Výrok
I. Žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit pohledávku ve výši [částka] s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku [částka] (pohledávku odpovídající jistině úvěru ve výši [částka] a úvěrové poplatky ve výši [částka]) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši [částka], smluvním úrokem při úrokové sazbě 11,5 % z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a žalovanou dne [datum], jelikož žalovaná poskytnutý úvěr ve výši [částka] do data jeho splatnosti neuhradila řádně a včas.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [Anonymizováno] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „smlouva o úvěru – registrační číslo [hodnota] “, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná po obdržení těchto peněžních prostředků zaplatila žalobkyni celkem částku [částka], ačkoli měly sjednáno, že má peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 26,90 % ročně, to celé ve 24 měsíčních splátkách po [částka] (vyjma poslední splátky ve výši [částka]), nejpozději do [datum]. Kromě toho měly sjednán poplatek – pojistné za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 0,12 % měsíčně z poskytovaného úvěru a poplatek pro případ neprovedení splátky za zasílání upomínky ve výši [částka] za každou. K úhradě dluhu byla žalovaná písemně vyzvána zástupcem žalobkyně, a to ještě před podáním návrhu v této věci k soudu.Žalovaná žalobkyni před poskytnutím peněžních prostředků deklarovala, že je svobodná, má základní vzdělání a bydlí u rodičů. Dále deklarovala příjem [částka] měsíčně, náklady na bydlení [částka] měsíčně a ostatní výdaje [částka] měsíčně. Žalobkyně žalovanou lustrovala v evidencích NRKI, BRKI a SOLUS, vždy s negativním výsledkem. Deklarovaný měsíční příjem žalované žalobkyně ověřila čestným prohlášením, k žalovanou deklarovaným měsíčním výdajům připočetla rovněž částku životního minima a počítala tedy s částkou [částka]. Dne [datum] žalobkyně zamítla žádost žalované o poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka], v poznámce bylo mimo jiné uvedeno, že uváděný příjem neměla na účtu evidován, od července se jí postupně snižovala mzda, v září jí dorazilo [částka].Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, byť určitou snahu nepochybně měla, jelikož žalovanou lustrovala v příslušných databázích a k jí tvrzeným výdajům připočetla i částku životního minima. Takovýto způsob zkoumání úvěruschopnosti však nemohl v žádném případě obstát, neboť při zkoumání úvěruschopnosti nelze vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr (jako tomu bylo de facto i v tomto případě). Řádně ověřit příjmy a výdaje žalované žalobkyně mohla a měla na straně jedné příkladem prostřednictvím vyžádání si a zhodnocení výplatních pásek, potvrzení o příjmu či daňových přiznání, a na straně druhé příkladem prostřednictvím vyžádání si a zhodnocení výpisů z bankovního účtu, vždy za období předcházející poskytnutí úvěru v délce alespoň několika měsíců. Ostatně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jen pár dní před poskytnutím tohoto úvěru zamítla žádost žalované o poskytnutí jiného (vyššího) úvěru, k čemuž doplnila, že žalovaná na účtu nemá deklarovaný příjem vůbec evidován, a že v září měla příjem pouze [částka]. Uvedené informace tak měly být pro žalobkyni dostatečným stimulem, aby příjmy a výdaje žalované, byť jí byl nakonec poskytnut úvěr v poměrně nízké výši, prověřila o to důkladněji.Soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě a poskytnutá jistina úvěru ([částka]) byla žalovanou žalobkyni ve smyslu § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru zcela vrácena (žalovaná dosud žalobkyni uhradila [částka]).O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a contrario tak, že žalované právo na jejich náhradu nepřiznal, jelikož ačkoli byla plně procesně úspěšná, žádné náklady řízení jí podle obsahu spisu nevznikly.