Výrok
I. Řízení o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Ve zbytku se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna doplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově soudní poplatek za řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho tvořily jistiny 2x [částka] a 1x [částka], poplatky za poskytnutí úvěru [částka], [částka] a [částka], poplatky za administraci 3x [částka] a smluvní pokuty [částka], [částka] a [částka]) s příslušenstvím (kapitalizovanými smluvními úroky [částka], [částka] a [částka], zákonnými úroky z prodlení z jistiny [částka] za období od [datum] do zaplacení, z jistiny [částka] za období od [datum] do zaplacení a z jistiny [částka] za období od [datum] do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 3x [částka]) a nahradit jí náklady řízení. Mezi společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], a žalovaným byly uzavřeny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, konkrétně č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], na základě kterých společnost [právnická osoba]. poskytla žalovanému tři úvěry, první dva po [částka] a třetí ve výši [částka], každý z nich se pak žalovaný zavázal splatit spolu s kapitalizovaným úrokem (ve výši [částka], [částka] a [částka]) a poplatkem za poskytnutí úvěru (ve výši [částka], [částka] a [částka]) do 30 dní od poskytnutí úvěru (první úvěr pouze do 20 dní od poskytnutí úvěru). Žalovaný poskytnuté úvěry řádně nesplatil, a dostal se tak do prodlení s jejich vrácením. Pohledávky za žalovaným vyplývající z úvěrových smluv byly následně postoupeny společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], která je poté postoupila žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji zkoumala prostřednictvím jeho lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a posouzením údajů poskytnutých jí samotným žalovaným. Žalobkyně při jednání soudu vzala žalobu částečně, celkově co do částky [částka], zpět.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smluv o úvěru zjistil, že žalovaný a obchodní společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], podepsali prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, dne [datum] listinu s nadpisem „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, a dne [datum] listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “. Na základě nich mohl žalovaný od zmíněné společnosti bezhotovostně obdržet peněžní prostředky v celkové výši [částka]. U označení žalovaného bylo vždy uvedeno mimo jiné číslo bankovního účtu žalovaného. Obdržené prostředky v částkách [částka], [částka] a [částka] měl žalovaný vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], [částka] a [částka] a poplatkem za sjednání úvěru v částce [částka], [částka] a [částka], a to nejpozději dne [datum], [datum] a [datum]. Bližší podrobnosti ohledně následků v případě nevrácení peněžních prostředků (navýšených o úrok a poplatek) žalovaným řádně a včas byly uvedeny v předsmluvních formulářích a všeobecných obchodních podmínkách. Z potvrzení o platbách (výpisů z účtu) soud dále zjistil, že ve dnech [datum] a [datum] byly z bankovního účtu obchodní společnosti [právnická osoba]. provedeny celkem tři bezhotovostní platby, konkrétně dne [datum] dvě platby po [částka] a dne [datum] jedna platba ve výši [částka], na bankovní účet žalovaného. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamů (přehledů) postoupených pohledávek soud dále zjistil, že nejprve obchodní společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] dne [datum] podepsaly listinu s nadpisem „Smlouva o postoupení pohledávky č. [hodnota] / [datum] “ a dále dne [datum] listiny s nadpisy „Smlouva o postoupení pohledávky č. [hodnota] / [datum] “ a „Smlouva o postoupení pohledávky č. [hodnota] / [datum] “, jež obsahovaly ujednání o tom, že pohledávky za žalovaným vyplývající ze smluv o spotřebitelských úvěrech č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se postupují obchodní společnosti [právnická osoba], načež obchodní společnost [právnická osoba] a žalobkyně dne [datum] podepsaly listinu s nadpisem „[Anonymizováno] 24“, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné [právnická osoba] [Anonymizováno] 25“, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonky pod č. [hodnota] a [Anonymizováno] se jménem a příjmením žalovaného včetně čísla [hodnota], respektive čísla [hodnota]. Z předžalobní výzvy včetně oznámení o postoupení, přehledu (výpisu) SMS upomínek, výzev a poštovního podacího archu soud dále zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě všech tří dluhů, naposledy dopisem ze dne [datum] zaslaným žalovanému zástupcem žalobkyně prostřednictvím osoby [právnická osoba]. Předžalobní výzva obsahovala mimo jiné informaci o tom, že aktuálně oprávněnou osobou, které má žalovaný plnit, je žalobkyně, Anonymizováno4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření příslušné smlouvy. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost [právnická osoba]. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli v období od [datum] do [datum] celkem tři smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikly tak mezi nimi tři závazky v podobě spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Všechny tyto smlouvy jsou však absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením žádné z nich nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně, které byly od obchodní společnosti [právnická osoba] podle § 1879 o. z. postoupeny pohledávky vyplývající ze zmíněných smluv o úvěru (obchodní společnost [právnická osoba] původně nabyla tyto pohledávky od obchodní společnosti [právnická osoba].), v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně řádně zkoumala. Svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by společnost [právnická osoba]. úvěruschopnost žalovaného jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného).10. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, soud nejprve řízení částečně, co do částky [částka] (zahrnující poplatky za poskytnutí úvěrů, poplatky za administraci, smluvní pokuty, kapitalizované smluvní úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávek), zastavil (výrok I). Následně vzhledem k tomu, že soud shledal všechny smlouvy o úvěru absolutně neplatnými, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako jistiny celkem [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni ani jejím právním předchůdkyním neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celé jistiny úvěrů v celkové výši [částka] (výrok II). Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávek, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal dále zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhů, vrácení poskytnutých jistin, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatných smlouvách (výrok III).11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV). Žalobkyně totiž vzala žalobu částečně zpět až poté, co byla poučena o povinnostech doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a označit k tomu důkazy, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně i žalovaného byl v řízení obdobný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).12. Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši [částka], neboť v písemném vyhotovení protokolu o jednání před soudem došlo ke zjevné nesprávnosti – chybě v počtech (výrok V). Ačkoli soud obecně podle položky 2 bod 2. sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vyměří žalobkyni soudní poplatek do výše položky 1, konkrétně bodu 1. písm. b), sazebníku poplatků – přílohy zákona o soudních poplatcích, v této věci takto nebylo třeba postupovat a ukládat žalobkyni povinnost k doplacení soudního poplatku. Žalobkyně totiž doposud uhradila na soudní poplatek částku [částka], namísto správné částky [částka], a tedy soudní poplatek byl již zcela uhrazen. Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích in fine se pak přeplatek na soudním poplatku do výše [částka] včetně nevrací.