Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka] a o zaplacení pohledávky ve výši [částka], se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (pohledávku odpovídající jistině úvěru ve výši 50 000) s příslušenstvím (náklady spojenými s uplatněním pohledávky – náklady na upomínání ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši [částka]. Úroky úvěru měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách po [částka], nicméně splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne [datum]. Ani po zaslání několika upomínek žalovaná tuto splátku neuhradila, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínku; z jednání soudu se omluvila. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že došlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti, kdy odkazuje na detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti a na výzvu soudu je připravena doplnit skutková tvrzení. Z účasti na jednání se žalobkyně omluvila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru zjistil, že žalovaná a žalobkyně podepsaly dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] “, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně obdržet bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Obdržené prostředky společně s úroky a poplatky měla žalovaná vrátit ve 12 pravidelných splátkách po [částka], splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že s poslední splátkou úvěru je splatná jistina ve výši [částka]. Celkem tak měla žalovaná uhradit [částka]. Ve smlouvě žalobkyně podrobně popsala proces zkoumání úvěruschopnosti, vyhodnocení příjmů a výdajů a doklady, které měla k dispozici – kopii občanského průkazu a výpisy z účtu za poslední 3 měsíce.
3. Z verifikační platby a detailu – bezhotovostní platby soud zjistil, že na účet z kterého byla provedena verifikační platba žalobkyně zaslala dne [datum] částku [částka].
4. Z upomínek a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána. Poslední dopis obsahoval mimo jiné sdělení o tom, že žalovaná má žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky najednou, a to včetně smluvního úroku a dalších nákladů (na upomínkování a právní zastoupení).
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, ač určitou snahu žalobkyně v této souvislosti měla (žalovanou lustrovala v příslušných databázích), neboť žalobkyně sice uvedla jakým způsobem úvěruschopnost hodnotila, avšak nedoložila žádné důkazy, ze kterých vycházela (výpisy z účtu, potvrzení zaměstnavatele, nájemní smlouva atd.). Soud žalobkyni nepoučil podle § 118a zákona o. s. ř., v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se z jednání soudu omluvila.
11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu [částka]. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila pouze jedinou splátku (dle tvrzení žalobkyně, která uváděla, že do prodlení se žalovaná dostala se splátkou splatnou dne [datum], tudíž splátka [datum] byla dle tohoto tvrzení uhrazena), tj. částku [částka], má povinnost vydat žalobkyni zbylou část jistiny úvěru v částce [částka]. Soud žalobkyni přiznal dále zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem) do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ji přiznal částečně žalobkyni, která byla ve věci převážně úspěšná (úspěch 83 % a neúspěch 17 %) a má nárok na 66% nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] (tj. 2,5 úkonu právní služby- převzetí věci, podání žaloby s tím, že předžalobní výzvu posoudil dle § 11 odst. 2 písm. h) jako jednoduchou výzvu, neboť byť obsahuje právní posouzení věci, jedná se s ohledem na charakter sporu a předmět podnikání žalobce o formulářovou výzvu) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb, 3 x režijní paušál á [částka] dle § 13 odst. 3. Jde o celkovou odměnu v částce [částka], kdy 66 % z této částky činí [částka].