12 C 58/2025

Odůvodnění

1. Žalobce přednesl, že dne 11. 8. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytl částku 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 196 551 Kč ve splátkách, avšak své závazky plnil pouze částečně. V důsledku prodlení žalovaného žalobce zápůjčku zesplatnil ke dni 28. 9. 2024. Ke dni podání návrhu žalobce eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 95 911,63 Kč, která zahrnuje nesplacenou jistinu, obchodní úroky, administrativní poplatky, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuty a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný navzdory výzvám k úhradě své závazky neuhradil. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 14 400 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 14 400 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Toto nesporné skutkové tvrzení účastníků prokazuje výpis splátkového kalendáře Přehled úhrad splátek.

5. Ze Smlouvy č. [hodnota] ze dne 11.8.2022, splátkového kalendáře Smlouvy o zápůjčce, elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv v on-line prostřednictvím Klientského centra případ č. [hodnota], splátkového kalendáře Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ze dne 11.8.2022, okresní soud zjistil, že dne 11.8.2022 byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě se žalobce zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 65 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 196 551 Kč v 59 měsíčních splátkách po 3 276 Kč, s úrokem 39 % ročně.

6. Z výpisu z běžného účtu za období 11.8.2022 okresní soud zjistil, že dne 11.8.2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 65 000 Kč.

7. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích z 10.8.2022 okresní soud zjistil, že dne 10.8.2022 žalovaný učinil čestné prohlášení o příjmech a výdajích, ve kterém uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 35 000 Kč, měsíční výdaje 16 000 Kč (kromě nákladů na bydlení), 9 000 Kč (náklady na bydlení), 1 920 Kč (splátky půjček).

8. Z výplatní pásky za období červen 2022 ve spise na č.l. 37 okresní soud zjistil výši příjmu žadatele o úvěr činila v červnu 2022 částku 33 714 Kč (což se shoduje se shora uvedeným čestným prohlášením o příjmech a výdajích z 10.8.2022).

9. Z výpisu z běžného účtu za měsíce květen 2022, červen 2022, červenec 2022 ve spise na č.l. 38–42 okresní soud zjistil, že průměrné měsíční výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru činily 61 870 Kč (5/2022), 36 052 Kč (6/2022), 37 584 Kč (7/2022).

10. Z předžalobní upomínky z 25.10.2024, výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 13.8.2024, podacího lístku z 15.8.2024, 7.10.2024 a 30.10.2024, okresní soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k dobrovolnému zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, soud za prokázané odeslání zásilky dne 15.8.2024 s tím, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 27.9.2024.

11. Z níže uvedených důkazů, a to oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 2.10.2024, vyčíslení pohledávky vyplývající ze Smlouvy č. [hodnota] ke dni 29.11.2024, Sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut společnosti [Jméno žalobkyně]. ze dne 11.8.2022, Obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, kopie občanského průkazu ve spise na č.l. 24, Standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 11.8.2022 ve spise na č.l. 29 a následující, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).

12. Návrh na doplnění dokazování screenshoty záznamů z klientského centra na jméno žalovaného soud považoval za nadbytečný.

13. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

14. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 10. srpna 2022 žalovaný učinil čestné prohlášení o svých příjmech a výdajích, v němž uvedl měsíční příjem 35 000 Kč a výdaje v celkové výši 26 920 Kč. Následujícího dne, 11. srpna 2022, uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 65 000 Kč, přičemž se zavázal vrátit celkovou částku 196 551 Kč v 59 měsíčních splátkách po 3 276 Kč s úrokem 39 % ročně; téhož dne žalovaný tuto částku skutečně čerpal. Před uzavřením smlouvy činily jeho průměrné měsíční výdaje 61 870 Kč (květen), 36 052 Kč (červen) a 37 584 Kč (červenec). Do doby rozhodnutí žalovaný uhradil žalobci celkem 14 400 Kč. V období od srpna do října 2024 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla doručena výzva k zaplacení nejpozději do 27. září 2024.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

17. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.

18. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného, nezabýval se ověřováním jeho skutečných výdajů, jestliže počítal s výdaji uvedenými žadatelem o úvěr v čestném prohlášení (celkem 26 920 Kč), přestože z předkládaných výpisů z běžného účtu, které měl poskytovatel úvěru k dispozici, je zřejmé, že skutečné průměrné měsíční výdaje žadatele o úvěr byly výrazně vyšší, tj. 61 870 Kč (květen), 36 052 Kč (červen) a 37 584 Kč (červenec), tedy v průměru 45 169 Kč měsíčně. Není důvod se domnívat, že žadatel o úvěr, jehož skutečné průměrné měsíční výdaje před poskytnutím úvěru činí 45 169 Kč měsíčně, bude mít po poskytnutí úvěru průměrné měsíční výdaje o 18 249 Kč měsíčně nižší. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.

20. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).

21. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný dle žalobkyně doposud splatil celkovou částku 14 400 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 50 600 Kč.

23. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.

26. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 15.8.2024, která mu byla řádně odeslána, dne 27.9.2024 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 28.9.2024 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení z částky 50 600 Kč od 29.11.2024 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).

27. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do částky 50 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29.11.2024 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl (výrok ad I.).

28. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že úspěch a neúspěch účastníků je téměř shodný (úspěch žalobce po odečtení úspěchu žalovaného činí 5,5 %), výrok ad III.