12 C 95/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu za poskytnutý spotřebitelský úvěr ze smlouvy o hotovostním úvěru „mPůjčka plus“ č. [hodnota] ze dne 6.8.2022. Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve výši 80 000 Kč ve 48 měsíčních splátkách, přičemž od ledna 2024 přestala plnit své závazky a neuhradila žádnou splátku. Žalobce proto od smlouvy odstoupil a celý dluh se stal splatným ke dni 19.3.2024. Žalovaná tak dluží částku 55 940,66 Kč na jistině, kapitalizovaný úrok ve výši 2 242,01 Kč za období od 6.8.2022 do 19.3.2024, další kapitalizovaný úrok ve výši 8 561,27 Kč za období od 20.3.2024 do 29.1.2025, úrok ve výši 10,49 % ročně z částky 55 940,66 Kč od 30.1.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 30.1.2025 do zaplacení. Žalovaná doposud zaplatila pouze 34 927,01 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaný doposud žalobci zaplatil částku 34 927,01 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to historie úvěru [hodnota] z 22.1.2025, výpis mKonta z 22.1.2025 a přiložená excelovská tabulka.

5. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy z 19.3.2024, ve spojení s kopií dodejky z 19.3.2024, okresní soud zjistil, že dne 19.3.2024 žalobce žalovanému odeslal poslední výzvu k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy z 19.3.2024.

6. Z výzvy k úhradě dluhu z 4.2.2025, ve spojení s poštovním podacím archem z 5.2.2025, okresní soud zjistil, že dne 5.2.2025 žalobce žalovanému odeslal výzvu k úhradě dluhu z 4.2.2025.

7. Z transakční historie účtu (MKONTO) za období od 23.1.2022 do 22.1.2025 okresní soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru měl k dispozici přesné údaje o příjmech o výdajích žalované, přesto k nim nepřihlížel a její výdaje odhadl na základě statistických modelů. Z předloženého transakční historie účtu za období od 23.1.2022 do 22.1.2025 vyplývá, že skutečné výdaje žalované v období před poskytnutím úvěru (tj. dne 6.8.2022) značně přesahovaly tyto statistické údaje (tj. 4 620 Kč měsíčně). Kupř. jen mezi dny 18. července 2022 a 22. července 2022 byly zaznamenány tři transakce, které dohromady činí částku 10 150,91 Kč. Dne 18. července 2022 byla provedena platba kartou ve výši 3 815,60 Kč v obchodě [právnická osoba], 20. července 2022 následovala odchozí platba do jiné banky ve prospěch společnosti [právnická osoba] ve výši 5 055,31 Kč a 22. července 2022 proběhla další platba kartou na čerpací stanici [právnická osoba] ve výši 1 280,00 Kč. Z transakční historie účtu (MKONTO) soud dále zjistil, že dne 6.8.2022 žalovaná čerpala úvěr ve výši 80 000 Kč.

8. Ze Smlouvy o vedení účtu, žádosti o zřízení účtu č. [hodnota], potvrzení o zřízení účtu z 29.4.2013, prohlášení o daňovém rezidenství ze dne 29.4.2013, okresní soud zjistil, že dne 29.4.2013 žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o vedení účtu s [právnická osoba].

9. Z kopie občanského průkazu žalované okresní soud sice zjistil, že žalobce při uzavírání smlouvy o vedení účtu ověřoval základní osobní údaje žalované, jako je jméno, datum narození a adresa trvalého pobytu, lze si však jen stěží představit, že by bez znalosti těchto základních osobních údajů některá banka smlouvu o vedení účtu s klientem uzavřela. Občanský průkaz slouží toliko k ověření totožnosti. Nad rámec uvedeného nelze z tohoto důkazu učinit žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci. Z uvedeného důkazu proto nikterak nevyplývá, že by poskytovatel úvěru na základě tohoto dokladu např. prováděl posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru10. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru mPůjčka Plus č. [hodnota] z 6.8.2022 okresní soud zjistil, že dne 6.8.2022 žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 80 000 Kč, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 047,88 Kč (celkem tedy 98 298,24 Kč).11. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 6.8.2022 okresní soud zjistil, že dne 6.8.2022 žalobkyně vyhotovila formulář nazvaný „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, ve kterém jsou uvedeny parametry úvěru.12. Z výtisku z interní databáze poskytovatele úvěru (provádění šetření v registrech) okresní soud zjistil, že žalobce prováděl šetření v základních registrech klientských informací.13. Z překladu z polského jazyka obchodního rejstříku pro žalující společnost okresní soud zjistil, že žalobce je zapsán jako obchodní společnost v obchodním rejstříku v Polsku.14. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka Plus – předschválená nabídka z 6.8.2022 okresní soud zjistil, že dne 6.8.2022 žalovaná reagovala na nabídku žalobkyně a požádala o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka Plus ve výši 80 000 Kč.15. Z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů [právnická osoba] platných a účinných od 18.9.2019, Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtu fyzických osob platných a účinných od 1.9.2023, Seznamu dokumentů pro Klik scénáře z 25.9.2022, Sazebníku bankovních poplatků [právnická osoba] aktuálně nabízené produkty platného od 1.10.2021, úrokového lístku [právnická osoba] účinného od 6.12.2023 a úrokového lístku č. 4/2023, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).16. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.17. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 29. dubna 2013 uzavřela žalovaná s [právnická osoba] smlouvu o vedení účtu. Dne 6. srpna 2022 žalovaná reagovala na předschválenou nabídku a požádala o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka Plus ve výši 80 000 Kč, přičemž téhož dne uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl úvěr poskytnut a zavázala se jej splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 047,88 Kč. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované provedla šetření v základních registrech, avšak při vyhodnocení výdajů žalované nepřihlédla ke konkrétním údajům z její transakční historie, ačkoliv je měla k dispozici, a místo toho použila statistický model s odhadem výdajů 4 620 Kč měsíčně, přestože skutečné výdaje žalované tuto částku výrazně převyšovaly. Dne 19. března 2024 žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky spojenou s odstoupením od smlouvy, a dne 5. února 2025 jí byla odeslána další výzva k úhradě dluhu. Do 22. ledna 2025 žalovaná uhradila částku 34 927,01 Kč, což nebylo mezi účastníky sporné.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).20. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.21. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (někdy též označovaná jako absolutní), tak tomu bylo i za právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).22. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované, nezabýval se posuzováním jejích skutečných výdajů, přestože měl k dispozici kompletní výpis z účtu žalované za období od 23.1.2022 do 22.1.2025. Z předmětného výpisu je přitom patrné, že skutečné výdaje žalované v období před poskytnutím úvěru (tj. dne 6.8.2022) značně přesahovaly statistické údaje (tj. 4 620 Kč měsíčně), se kterými poskytovatel úvěru pracoval. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž neplatná dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti.23. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.).24. V případě spotřebitelského úvěru je při posuzování bezdůvodného obohacení nutné přihlížet i ke speciální úpravě uvedené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.25. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení soud vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný ani netvrdil (a neprokazoval), že by zaplatil žalobci více, než je uvedeno v žalobě. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná dle žalobkyně doposud splatila celkovou částku 34 927,01 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 45 072,99 Kč.26. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.28. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru se spotřebitel dostane tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud je v řízení pasivní a netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by se podávalo, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu, pak neunáší břemeno tvrzení ohledně této skutečnosti (třeba i proto, že se nedostaví k jednání a nemůže být soudem o svém břemeni řádně poučen podle ust. § 118a o.s.ř.), důsledkem čehož je závěr, že byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Výše uvedené není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm dovolací soud řešil skutkově odlišný případ, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení rovnou od výzvy věřitele, aniž by se zabývaly možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vracet, přestože aktivní spotřebitel se jednání řádně účastnil a v tomto směru i řádně tvrdil.29. V přezkoumávaném případě je spotřebitel procesně neaktivní, ničeho o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu netvrdí. Pokud tedy žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele ze dne 5.2.2025, která mu byla řádně odeslána doporučeně téhož dne a doručena nejpozději dne 7.2.2025 (§ 573 obč. zák.), dne 12.2.2025 marně uplynula lhůta, která byla žalovanému ke splnění jeho dluhu poskytnuta, dostal se dne 13.2.2025 s jeho zaplacením do prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zákonných úroků z prodlení od 13.2.2025 do zaplacení oprávněně (výrok ad I.).30. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že co do zbytku žaloba nebyla podána důvodně a v této části žalobu zamítl (výrok ad II.).31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, strana 651 a násl.). Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky (jistiny) ve výši 10 867,67 Kč nárok žalobce zamítl. Původně žaloval žalobce 55 940,66 Kč s přísl. Žalobce měl úspěch 80,57 %, neúspěch 19,43 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobce má nárok na 61,15 % nákladů, které v řízení vynaložil. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 798 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 940,66 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 6. 2025 náhrada 1 052 Kč za cestovné v částce 152 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 212 Kč ve výši 3 404,52 Kč.32. Soud naopak nepřiznal náhradu za další nárokované úkony právní služby, tj. vyjádření ze dne 7.4.2025, jestliže tímto vyjádřením žalobce k výzvě soudu toliko doplnil, co mohlo a mělo být již v samotné žalobě (vylíčení zjišťování úvěruschopnosti žadatele o úvěr).33. Celkem tedy náklady řízení činí 22 414,52 Kč s tím, že 61,15 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 13 706 Kč (výrok ad III.).