokazování nemá.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu úvěru [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil na poskytnutou jistinu částku [částka], má povinnost vrátit žalobkyni zbylou část jistiny v částce [částka]. Z opatrnosti lze uvést, že na poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru byly započteny veškeré platby ze strany žalovaného včetně plateb žalobkyní původně zaúčtovaných jako platby na pojistné. Závazek žalovaného v podobě sjednaného pojištění byl totiž založen absolutně neplatným právním jednáním, neboť toto navazovalo na absolutně neplatnou smlouvu o úvěru a zavazovalo tak k plnění od počátku nemožnému (případné pojistné plnění nemohlo být od počátku ze strany pojistitele poskytnuto, jelikož pojištění se vztahovalo výlučně k absolutně neplatné smlouvě o úvěru). Dále lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, ačkoli byl procesně úspěšnější, neboť mu žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.