Výrok
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % a částky [částka], se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši [částka] prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Benešově.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho tvořila nesplacená jistina [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru [částka], poplatek za službu „presto“ [částka], poplatek za službu „klidné spaní“ [částka] a smluvní pokuta [částka]) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové částce [částka]. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně z nesplacené jistiny a dalšími poplatky v pravidelných denních splátkách dle smlouvy. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto smlouvu o úvěru žalobkyně ke dni [datum] vypověděla. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a autorizace ověření totožnosti zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] “ č. [hodnota] “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do 29. dne počítaného ode dne následujícího po dni [datum] peněžní prostředky až do výše [částka], a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek, veškeré splátky pak byly uvedeny v předpisu denních splátek (jedna denní splátka měla být [částka]). Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dále zjistil, že žalobkyně na bankovní účet žalovaného převedla nejprve dne [datum] částku [částka] a poté dne [datum] celkem částku [částka]. Z upomínky dále zjistil, že ho dne [datum] prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce [částka]. Později pak žalovaného vyzvala k úhradě částky [částka] ještě prostřednictvím upomínky zaslané prostřednictvím osoby [právnická osoba]., což bylo prokázáno předžalobní výzvou a potvrzením o podání zásilky.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů alias karty klienta dále soud dále zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce [částka] měsíčně a měsíční výdaje minimálně v částce [částka] (žalovaný deklaroval měsíční výdaje v částce [částka]). Žalovaný žalobkyni dále deklaroval, že bydlí ve společné domácnosti o celkovém počtu 2 osob.
5. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti, údajů o poskytovateli, bank ID výpisu, informací pro spotřebitele, informací o zprostředkovateli a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když k údajně ověřeným příjmům a tvrzeným výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho již skutečnost, že žalovaný uváděl žalobkyni své měsíční výdaje částkou [částka], tedy ve výši zjevně neodpovídající realitě, měla pro ni být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalovaného prověřila o to důkladněji.
11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. Byť bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla jako jistinu částku [částka], nemohl soud rozhodnout o vrácení poskytnuté jistiny nebo její části žalobkyni, jelikož nebylo prokázáno, případně alespoň tvrzeno, kolik žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru již plnil, tedy jakou část jistiny jí dosud vrátil. Z opatrnosti je vhodné uvést, že soud žalobkyni, v důsledku její absence při jednání, neposkytl příslušné poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a z výše uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, jelikož byť byl plně procesně úspěšný, žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly.
13. Soud rovněž rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, částky [částka], a to podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť žalobkyně na soudním poplatku zaplatila více ([částka]), než činila poplatková povinnost ([částka]). Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích byl v této věci základ poplatku tvořen cenou předmětu řízení ([částka]), zatímco požadované kapitalizované příslušenství předmětu řízení (smluvní úrok v částce [částka]) základ poplatku netvořilo.