12 C 44/2025

Odůvodnění

1. Žalobce přednesl, že na základě žádosti o poskytnutí úvěru byla dne 31. 3. 2022 mezi ním a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak své závazky řádně a včas neplnila. I přes opakované výzvy k úhradě dlužné částky žalovaná neuhradila své závazky, a proto žalobce přistoupil k zesplatnění celého úvěru ke dni 14. 8. 2024. Ke dni 25. 10. 2024 činila dlužná částka 18 607,74 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení a dlužné poplatky. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 16 807,74 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný žalobci doposud zaplatil částku 9 755,36 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazuje i k důkazu provedená platební bilance.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru z 31.3.2022, smlouvy o úvěru z 31.3.2022, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, záznamu o podpisu klienta z 31.3.2022, smlouvy o poskytování služeb [právnická osoba] elektronického bankovnictví z 26.8.2019, žádosti o služby elektronického bankovnictví a elektronickou komunikaci [právnická osoba], návrhu na uzavření smlouvy z 22.7.2013, okresní soud zjistil, že dne 31.3.2022 žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 337 Kč měsíčně. Úroková sazba činila 13,20% ročně.

6. Z výpisu z účtu za období 31.3.2022 až 31.3.2022 pro [Jméno žalované] okresní soud zjistil, že dne 31.3.2022 žalovaná čerpala úvěr ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 31.3.2022 ve výši 20 000 Kč.

7. Z výpisu z účtu za období od 1.3.2022 do 31.3.2022 pro [Jméno žalované] okresní soud zjistil, že za období od 1.3.2022 do 31.3.2022 (měsíc před uzavřením úvěrové smlouvy) činily výdaje žalované částku 36 366,58 Kč.

8. Z oznámení o zesplatnění úvěru z 16.8.2024 včetně potvrzení o odeslání zásilky okresní soud zjistil, že dne 16.8.2024 bylo vyhotoveno oznámení o zesplatnění úvěru.

9. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu z 23.5.2024, včetně potvrzení o odeslání zásilky, opakované výzvy k zaplacení dluhu – II. Výzvy, výzvy k zaplacení dluhu, I. výzvy a I. upomínky, přípisu ve věci Výzvy k plnění, Výzvy k plnění, výzvy z 1.11.2024, okresní soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k plnění před podáním žaloby, soud za prokázané odeslání zásilky dne 16.8.2024 s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 23.8.2024.

10. Z historie účtu z přílohové obálky okresní soud zjistil, že žalobce z výpisů z účtu za období před podáním žádosti o úvěr zjistil, že skutečné výdaje žalovaného činí 17 370 Kč, žalobce však nekonkretizoval, jakým způsobem výši skutečných výdajů zjistil (uvedl pouze vágní tvrzení o tom, že systém např. „sleduje pravidelné i nepravidelné výdaje na účtech úvěrovaného“).

11. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16.8.2024, včetně potvrzení o odeslání zásilky, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

12. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

13. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 31. března 2022 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splácen v 96 měsíčních splátkách po 337 Kč s roční úrokovou sazbou 13,20 %. Téhož dne žalovaný úvěr čerpal. V měsíci předcházejícím uzavření smlouvy činily výdaje žalovaného 36 366,58 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce zohlednil pouze část skutečných výdajů, přičemž bez bližšího vysvětlení uvedl, že systém vypočetl platební kapacitu žalovaného ve výši 13 941 Kč. Žalovaný byl předtím opakovaně vyzýván k plnění. Celkově žalovaný uhradil pouze částku 9 755,36 Kč.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

16. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

17. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho skutečných výdajů, jestliže soudu ani nevysvětlil, jakým způsobem výši skutečných výdajů zjišťoval (uvedl pouze vágní tvrzení o tom, že systém např. „sleduje pravidelné i nepravidelné výdaje na účtech úvěrovaného“). Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

19. Účastníku, který se k jednání nedostaví, ač řádně předvolán, soud poučení neposkytuje (poučení dle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje toliko při jednání). Potřebná poučení soud rovněž není oprávněn a povinen sdělovat účastníkovi jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 550 s.). Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1, písm. a), b) o.s.ř.)., této ochrany se tak účastník dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, předpokladem takového jeho postupu je však perfektní žaloba obsahující vylíčení všech skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.

20. Jelikož se žalobce k nařízenému ústnímu jednání nedostavil, nebylo jej možné ani poučit a tom, že důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného neunáší (tj. konkrétně ohledně tvrzení, jakým způsobem poskytovatel úvěru dospěl k závěru, že výše skutečných výdajů žadatele o úvěr činí pouze 17 370 Kč).

21. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

22. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 9 755,36 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 10 244,64 Kč.

24. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

27. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 16.8.2024, která mu byla řádně odeslána (§ 573 obč. zák.), dne 23.8.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 24.8.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 26.10.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že úspěch žalobce (po odečtení úspěchu žalovaného) je jen nepatrný (cca 10 %), výrok ad III.