12 C 284/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24.4.2023, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 45 týdenních splátkách po 571 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.3.2024. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatky a úroky spojené se zápůjčkou, včetně částky 10 665 Kč představující součet kapitalizovaných úroků a poplatků, konkrétně kapitalizovaný úrok ve výši 1 263,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 897,50 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 14 142,89 Kč od 30.7.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky od 30.7.2024 do zaplacení. Ke dni podání žaloby činila celková dlužná částka 31 060,05 Kč, sestávající z dlužné jistiny, poplatků a kapitalizovaných úroků. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 800 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 800 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to tabulka umoření z 5.8.2024.

5. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky společností [právnická osoba] ze dne 30.7.2024 okresní soud zjistil, že dne 30.07.2024 byla vyhotovena listina, v níž společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], potvrzuje, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.07.2024 mezi ní a společností [Jméno žalobkyně A]., byla úplata za jednotlivé pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy dne 29.07.2024 připsána na účet postupitele.

6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z 28.2.2025, ve spojení s podacím lístkem odesílatele [právnická osoba], z 28.2.2025, okresní soud zjistil, že dne 28.02.2025 byla vyhotovena listina, v níž společnost [Jméno žalobkyně A]., prostřednictvím svého právního zástupce [právnická osoba], vyzývá žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 36 722,43 Kč, a to nejpozději do 15.03.2025. Výzva obsahuje poučení, že v případě neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou a žalovaný bude povinen hradit i náklady řízení. Lhůta k plnění byla stanovena do 15.03.2025, z čehož vyplývá, že žalovaný by se ocitl v prodlení dne 16.03.20257. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [Jméno žalobkyně A]., ze dne 12.12.2022 okresní soud zjistil, že k tomuto datu byl veden u Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka [hodnota], zápis společnosti [Jméno žalobkyně A]., se sídlem [adresa], [Jméno žalobkyně B] /[adresa], IČ [IČO žalobkyně A]. Z výpisu vyplývá, že právní forma společnosti je akciová společnost, datum vzniku a zápisu je 16.05.2005 a předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Základní kapitál společnosti činí 2 199 600 Kč a je splacen v plné výši. Společnost jedná vůči třetím osobám, před soudy a jinými orgány prostřednictvím předsedy správní rady samostatně.8. Z tabulky umoření z 5.8.2024 okresní soud zjistil, že k datu 05.08.2024 byla vyhotovena tabulka umoření vztahující se ke smlouvě č. [hodnota] uzavřené dne 24.04.2023 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Z listiny vyplývá, že žalovaný od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 800 Kč, a to dne 02.05.2023 (1 200 Kč), resp. dne 04.09.2023 (600 Kč).9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.7.2024 okresní soud zjistil, že dne 29.07.2024 byla vyhotovena listina, v níž společnost [právnická osoba] informuje žalovaného, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.07.2024 nabyla pohledávku vůči žalovanému, která vznikla ze smlouvy číslo [hodnota] uzavřené s původním věřitelem [právnická osoba], a to včetně příslušenství. Odeslání předmětné listiny žalovanému soud za prokázané nemá, jestliže z podacího lístku ze dne 16.8.2024 nikterak nevyplývá, že by byla odesílána právě tato listina.10. Z informace o zpracování osobních údajů z 29.7.2024 okresní soud zjistil, že dne 29.7.2024 byla vyhotovena informace o zpracování osobních údajů. Odeslání předmětné listiny žalovanému soud za prokázané nemá, jestliže z podacího lístku ze dne 16.8.2024 nikterak nevyplývá, že by byla odesílána právě tato listina.11. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi [právnická osoba] a [Jméno žalovaného] ze dne 24.4.2023, včetně smluvních podmínek, okresní soud zjistil, že dne 24.04.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, podle níž se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 25 665 Kč formou 44 týdenních splátek po 571 Kč a jedné poslední splátky ve výši 541 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že součástí celkové dlužné částky je poplatek za poskytnutí úvěru, RPSN činí 179,78 %.12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24.4.2023 okresní soud zjistil, že dne 24.04.2023 byla vyhotovena listina označená jako „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“, v níž žalovaný uvedl své osobní údaje, údaje o bydlišti, rodinném stavu a finanční situaci. Z listiny vyplývá, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 48 244 Kč, uvedl, že je podnikatel (OSVČ) v oboru autodopravy. Svoje měsíční výdaje odhadl částkou 5 000 Kč měsíčně.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [Jméno žalobkyně A]., ze dne 29.7.2024, včetně kompletní přílohy č. 1, ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 12 C 62/2025, okresní soud zjistil, že dne 29.07.2024 byla uzavřena smlouva mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a společností [Jméno žalobkyně A]., jako postupníkem, jejímž předmětem bylo postoupení nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, včetně příslušenství a práv s nimi spojených, specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, a to včetně pohledávky za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24.4.2023.14. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.15. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 24.04.2023 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a zavázal se uhradit celkovou dlužnou částku 25 665 Kč formou 44 týdenních splátek po 571 Kč a jedné poslední splátky ve výši 541 Kč, přičemž RPSN činilo 179,78 %. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je podnikatel v oboru autodopravy, s čistým měsíčním příjmem 48 244 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 5 000 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil dne 02.05.2023 částku 1 200 Kč a dne 04.09.2023 částku 600 Kč, tedy celkem 1 800 Kč (jedná se i o nesporné tvrzení účastníků). Dne 29.07.2024 byla mezi společností [právnická osoba] a společností [Jméno žalobkyně A]. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ze shora uvedené úvěrové smlouvy, přičemž úplata za postoupení byla připsána na účet postupitele dne 29.07.2024. Téhož dne byla vyhotovena listina označená jako oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů, avšak jejich doručení žalovanému nebylo prokázáno. Dne 12.12.2022 byl v obchodním rejstříku veden zápis společnosti [Jméno žalobkyně A]., která je akciovou společností se základním kapitálem 2 199 600 Kč a předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dne 28.02.2025 byla vyhotovena předžalobní výzva, kterou žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 36 722,43 Kč nejpozději do 15.03.2025, s upozorněním na možnost soudního vymáhání, přičemž žalovaný by se ocitl v prodlení dne 16.03.2025.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).18. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.19. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).20. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho příjmu, ani výdajů, jestliže v případě příjmů i výdajů vycházel toliko ze sdělení žadatele o úvěr. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.21. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).22. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.23. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 1 800 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 13 200 Kč.24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.27. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 28.02.2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 05.03.2025 (§ 573 obč. zák.), dne 15.03.2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 16.03.2025 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 16.03.2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, doposud žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III.).