Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacen, se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (smluvní úrok) s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná uzavřela s její právní předchůdkyní. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná a společnost [právnická osoba]., IČO [Anonymizováno], podepsaly dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků písemnost s nadpisem „Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] “, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně obdržet bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Obdržené prostředky měla žalovaná vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem v částce [částka] (úroková sazba byla sjednána 24,07 % ročně) a poplatkem za doplňkovou službu „podpora“ v celkové částce [částka], to celé v 72 měsíčních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla za společnost [právnická osoba]. a žalobkyni podepsána listina s nadpisem „rámcová smlouva o postupování pohledávek“, ve které si zmíněné ujednaly podmínky postupování pohledávek, zejména, že účinnost postoupení pohledávek bude vždy nastávat ke dni podpisu předávacího protokolu oběma stranami, takový protokol byl poté za obě zmíněné podepsán dne [datum], jeho přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku s číslem [hodnota] a částkou [částka]. Dne [datum] byl Okresním soudem v Kutné Hoře vydán elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 2207/2024-5, kterým byla žalované uložena povinnost do 15 dnů od doručení rozkazu zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky při výši úrokové sazby 15 % ročně od [datum] do zaplacení, toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum].Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395 a § 1879 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od společnosti [právnická osoba]. podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka znějící na částku [částka] (a vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru) v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně vůbec zkoumala, natož pak řádně, ostatně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované v průběhu řízení ani ničeho netvrdila. Kromě toho soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že o platnosti a řádnosti uzavření smlouvy o úvěru svědčí výše uvedené pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře, neboť jde o rozhodnutí, které neobsahuje odůvodnění, a nelze tak z něho samotného seznat na základě jakého titulu byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni tam uvedenou peněžitou pohledávku, přičemž jiný důkazní prostředek k prokázání platnosti a řádnosti uzavření smlouvy žalobkyně nenavrhovala.Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala v tomto řízení přiznání příslušenství peněžité pohledávky (smluvní úrok), které má oporu ve výše zmíněné absolutně neplatné smlouvě, soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byla plně procesně úspěšná, žádné náklady jí dle obsahu spisu nevznikly.