12 C 358/2024

Odůvodnění

1. Žalobce přednesl, že žalovaný uzavřel dne 27.11.2020 se žalobcem Smlouvu o úvěru k účtu č. [č. účtu]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 12,90 % p.a. ve 96 měsíčních splátkách po 2 528 Kč. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán, uhradil pouze 30 pravidelných splátek. Žalobce uplatnil právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni 25.04.2024 byla pohledávka vyčíslena na částku 143 476,37 Kč, skládající se z jistiny, úroků a poplatků. Žalobce za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 132 519,98 Kč a příslušenství tvořené kapitalizovaným úrokem z prodlení, kapitalizovaným řádným úrokem, poplatky, obchodním úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce doplnil, že úvěruschopnost zjišťoval podle zákona o spotřebitelském úvěru a použil odborné metody k ověření příjmů a výdajů. Pokud zjistil, že průměrné měsíční výběry žalovaného z bankomatu představují částku 19.733,33 Kč, tyto nezahrnul do mandatorních výdajů při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, protože výběry z bankomatu mohou být použity na různé účely, včetně tvorby rezerv a podnikání. Namísto toho při stanovení výdajů žalovaného vycházel ze zjištěných mandatorních výdajů žalovaného na osobní spotřebu ve výši 6.018,74 Kč (zjištěno z výpisů z účtu) za použití statistického modelu k určení skutečné výše výdajů žalovaného s tím, že výdaje na bydlení byly porovnány s regionální analýzou dat Českého statistického úřadu. Žalobce zahrnul i částku životního minima do výpočtu výdajů, což je dle žalobce opatrnější a konzervativnější strategie. Takto zjištěné ověřené pravidelné mandatorní výdaje a paušální výdaje ve výši zákonného životního minima žalobce porovnal s celkovými příjmy žalovaného. Dlužná částka ze smlouvy o úvěru nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalovaný doposud zaplatil žalobci částku 75 840 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný žalobci doposud zaplatil částku 75 840 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více).

5. Z výpisů z účtu pro žalovaného za období od 17.8.2020 do 7.12.2020 (ve spise na č.l. 48 – 55) okresní soud zjistil, že výdaje žalovaného činily částku 21 787 Kč (od 17.8.2020 do 7.10.2020), částku 33 106 Kč (od 8.10.2020 do 6.11.2020), resp. částku 24 206 Kč (7.11.2020 až 7.12.2020).

6. Ze screenshotu obrazovky (ve spise na č.l. 56) okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru provedl ohledně žalovavého jako žadatele o úvěr šetření v databázi BRKI (Bankovní registr klientských informací) a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).

7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu z 5.11.2020 (ve spise na č.l. 27) okresní soud zjistil, že poskytovatel úvěru při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 23 619 Kč, je zaměstnán jako brusič u obchodní společnosti [právnická osoba].

8. Z žádosti o úvěr z 4.11.2020 (ve spise na č.l. 25-26), smlouvy o úvěru ze dne 27.11.2020, dodatku ke smlouvě ze dne 27.10.2021 (ve spise na č.l. 64 a násl.), standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 27.11.2020, okresní soud zjistil, že dne 27.11.2020 žalobce (jako poskytovatel úvěru) uzavřel s žalovaným (jako žadatelem o úvěr) smlouvu o úvěru č. [hodnota] (k účtu č. k účtu č. [č. účtu]), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 12,90 % p.a. ve 96 měsíčních splátkách po 2 528 Kč.

9. Z prohlášení o zdravotním stavu [Jméno žalovaného] (ve spise na č.l. 24) okresní soud zjistil, že dne 27.11.2020 žalovaný podepsal čestné prohlášení o zdravotním stavu.

10. Z výpisu periodického při pohybu k účtu č. [č. účtu] okresní soud zjistil, že dne 27.11.2020 žalovaný čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč.

11. Z přípisu ve věci nazvaného: "Stále máte nedoplatek – spotřebitelský úvěr" z 18.9.2023 (upomínka), výzvy k okamžitému splacení dluhu z 21.2.2024 včetně dodejky na adresu [adresa], potvrzení o nevyzvednutí zásilky, potvrzení podání (odeslání zásilky) ze dne 13.5.2024, výzvy k úhradě dluhu - předžalobní upomínky ze dne 9.5.2024, okresní soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dluhu s tím, že byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslání (13.5.2024), tj. nejpozději do 20.5.2024. V prodlení se zaplacením dluhu je tudíž žalovaný od 21.5.2024.

12. Ze sazebníku [právnická osoba] pro občany (ve spise na č.l. 68 a následující), legendy k historickému výpisu [právnická osoba] (ve spise na č.l. 90), úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], sazebníku [právnická osoba], sazebníku pro podnikatele, podniky a municipality v obsluze poboček a úplného výpisu z obchodního rejstříku pro [právnická osoba]. (z 21.11.2021), okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Návrh na doplnění dokazování výzvami a upozorněními k zaplacení ve spise na č.l. 91 až 108 soud považoval za nadbytečný, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů a z tohoto důvodu soud návrh na provedení těchto důkazů zamítl.

14. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

15. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 27.11.2020 žalobce (jako poskytovatel úvěru) uzavřel s žalovaným (jako žadatelem o úvěr) smlouvu o úvěru č. [hodnota] (k účtu č. k účtu č. [č. účtu]), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 12,90 % p.a. ve 96 měsíčních splátkách po 2 528 Kč. Poskytovatel úvěru zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činí 23 619 Kč, je zaměstnán jako brusič u obchodní společnosti [právnická osoba]. Dále provedl poskytovatel úvěru šetření v databázi BRKI (Bankovní registr klientských informací) a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Dle sdělení žalobce zjišťoval poskytovatel úvěru výdaje žalovaného tím způsobem, že průměrné měsíční výběry žalovaného z bankomatu ve výši 19.733,33 Kč nezahrnul do mandatorních výdajů, protože dle jeho názoru výběry z bankomatu mohou být použity na různé účely, včetně tvorby rezerv a podnikání. Namísto toho při stanovení výdajů žalovaného vycházel ze zjištěných mandatorních výdajů žalovaného na osobní spotřebu ve výši 6.018,74 Kč (zjištěno z výpisů z účtu) za použití statistického modelu k určení skutečné výše výdajů žalovaného s tím, že výdaje na bydlení byly porovnány s regionální analýzou dat Českého statistického úřadu. Žalobce zahrnul i částku životního minima do výpočtu výdajů. Takto zjištěné ověřené pravidelné mandatorní výdaje a paušální výdaje ve výši zákonného životního minima žalobce porovnal s celkovými příjmy žalovaného. Výdaje žalovaného (dle výpisů z běžného účtu za období od 17.8.2020 do 7.12.2020, které si poskytovatel úvěru vyžádal) činily částku 21 787 Kč (od 17.8.2020 do 7.10.2020), částku 33 106 Kč (od 8.10.2020 do 6.11.2020), resp. částku 24 206 Kč (7.11.2020 až 7.12.2020). Dne 27.11.2020 žalovaný podepsal čestné prohlášení o zdravotním stavu. Dne 27.11.2020 žalovaný čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dluhu s tím, že byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslání (13.5.2024), tj. nejpozději do 20.5.2024. V prodlení se zaplacením dluhu je tudíž žalovaný od 21.5.2024. Žalovaný žalobci doposud zaplatil částku 75 840 Kč.

16. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

17. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, jestliže se řádně nezabýval ověřováním jeho skutečných výdajů, a to i přesto, že si od žalovaného vyžádal výpisů z běžného účtu za období před poskytnutím úvěru (od 17.8.2020 do 7.12.2020). Pokud poskytovatel úvěru zjistil, že průměrné měsíční výběry žalovaného z bankomatu ve výši 19.733,33 Kč, měl tyto výdaje rovněž zahrnout do výdajů žalovaného. Je vcelku nelogická úvaha žalobce, že by výběry z bankomatu žadatel o úvěr použil na tvorbu rezerv a za účelem tvorby takových rezerv žádá o poskytnutí úvěru. Poskytovatel úvěru měl rovněž k dispozici potvrzení o výši pracovního příjmu z 5.11.2020, ze kterého vyplývá, že jediný příjem žadatele o úvěr pochází ze zaměstnaneckého poměru s tím, že žalovaný byl zaměstnán jako brusič u obchodní společnosti [právnická osoba]. Jeho příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 23 619 Kč byl jediný příjem, o kterém poskytovatel úvěru při zjišťování úvěruschopnosti uvažoval. I kdyby se žalovaný věnoval (mimo svůj zaměstnanecký poměr) i další činnosti (podnikání) a výběry z bankomatů by s takovou další činností žalovaného souvisely (jak žalobce uvažuje), musel by si žalovaný i tak na takové výdaje vydělat (ať již příjmem ze zaměstnaneckého poměru či z podnikání). Není tudíž namístě výběry z bankomatu nezahrnovat do výdajů žalovaného. Pokud snad byl žalobce na pochybách, mohl a měl (před poskytnutím úvěru) žádat od žadatele o úvěr vysvětlení. Jestliže tedy výši skutečných výdajů žalovaného poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval, namísto jeho výdajů dosadil toliko pravidelné mandatorní výdaje a paušální výdaje ve výši zákonného životního minima, nezjišťoval poskytovatel úvěru řádně úvěruschopnost. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

20. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 75 840 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 74 160 Kč.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

25. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 13.5.2024, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 16.5.2024 (§ 573 obč. zák.), dne 20.5.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 21.5.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 21.5.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

26. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 58 359,98 Kč zamítl nárok žalobce. Původně žaloval žalobce 132 519,98 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 55,96%, neúspěch 44,04%. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 11,92% nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 301 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132 519,98 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 5. 6. 2024, z částky 3 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 5. 6. 2024 a z částky 6 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 6. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 132 519,98 Kč sestávající z částky 6 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 2. 2025 a z částky 6 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 4. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 1 949,42 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 2. 2025 náhrada 974,71 Kč za 64 ujetých km v částce 524,71 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 4. 2025 náhrada 974,71 Kč za 64 ujetých km v částce 524,71 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 639,42 Kč ve výši 6 854,28 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí 44 794,70 Kč s tím, že 11,92% z této částky představuje po zaokrouhlení částku 5 341 Kč (výrok ad III.).