Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši , částkas kapitalizovaným úrokem ve výši , částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částkas úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla úvěr ve výši [částka] s možností opakovaného čerpání. Žalována se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve výši 16,9% p.a a sjednanými poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou povinnost úvěr splácet, přistoupila žalobkyně k zesplatnění pohledávky ke dni [datum].
2. Po poučení soudu dle § 118a o.s.ř. že žalobkyně je povinna doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, tedy její příjmy a výdaje, přičemž poskytovatel úvěru se nespoléhal pouze na údaje sdělené žalovanou, ale tyto ověřoval z doložených listin (výpisy z účtu, doklady o výdajích, nájemní smlouva, doklady o příjmech atd.) a k tomu označit důkazy. A pro případ, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, soud v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy věc posoudí jako bezdůvodné obohacení, je žalobkyně povinna tvrdit a prokazovat, jakou konkrétní částku žalovaná na dluh uhradila, přičemž nepostačuje odkaz na soubor důkazů, žalobkyně uvedla, že ze závazkového vztahu mezi účastníky jí bylo známo, že žalovaná je schopna svůj úvěr splatit. Žalobkyně měla ze žádosti o úvěr a z výpisu z účtu žalované ověřený příjem ve výši [částka] s tím, že ověřovala i její závazky, kdy žalovaná měla v době poskytnutí úvěru kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem [částka] a splátkou [částka] a dále spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou [částka]. Dále žalobkyně uvedla, že na úvěr žalovaná celkem načerpala [částka] a splatila [částka].
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
4. Žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše [částka], s tím, že úvěr mohla žalovaná čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu (dále jen „Úvěr“). Žalovaná se zavázala splatit Úvěr s úrokem ve výši 16,90 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] vždy k 12. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena tato smlouva, tedy od [datum]. Žalovaná se též zavázala, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se Smlouvou a dále se zavázala hradit pojistné za sjednané pojištění úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem). K prvotnímu čerpání Úvěru žalovanou došlo bezhotovostně dne [datum] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Přestože byla žalovaná ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a vyzývána k úhradě, své závazky neplnila řádně a včas, když od měsíce [Anonymizováno] byla v prodlení se splátkami úvěru. Z toho důvodu žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaná do dne stanoveného ve výzvě, tedy do [datum] dlužné splátky neuhradila, žalobkyně přistoupila ke dni [datum] k zesplatnění úvěru (prokázáno upomínkou a zesplatněním úvěru). Výpisem z účtu bylo prokázáno, že na úvěr žalovaná celkem načerpala [částka] a splatila [částka]. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum].[právnická osoba] posouzení úvěruschopnosti žalované bylo žádostí o poskytnutí úvěrového produktu prokázáno, že žalobkyně při žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána v pracovním poměru s příjmem [částka]. Výpisem z účtu žalované bylo prokázáno, že v měsíci předcházejícím uzavření smlouvy byl počáteční zůstatek na jejím účtu záporný – minus [částka], kdy na účet přišlo [částka] a odešlo [částka], konečný zůstatek tak byl [částka]. Příjmy, vyjma příjmu od zaměstnavatele ve výši [částka], jsou od fyzických osob s poznámkou přečerpaný kontokorent.6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně sice uváděla, že vycházela z informací od žalované, které případně ověřovala, avšak neuváděla, jaké konkrétní informace od žalovaného získala ohledně výdajů, dalších dluhů atd. a jakým způsobem je ověřila, kdy z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaná v době poskytnutí úvěru dosahovala velmi nízkého příjmu, měla i další závazky a převážnou část příjmů na jejím účtu představovalo čerpání úvěrů dalšími fyzickými osobami. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedla a důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, stejně tak i navazující pojistné smlouvy na sjednané pojištění úvěru a omezení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení spočívá v částce [částka], kdy v řízení bylo prokázáno, že žalovaná celkem načerpala [částka] a splatila [částka]. Soud rovněž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od data následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť žádné náklady neuplatňovala.