Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení, a to konkrétně částku [částka] k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].
IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši [částka] prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Benešově.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (pohledávku odpovídající jistině úvěru) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi její právní předchůdkyní – společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovanou dne [datum], jelikož žalovaná poskytnutý úvěr ve výši [částka] do data jeho splatnosti nevrátila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaná se k návrhu ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná a společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], podepsaly dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „Smlouva o úvěru č. [hodnota] “, na základě které mohla žalovaná od zmíněné společnosti obdržet bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Obdržené prostředky měla žalovaná vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 279,83 % ročně ve 12 měsíčních splátkách, přičemž podrobnosti ohledně určení jejich výše byly stanoveny v čl. 1 bodu 7 písemnosti. Číslo účtu, které bylo ujednáno pro vyplacení peněžních prostředků se shodovalo s číslem účtu, na který byla dne [datum] poukázána platba ve výši [částka], a to z bankovního účtu uvedeného jako účet pro splácení. Žalovaná byla následně písemně vyrozuměna o zesplatnění ke dni [datum], jelikož ani po několika upomínkách nehradila sjednané splátky. Za společnost [právnická osoba] dne [datum] a za žalobkyni dne [datum] byla podepsána listina s nadpisem „smlouva o postoupení pohledávek“, jež obsahovala ujednání o tom, že pohledávky, které má [právnická osoba] jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, budou postupovány žalobkyni na základě dílčích smluv, které budou uzavírány tak, že [právnická osoba] vždy zašle na emailovou adresu žalobkyně datový soubor obsahující postupované pohledávky. V přiloženém seznamu osob, u kterých byla vždy uvedena jejich identifikace, číslo smlouvy a dlužná částka, bylo mimo jiné pod kolonkou č. [hodnota] uvedeno jméno, příjmení a rodné číslo žalované, jakož i číslo smlouvy 652022001 a dlužná částka [částka]. Skutečnost, že má žalovaná nově plnit žalobkyni namísto společnosti [právnická osoba] jí byla oznámena dopisem ze dne [datum].Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395, § 1879 a § 1970 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od společnosti [právnická osoba] podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru, v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem, natož pak řádně. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti ostatně ani ničeho netvrdila.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jako jistinu [částka]. Jelikož žalovaná žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni neuhradila ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu úvěru v částce [částka]. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnila, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalované (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu, vrácení poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku [částka]. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka [částka], která by se skládala ze soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny advokátky ve výši [částka] za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podle § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon by činila [částka], a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony po [částka], tj. v celkové částce [částka], podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 47,8 % z částky [částka], tj. částka [částka], neboť byla úspěšná ohledně částky představující 73,9 % ([částka]) a neúspěšná ohledně částky představující 26,1 % ([částka]). Z opatrnosti lze uvést, že při výpočtu poměrné náhrady nákladů řízení soud vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného (ale soudem nepřiznaného) a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).Soud rovněž rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, částky [částka], a to podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobkyně na soudním poplatku zaplatila více ([částka]), než činila poplatková povinnost ([částka]). Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích byl v této věci základ poplatku tvořen cenou předmětu řízení ([částka]), zatímco požadované kapitalizované příslušenství předmětu řízení (smluvní úrok v částce [částka]) základ poplatku netvořilo.