Výrok
I. Řízení o úhradu částku 133 045,99 Kč s příslušenstvím se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na zaplacení náhrady nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 133 045,99 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru reg. č. [hodnota] poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 149 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v 71měsíčních splátkách po 3 171 Kč. Žalovaný se však dostával do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dopisem ze dne 16. 12. 2015 zesplatnila. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015 postoupena na žalobkyni.
2. Soud zjistil, že ve věci je dán mezinárodní prvek, a to tím, že žalovaný, státní příslušník České republiky, se v České republice nezdržuje, kdy žije v Německu, a to na adrese [adresa]. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínku přítomnosti mezinárodního prvku v daném řízení.
3. Shora uvedenou adresu v Německu žalovaný soudu sdělil sám, kdy současně sdělil, že na adrese trvalého pobytu uvedené v centrální evidenci obyvatel se nezdržuje. Na adrese [adresa] [datum] rovněž dotazoval žalovaného, kde se nacházelo jeho bydliště ke dni zahájení řízení, tj. ke dni 12. 4. 2024.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, učinil soud pátrání za účelem zjištění pobytu žalovaného ke dni zahájení řízení, ze kterých zjistil následující skutečnosti:
5. Z odpovědi České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 7. 2025 soud zjistil, že tato v současné době neeviduje zaměstnavatele žalovaného, posledního zaměstnavatele eviduje společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], a to od 23. 8. 2012 do 30. 6. 2013, což je i poslední doba důchodového pojištění.
6. Ze sdělení Městského úřadu [adresa] ze dne 30. 7. 2025 vyplývá, že k adrese trvalého pobytu byl žalovaný přihlášen v roce 2005 na základě souhlasu oprávněné osoby z nájemní smlouvy, kdy touto osobou byl otec žalovaného [Jméno žalovaného], narozený [datum].
7. K osobě otce žalovaného pak bylo z interního systému soudu zjištěno, že tento zemřel dne [datum]. Z úmrtního listu, který je založen v pozůstalostním spise [spisová značka] soud zjistil, že otec žalovaného zemřel v Německu, v obci [adresa]. Dále je zde uvedeno, že vypravitelkou pohřbu byla manželka [jméno FO], bytem shodně jako žalovaný.
8. Soud tak má s ohledem na shora uvedené za to, že bydliště žalovaného se nacházelo na adrese [adresa], i ke dni zahájení řízení, když nejméně od roku 2021 celá rodila pobývala na shora uvedené adrese. Pro úplnost soud dodává, že ze serveru maps.google.com vyplývá, že obec [adresa] se nachází asi 4 kilometry od obce [adresa] a je zde nemocnice, tedy lze předpokládat, že z toho důvodu je místo úmrtí otce žalovaného uvedeno zde.
9. Soud tak nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc (resp. mezinárodní příslušnost) soudu věc rozhodnout.
10. Soud při řešení dané otázky aplikoval Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), kdy dospěl k závěru, že nikoliv.
11. Podle čl. 4 Nařízení platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 5 bod 1 Nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.Podle čl. 18 může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.
12. V daném případě je žalovaný sice státním příslušníkem České republiky s evidovaným trvalým pobytem v České republice v obvodu zdejšího soudu, nicméně otázka státní příslušnosti ani trvalého bydliště není kritériem rozhodným pro posouzení pravomoci dle Nařízení, tím je faktické bydliště žalovaného. V řízení pak bylo zjištěno, že toto se nachází v Německu na adrese [adresa], přičemž bydliště žalovaného se zde nacházelo i ke dni zahájení řízení. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti soud uzavírá, že není dána pravomoc zdejšího soudu věc projednat a rozhodnout.
13. Protože nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu je neodstranitelnou překážkou řízení, nezbylo soudu než ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení v plném rozsahu zastavit (výrok ad I.).
14. Výrok II je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.