Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], 11,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], 10,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný podepsali dne [datum] listinu s nadpisem „Smlouva o půjčce“, na základě které měl žalovaný od této společnosti obdržet v hotovosti částku [částka]. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu s poplatkem v částce [částka] v 52 týdenních splátkách po [částka], roční procentní sazba nákladů činila [Anonymizováno]. Ve zmíněné listině bylo pod podpisy uvedeno číslo [hodnota]. Společnost [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [jméno FO], [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], a žalobkyně podepsaly dne [datum] listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku (pod č. [hodnota]) se jménem a příjmením žalovaného a uvedením čísla [hodnota]. O tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum], k úhradě dlužné částky [částka] byl poté písemně vyzván dopisem ze dne [datum].Při právním posouzení věci soud vycházel podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud věc posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] jako věřitelka a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Tato smlouva však obsahovala absolutně neplatné ujednání o úrocích podle § 39 obč. zák., neboť sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z obsahu smlouvy je totiž zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, tedy kapitalizovaný smluvní úrok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a dále že sjednaná úroková míra přesahovala minimálně pětinásobně úrokovou míru tehdy obvyklou v bankovním sektoru (dle veřejně dostupných měnových statistik ČNB byla v období od února [Anonymizováno] do února [Anonymizováno], tedy v období 1 roku před poskytnutím předmětný peněžních prostředků žalovanému, průměrná úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu ve výši 12,52 % ročně, zatímco sjednaná úroková míra byla prokazatelně vyšší než 66,4 % ročně, neboť takováto by byla, byla-li by žalovanému poskytnuta celá jistina [částka] na celé období 52 týdnů, avšak jistina měla být splácena průběžně čili peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 52 týdnů). Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích (souhrnném poplatku) bylo absolutně neplatné, bylo třeba jako neplatná vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání čl. 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). Na tomto místě je třeba podotknout, že ujednání o úrocích bylo pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence tak nemá na existenci a platnost samotné smlouvy vliv. Z tohoto důvodu bylo třeba veškeré úhrady žalovaného započítat pouze na jistinu půjčky ve výši [částka], a proto s ohledem na výši žalované částky je nepochybné, že povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky byla žalovaným již splněna (jistina byla splacena). Ačkoli byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce podle § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, soud s ohledem na již uvedené žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly.