Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pohledávky ve výši [částka], se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho tvořila jistina [částka] a kapitalizovaná smluvní pokuta [částka]) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Společně s jistinou úvěru se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit i smluvní úrok z jistiny při úrokové sazbě ve výši 40 % měsíčně, přičemž jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, žalovaný byl o tom informován dopisem ze dne [datum]. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji zkoumala prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, případně výplatními listy žalovaného a jeho lustrací v příslušných registrech. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, na kterou nijak nereagoval. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně dne [datum] podepsali prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně po dobu neurčitou opakovaně obdržet peněžní prostředky až do výše [částka]. U označení žalovaného bylo uvedeno mimo jiné číslo bankovního účtu, a to [č. účtu]. Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 40 % p.m., konkrétně tak, že obdržené prostředky mohl žalovaný vrátit kdykoli, ale úrok přirostlý za uplynulé období byl žalovaný povinen uhradit každý měsíc nejpozději k 27. dni měsíce. Z kopie OP soud zjistil, že jde o kopii dokladu totožnosti žalovaného, platnost dokladu byla vyznačena na období od [datum] do [datum]. Z výpisu z účtu (odchozí platba) soud zjistil, že dne [datum] byla z bankovního účtu žalobkyně provedena bezhotovostní platba [částka] na bankovní účet č. [č. účtu] s uvedením poznámky „[Jméno žalovaného] “. Ze zesplatnění úvěru soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky [částka], neboť měl opakovaně porušovat podmínky splácení. Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že k úhradě dlužné částky [částka] byl žalovaný písemně vyzván zástupcem žalobkyně, a to dopisem ze dne [datum] zaslaným prostřednictvím osoby [právnická osoba].Z výpisu z účtu soud zjistil, že se jedná o výpis z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] s tím, že na konci tohoto období byl zůstatek na bankovním účtu [částka].Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, jelikož pro prokázání jejího zkoumání předložila soudu pouze jediný výpis z bankovního účtu žalovaného, a přestože se jednalo o výpis zachycující krátké období 8 dnů předcházejících poskytnutí úvěru, byl na tomto účtu konečný zůstatek ani ne [částka]. Nadto je vhodné zmínit, že ani z výplatních pásek a údajů z lustrací žalovaného v příslušných rejstřících (na základě kterých měla být podle tvrzení žalobkyně úvěruschopnost rovněž zkoumána) by žalobkyně nemohla ověřit výdaje žalovaného.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu [částka], nicméně již nebylo prokázáno (ani tvrzeno), zda a případně jakou částku žalovaný v souvislosti s poskytnutím zmíněných prostředků žalobkyni již uhradil, soud tak nemohl rozhodnout kolik má žalovaný na jistině žalobkyni vrátit a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z opatrnosti soud upozorňuje, že žalobkyni neposkytl příslušné poučení podle § 118a o. s. ř., neboť se z jednání soudu omluvila.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, neboť přestože byl plně procesně úspěšný, žádné náklady řízení mu podle obsahu spisu nevznikly.