12 C 166/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba]), po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18.5.2024, kterou žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč, přičemž žalobce dále uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky od 21.8.2024 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3 280 Kč za období od 21.8.2024 do 31.1.2025 a náklady na vymáhání ve výši 1 450 Kč dle sazebníku poplatků, který je součástí smlouvy. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to prostřednictvím aplikace Kontomatik, která mu na základě výslovného souhlasu žalovaného poskytla přístup k údajům o příjmech (18 944 Kč), výdajích (8 174 Kč), transakční historii a vlastnictví bankovního účtu. Dále provedl automatizované ověření v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenčním rejstříku a databázi neplatných občanských průkazů. Žádost žalovaného dosáhla vysokého skóre v interním systému hodnocení, což podle žalobce svědčilo o nízké pravděpodobnosti nesplácení. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z 12.12.2024 (č. l. 15), ve spojení s podacím archem z 17.12.2024 (č. l. 16), okresní soud zjistil, že dne 17.12.2024 žalobce žalovanému odeslal předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z 12.12.2024. Okresní soud dále zjistil, že žalobce ve výzvě stanovil lhůtu k plnění ve výši 7 dnů od odeslání výzvy, tedy do 24.12.2024. Žalovaný se tedy ocitl v prodlení s plněním dne 25.12.2024, tedy dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění.

5. Z potvrzení o provedené platbě ve výši 20 000 Kč z 18. 5. 2024 okresní soud zjistil, že dne 18. 5. 2024 byla z účtu společnosti [Jméno žalobkyně]., vedeného u platební brány ThePay, odeslána částka ve výši 20 000 Kč na účet číslo [č. účtu], a to pod variabilním symbolem [var. symbol].

6. Z potvrzení o schválení úvěru okresní soud zjistil, že dne 18. 5. 2024 byla vyhotovena listina, která obsahuje informaci o schválení úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž podle jejího obsahu byla tato částka téhož dne převedena na bankovní účet klienta. Listina dále obsahuje poučení o možnosti kdykoli úvěr splatit, o denním účtování úroku z nesplacené částky a o povinnosti hradit minimální měsíční platbu ve výši úroku za uplynulé období, přičemž výše první minimální platby činila 8 131,14 Kč a její splatnost byla stanovena na den 18. 6. 2024. Klient byl rovněž informován o bankovním účtu věřitele č. [č. účtu], na který má platby směřovat, a o dostupnosti smluvní dokumentace ve svém uživatelském profilu na stránkách www.creditair.cz. Doručení či alespoň odeslání předmětné listiny však žalobce v řízení nikterak neprokazuje.

7. Z dokladů o ověření úvěruschopnosti (soubor Doklady o ověření úvěruschopnosti.pdf), včetně výpisu nazvaného „KONTOMATIK“, okresní soud zjistil, že dne 18. 5. 2024 byla provedena kontrola údajů o [jméno FO] v interních i externích databázích, přičemž v systému Creditair byla evidována jako klientka s historií úvěrových produktů a aktuálním dluhem ve výši 90 977,28 Kč. Dále z listiny vyplývá, že byla provedena elektronická identifikace bankovního účtu vedeného na jméno [jméno FO], na kterém byl k datu 18. 5. 2024 evidován zůstatek ve výši 84 330,05 Kč, přičemž dostupné prostředky činily pouze 100,05 Kč (údaj nazvaný „currencyFundsAvailable: 100,05“). Součástí listiny je rovněž výpis z účtu obsahující příjmové a výdajové transakce, včetně příjmů z pracovního poměru a četných plateb souvisejících s hazardními hrami.

8. Z kopie občanského průkazu žalované (taktéž součást souboru Doklady o ověření úvěruschopnosti.pdf) okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru při sjednávání úvěrové smlouvy ověřil základní identifikační údaje žadatele, jako jsou jméno, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu. Ověření totožnosti prostřednictvím občanského průkazu však představuje standardní postup, který je nezbytný pro samotné uzavření smlouvy, a nelze jej bez dalšího považovat za úkon směřující k posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci.

9. Z listiny nazvané „Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta“ okresní soud žádná skutková zjištění neučinil, neboť její obsah představuje toliko popis postupu při sjednávání úvěru z perspektivy klienta, tedy skutková tvrzení, nikoliv důkazní materiál, z něhož by bylo možné učinit ověřitelná skutková zjištění.

10. Z nepodepsané Smlouvy o spotřebitelském úvěru okresní soud zjistil, že dne 18. 5. 2024 byla vyhotovena listina, která obsahuje návrh smluvního ujednání mezi společností [právnická osoba], jako věřitelem, a [Jméno žalované], jako klientkou, jehož předmětem je poskytnutí bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Z uvedené listiny okresní soud zjistil, že úvěr měl být poskytnut formou bezhotovostního převodu na bankovní účet klientky, přičemž měsíční úroková sazba činí 40 % a roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 5495 %. Klientka se podle obsahu listiny zavazovala hradit měsíčně úrok z úvěru vždy k 18. dni v měsíci a jistinu nejpozději při ukončení smlouvy. Listina dále obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení, o právu věřitele zesplatnit úvěr při neuhrazení závazku do 30 dnů od výzvy, a o možnosti odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Žalobcem předkládaná listina však nebyla žalovanou podepsána.

11. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky z 20. 8. 2024 okresní soud zjistil, že dne 20. 8. 2024 byla vyhotovena listina, která obsahuje oznámení společnosti [právnická osoba], adresované [jméno FO], v němž je uvedeno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek došlo k zesplatnění zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy o úvěru označené jako [název]. Z této listiny okresní soud zjistil, že k zesplatnění zápůjčky došlo dne 20. 8. 2024 a že celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 47 561,78 Kč. V oznámení je uvedeno, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu, a to na bankovní účet věřitele č. [č. účtu], s variabilním symbolem [var. symbol] a zprávou pro příjemce „[název] “. V oznámení je dále uvedeno, že výše dlužné částky se průběžně navyšuje a že aktuální stav lze zjistit v klientské zóně nebo telefonicky. Doručení či alespoň odeslání předmětné listiny však žalobce v řízení neprokazuje.

12. Z PDF souboru nazvaného „potvrzení o odeslání oznámení o zesplatnění“ okresní soud zjistil, že dne 20. 8. 2024 v 10:30:09 byla v systému evidována listina označená jako „IL / DC / letter / po zesplatnění“ vztahující se k úvěru označenému jako [název]. Z této listiny okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. Jedná se o sestavu vytištěnou z počítače, u které není zřejmé, jakým způsobem měla předmětná listina vzniknout, nadto se má jednat toliko o vlastní interní záznam, což soud nepovažuje za dostatečně věrohodný důkaz o odeslání zásilky.

13. Ze sazebníku poplatků okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

15. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o postoupení pohledávky neunáší.

16. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

17. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 18. 5. 2024 byla společností [právnická osoba] provedena kontrola údajů o [jméno FO] v interních i externích databázích, přičemž byla identifikována jako klientka s historií úvěrových produktů a aktuálním dluhem ve výši 90 977,28 Kč. Téhož dne byla elektronicky ověřena její totožnost a bankovní účet, na kterém byl evidován zůstatek 84 330,05 Kč, avšak dostupné prostředky činily pouze 100,05 Kč. Dále byla vyhotovena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč, která však nebyla žalovanou podepsána. Téhož dne byla částka 20 000 Kč převedena z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalované. Podle obsahu potvrzení o schválení úvěru byla klientka informována o podmínkách splácení, včetně výše první minimální platby a bankovního účtu věřitele. Dne 20. 8. 2024 byla vyhotovena listina obsahující oznámení o zesplatnění zápůjčky, v níž bylo uvedeno, že celková dlužná částka činí 47 561,78 Kč a že má být uhrazena do 3 dnů od doručení. Doručení tohoto oznámení však nebylo v řízení prokázáno. Dne 17. 12. 2024 žalobce [Anonymizováno] [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba]), odeslal žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, přičemž stanovil lhůtu k plnění do 24. 12. 2024; žalovaná se tak ocitla v prodlení dne 25. 12. 2024. V řízení byl dále předložen interní záznam o odeslání oznámení o zesplatnění ze dne 20. 8. 2024, který však soud nepovažuje za věrohodný důkaz o odeslání zásilky.

18. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

19. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě, a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana. Jak již bylo uvedeno shora, k elektronické verzi Smlouvy o úvěru (jakož i dalších listin předkládaných v elektronické podobě) není připojen podpis žalovaného v elektronické podobě. Jestliže je do elektronické verze listiny poskytovatelem úvěru toliko vložen tzv. jedinečný kód (který mu byl zaslán žalovanou stranou např. prostřednictvím SMS zprávy), nejedná se o elektronický podpis, tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňující ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny (ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS).

20. I kdyby však žalobkyně prokázala uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě (a to právě ve znění, v jakém úvěrovou smlouvu předkládala žalující strana), žalobkyně v řízení neprokázala ani to, že by řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného.

21. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j.

22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).22. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, ověřováním jeho příjmu a výdajů se zabýval pouze formálně. Přestože poskytovatel úvěru měl k dispozici přístup k výpisu z účtu žalované (prostřednictvím aplikace Kontomatik), při posuzování úvěruschopnosti nikterak nezohlednil, že dostupné prostředky žadatelky o úvěr činily pouze 100,05 Kč, rovněž nezohlednil ani četné výdaje za hazardní hry (např. Tipsport, Chance – opakovaně a ve vysokých částkách). Z předložených listin dále vyplývá, že žalované byly před poskytnutím úvěru dne 18. 5. 2024 na její účet připsány částky označené jako „payment processor loan“ (17. 5. 2024 – 29 000 Kč od [právnická osoba], 17. 5. 2024 – 12 000 Kč od [právnická osoba]., 17. 5. 2024 – 5 900 Kč od [právnická osoba]., 17. 5. 2024 – 4 000 Kč od [právnická osoba].). Tyto transakce svědčí o vícečetném čerpání úvěrů, které poskytovatel úvěru taktéž nikterak nezohlednil.

23. Nadto, pokud měla být dlužná jistina dle smluvních ujednání zaplacena při ukončení smlouvy, nemohl poskytovatel úvěru ani realisticky posoudit, zda žadatelka o úvěr bude schopna v budoucnu splatit celý úvěr, protože neznal časový rámec, ve kterém vznikne žadatelce o úvěr povinnost dlužnou splátku splatit (smlouva mohla skončit např. i následující měsíc). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

25. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud ničeho nesplatil. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 20 000 Kč.

27. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

29. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

30. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 17.12.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 20. 12. 2024 (§ 573 obč. zák.), dne 24. 12. 2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta (7 dnů od odeslání), dostal se dne 25. 12. 2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 25. 12. 2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

31. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 4 730 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 24 730 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 80,87 %, neúspěch 19,13 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 61,75 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 730 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

33. Soud naopak nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 25.6.2025, jestliže tímto vyjádřením žalobce k výzvě soudu toliko doplnil, co mohlo a mělo být již v samotné žalobě (vylíčení zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr).

34. Celkem tedy náklady řízení činí 2 805 Kč s tím, že 61,75 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 1 732 Kč (výrok ad III.).