Výrok
I. Řízení o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Ve zbytku se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek za řízení v částce [částka] k rukám Okresního soudu v Benešově, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [částka] (z toho tvořila jistina [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka] a smluvní pokuta [částka]) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [částka], zákonným úrokem z prodlení z jistiny za období od [datum] do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce [částka]) a nahradit jí náklady řízení. Mezi společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které společnost [právnická osoba]. poskytla žalovanému úvěr v částce [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do 30 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplatil, a dostal se tak do prodlení s jeho vrácením. Pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy byla následně postoupena společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], která ji poté postoupila žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, přičemž k úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji zkoumala prostřednictvím jeho lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a posouzením údajů poskytnutých jí samotným žalovaným. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vzala při jednání soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu alias žalobu částečně, celkově co do částky [částka], a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zpět.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný a obchodní společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] dne [datum] podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, na základě které mohl žalovaný od zmíněné společnosti bezhotovostně obdržet peněžní prostředky ve výši [částka]. U označení žalovaného bylo uvedeno mimo jiné číslo bankovního účtu, a to [č. účtu]. Obdržené prostředky pak měl žalovaný vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a poplatkem za sjednání úvěru v částce [částka], a to nejpozději dne [datum]. Bližší podrobnosti ohledně následků v případě nevrácení peněžních prostředků (navýšených o úrok a poplatek) žalovaným řádně a včas byly uvedeny v předsmluvním formuláři a všeobecných obchodních podmínkách. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla z bankovního účtu obchodní společnosti [právnická osoba]. provedena bezhotovostní platba [částka] na bankovní účet č. [č. účtu]. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že nejprve obchodní společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba] dne [datum] podepsaly listinu s nadpisem „Smlouva o postoupení pohledávky č. [hodnota] / [datum] “, jež obsahovala ujednání o tom, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] se postupuje obchodní společnosti [právnická osoba], načež obchodní společnost [právnická osoba] a žalobkyně dne [datum] podepsaly listinu s nadpisem „[Anonymizováno] “, jejíž přílohou byl seznam obsahující mimo jiné kolonku pod č. [hodnota] se jménem a příjmením žalovaného včetně čísla [hodnota]. Z předžalobní výzvy, přehledu SMS upomínek, přehledu emailových upomínek, výzvy k zaplacení a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy dopisem ze dne [datum] zaslaným žalovanému prostřednictvím osoby [právnická osoba]. Předžalobní výzva obsahovala mimo jiné informaci o tom, že aktuálně oprávněnou osobou, které má žalovaný plnit, je žalobkyně.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost [právnická osoba]. jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od obchodní společnosti [právnická osoba] podle § 1879 o. z. postoupena pohledávka vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru (obchodní společnost [právnická osoba] původně nabyla tuto pohledávku od obchodní společnosti [právnická osoba].), v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně řádně zkoumala. Svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného navzdory poučení podle § 118a o. s. ř. nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by společnost [právnická osoba]. úvěruschopnost žalovaného jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného).
10. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, soud nejprve řízení částečně, co do částky [částka] (zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu, kapitalizovaný smluvní úrok a náklady spojené s uplatněním pohledávky), a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zastavil (výrok I). Následně vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni ani jejím právním předchůdkyním dosud neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu úvěru ve výši [částka] (výrok II). Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal dále zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě (výrok III).
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV). Žalobkyně totiž vzala žalobu částečně zpět až poté, co byla poučena o povinnostech doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a označit k tomu důkazy, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně i žalovaného byl v řízení obdobný.
12. Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši [částka] podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok V), neboť ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku [částka] (namísto částky [částka]).