Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka] a pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaným byla nejprve dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] (dále též „první půjčka“), a následně dne [datum] smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] (dále též „druhá půjčka“), u obou částek došlo k jejich vyplacení v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků v podobě první půjčky se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i poplatek (úrok za půjčené peněžní prostředky – kapitalizovaný za dobu trvání smlouvy v částce [částka], odměnu za administrativní činnost v částce [částka] a náklady za hotovostní inkaso splátek v částce [částka]). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků v podobě druhé půjčky se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i poplatek (úrok za půjčené peněžní prostředky – kapitalizovaný za dobu trvání smlouvy v částce [částka], odměnu za administrativní činnost v částce [částka] a náklady za hotovostní inkaso splátek v částce [částka]). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný řádně a včas neplnil závazky vyplývající ze smluv. Obě pohledávky za žalovaným postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Do postoupení pohledávek žalovaný na první půjčku uhradil celkem [částka] a na druhou půjčku celkem [částka], po postoupení pohledávek však ani na jednu půjčku neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy požadovala u první půjčky zaplacení dlužné částky [částka] (dlužná jistina ve výši [částka] a dlužná část poplatku ve výši [částka]), kapitalizovaných úroků v částce [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce [částka] a úroků při úrokové sazbě ve výši 21 % ročně a úroků z prodlení při úrokové sazbě v zákonné výši 7,5 % ročně, u obou počítaných z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. U druhé půjčky pak požadovala zaplacení dlužné částky [částka] (dlužná jistina ve výši [částka] a dlužná část poplatku ve výši [částka]), kapitalizovaných úroků v částce [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce [částka] a úroků při úrokové sazbě ve výši 21 % ročně a úroků z prodlení při úrokové sazbě v zákonné výši 7,05 % ročně, u obou počítaných z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o půjčce č. [hodnota] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce [částka], které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v částce [částka] a poplatky (administrativní poplatek ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso v částce [částka]) v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka] (poslední splátka měla být ve výši [částka]). Smlouvou o půjčce č. [hodnota] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce [částka], které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v částce [částka] a poplatky (administrativní poplatek ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso v částce [částka]) v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka] (poslední splátka měla být ve výši [částka]). Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly předmětné pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. Oznámením o postoupení včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek písemně dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky.
4. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti bylo ze zákaznických karet zjištěno, že žalovaný při žádostech o půjčku uvedl, že je OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], a že další příjmy domácnosti činí [částka]. Dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši [částka] (z toho [částka] představují interní splátky, [částka] náklady na telefon, [částka] výdaje na domácnost a [částka] nájem).
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u všech zákonů z jejich účinného znění ke dni uzavření příslušné smlouvy.
6. Podle § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.
7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
8. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že „[n]icméně pro závěr, zda je úvěrová smlouva rozporná s dobrými mravy (a proto je neplatná i rozhodčí smlouva a není dána pravomoc rozhodce), je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. […] Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“ (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]), Anonymizováno11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.12. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, tím je s ohledem na vznik bezdůvodného obohacení nařízení vlády č. 142/1994 Sb.13. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce (č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze [datum]) jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jelikož při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného dané spotřebitelské úvěry splatit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv o půjčce posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací získaných od žalovaného a jejich ověření prostřednictvím příslušných dokladů zaškrtnutých v zákaznické kartě. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, nicméně ani ze zbylých nabídnutých a soudem provedených důkazních prostředků nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně prověřovala, zejména tedy, že by ověřovala žalovaným tvrzené výdaje, když ani z dokladů zmíněných v žádostech o příslušný úvěr by výdaje žalovaného ověřit nemohla. Soud poučil žalobkyni podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru měla doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem, žalobkyně však žádný návrh na doplnění dokazování nevznesla.15. Vzhledem k tomu, že soud shledal obě předmětné smlouvy neplatnými podle § 39 obč. zák ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 451 odst. 1 obč. zák. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (v řízení totiž bylo prokázáno, že právní předchůdkyně předmětné pohledávky za žalovaným platně postoupila žalobkyni). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem [částka] ([částka] + [částka]). Jelikož žalovaný na tento dluh dosud uhradil celkem částku [částka] ([částka] + [částka]), má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku [částka] ([částka] + [částka]) jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně plnil jinak, případně, aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávek, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř., a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z těchto částek, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně žalovaného vyzývala ke splnění dluhu v podobě vrácení bezdůvodného obohacení před tímto datem. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v neplatných smlouvách.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož mu jako procesně úspěšnějšímu žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.