Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši [částka] prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Benešově.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho tvořila nesplacená jistina [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru [částka], poplatek za službu „presto“ [částka], poplatek za službu „[Anonymizováno] “ [částka] a smluvní pokuta [částka]) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce [částka]. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 0,93 % denně z nesplacené jistiny a dalšími poplatky v pravidelných denních splátkách dle smlouvy. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto smlouvu o úvěru žalobkyně ke dni [datum] vypověděla. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy a autorizace ověření totožnosti zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] “ č. [hodnota] “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do 29. dne počítaného ode dne následujícího po dni [datum] peněžní prostředky až do výše [částka], a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 0,933 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek, veškeré splátky pak byly uvedeny v předpisu denních splátek (jedna denní splátka měla být [částka]). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dále zjistil, že žalobkyně na bankovní účet žalovaného převedla nejprve dne [datum] částku [částka] a poté dne [datum] částku [částka]. Z upomínky dále zjistil, že ho dne [datum] prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce [částka]. Později pak žalovaného vyzvala k úhradě částky [částka] ještě prostřednictvím upomínky zaslané prostřednictvím osoby [právnická osoba]., což bylo prokázáno předžalobní výzvou a potvrzením o podání zásilky.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů alias karty klienta dále soud dále zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce [částka] měsíčně a měsíční výdaje v částce [částka] na bydlení, v částce [částka] na půjčky, v částce [částka] na nezbytné výdaje a v částce [částka] na zbytné výdaje. Žalovaný žalobkyni dále deklaroval, že bydlí ve společné domácnosti o celkovém počtu 4 osob.
5. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti, údajů o poskytovateli, informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho žalobkyně věděla o výdajích žalovaného ve výši [částka] měsíčně, které vynakládal již před poskytnutím tohoto úvěru na splátky jiných půjček, tato skutečnost tak pro ni měla být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalovaného prověřila o to důkladněji.
12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu [částka], a jelikož žalovaný žalobkyni dosud neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat jí celou jistinu. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
14. Soud rovněž rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, částky [částka], a to podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobkyně na soudním poplatku zaplatila více ([částka]), než činila poplatková povinnost ([částka]). Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích byl v této věci základ poplatku tvořen cenou předmětu řízení ([částka]), zatímco požadované kapitalizované příslušenství předmětu řízení (smluvní úrok v částce [částka]) základ poplatku netvořilo.