Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným dne [datum], jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši [částka] neuhradil ničeho. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši [částka], vyplacený téhož dne na bankovní účet č. [č. účtu], který se žalovaný zavázal splatit celkovou částkou ve výši [částka] (jistina, úrok a poplatky za doplňkové služby) do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalobkyně pracovala v době poskytnutí úvěru žalovanému s tvrzením, že tento má příjem ze starobního důchodu ve výši [částka] měsíčně a výdaje na splátky jiným společnostem ve výši [částka] měsíčně. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil zejména podle § 2395, § 588, § 2991 odst. 1 a 2, § 1968 a § 1970 o. z. a podle § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů), avšak nedostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli a případně jak je ověřovala (s ohledem na věk žalovaného je pak nereálné, aby mohl mít příjem ze starobního důchodu). Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že je povinna prokázat dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], a jelikož žalovaný na tento dluh dosud podle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobkyni celou částku jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil, případně, aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř., a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky [částka], při úrokové sazbě podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr spěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný.