19 C 34/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 566 381 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení z titulu nesplacených zápůjček. Žalobu odůvodnil takto: Žalobce půjčoval žalovanému finanční prostředky na pokrytí finančních závazků žalovaného. Účastníci se znali nejméně 20 let. Zápůjčky žalobce žalovanému poskytoval i v minulosti. Tyto poskytnuté zápůjčky žalovaný žalobci splatil. V tomto případě ke splacení však nedošlo. Žalovaný finančními prostředky od žalobce dofinancovával chybějící disponibilní finanční prostředky ve své společnosti [právnická osoba] O jednotlivých zapůjčených částkách i celkové výši dluhu si žalobce vedl podrobné reporty, které každý měsíc zasílal žalovanému prostřednictvím e-mailu. Celkem takto žalovaný žalobci půjčil částku 566 381 Kč. Žalovaný tento svůj dluh v uvedené výši uznal dne 20. 4. 2023 a zároveň se zavázal splatit jej žalobci ihned poté, co mu to jeho finanční situace umožní. Předmětné zápůjčky poskytoval žalobce žalovanému jakožto fyzické osobě, neboť se znali dlouho dobu a byli v přátelském vztahu. Žalobce tak činil i v minulosti, dříve však žalovaný své dluhy splatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání nařízenému na den 11. 2. 2025 se bez omluvy nedostavil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění novelizujících předpisů (dále jen o. s. ř.) soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.[právnická osoba] ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizinec (konkrétně osobou [Anonymizováno] národnosti se státním občanstvím [Anonymizováno]), zkoumal soud nejprve otázku mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva. Pokud jde o mezinárodní soudní příslušnost, vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Podle jeho článku 4 bod 1 uzavřel, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí této věci, a to s ohledem na bydliště žalovaného, které se v České republice nachází. Vycházel současně z toho, že i v případě, že by se bydliště žalovaného v České republice nenacházelo, byla by dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí této věci, a to ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení, neboť ze skutkových okolností vyplývá, že závazek žalovaného, který je předmětem tohoto řízení, měl být splněn na území České republiky. Pokud jde o rozhodné právo, vycházel soud z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). Na základě jeho článku 4 odst. 4 uzavřel, že právní vztah mezi účastníky, který je předmětem tohoto řízení, se řídí hmotným právem České republiky, neboť je s tímto hmotným právem nejúžeji spojen. Konkrétně je předmětem řízení nesplacená zápůjčka poskytnutá žalobcem v České republice za účelem dofinancování chybějících finančních prostředků na podnikání žalovaného realizované v České republice.4. Žalobce skutkové okolnosti svého nároku doplnil takto: Společnost [právnická osoba] otvíral s žalovaným. Znal se s ním tak, že ředitel jeho předchozí firmy v České republice byl přítelem žalobcovy matky a žalobce do této společnosti chodil od svých 15 let na brigádu. Společnost [právnická osoba] pomáhal v roce 2015 žalovanému rozjíždět. Byl v ní činný od samého počátku. Na začátku měla společnost asi dvacet zaměstnanců, postupně se počet zaměstnanců dostal až na ca šedesát. V době, kdy šla firma do insolvence, měla kolem třiceti lidí. Firma fungovala dobře, s jejím podnikáním nebyl problém, žalovaný však závazky firmy platil po splatnosti - podle toho jak se mu chtělo. Nakonec z tohoto důvodu skončila firma v insolvenci. V průběhu podnikání ve firma [právnická osoba] žalobce vícekrát žalovaného požádal o půjčku do jeho podnikání. Žalobce žalovanému půjčoval jako kamarádovi, kterého znal 25 let. Dohodu o půjčce jsme vždy uzavírali ústně. Tak tomu bylo i přibližně v září 2022, kdy žalobce žalovanému přislíbil poskytnout půjčku a postupně jsem mu peníze půjčoval stejně jako dřív. V předchozích případech mu nejméně desetkrát půjčil částku 200 000 - 300 000 Kč, kterou mu žalovaný většinou do měsíce vždy vrátil. Tyto peníze mu vracel v hotovosti. V tomto případě žalobce žalovanému půjčoval na věci pro firmu. Konkrétně platil některé položky a žalobce měl následně žalovanému tyto položky vrátit. Mimo jiné mu půjčil částku 459 779 Kč. Tato položka je v sumarizaci půjčených peněz označena jako „[Anonymizováno] “. Žalovanému ji půjčil z toho důvodu, že žalovaný tehdy nepřivezl do firmy peníze a požádal žalobce, aby tyto peníze do firmy vložil – s tím, že mu je následně dá. Žalobce proto vybral peníze, dal je firmě a tato finanční operace byla zapsána do pokladní knihy. Žalovaný však tuto částky a ani další pení, ktkeré mu žalobce půjčil, nevrátil. Žalovaný jinak v České republice provozoval více společností, společnost [právnická osoba] je nyní v insolvenci. Žalobce v této společnosti pracoval jako manažer. Žalovaný přišel do České republiky z [Anonymizováno] a ve svých firmách vyráběl [Anonymizováno] potraviny, které jako mražené dál distribuoval. Byla to velká síť firem. Toto své podnikání žalovaný provozuje nadle, ale v jiných společnostech, které si založil v [Anonymizováno]. Další společnost žalovaného [právnická osoba] sice zatím stále existuje, ale neprovozuje žádnou činnost. Žalobce ví o tom, že tuto firmu chtěl žalovaný ukončit, nepodařilo se mu však splnit všechny závazky vůči svým zaměstnancům. Stroje, které měly do firem žalovaného přijít žalobce následně převedl rovnu do Bulharska. Společnost žalovaného [právnická osoba] je v insolvenci na základě návrhu, který jsem podával žalobce. V době podání návrhu na insolvenční řízení měl žalobce pohledávku vůči firmě ve výši ca 200 000 Kč. Následně poté, co byl zjištěn úpadek, trvalo asi rok, než insolvenční správkyně ukončila pracovní poměry zaměstnanců, tzn. i pracovní poměr žalobce. Za tuto dobu narostla moje pohledávka na částku ca 1 200 000 Kč. Pokud jde o půjčené finanční prostředky, jejichž přisouzení se žalobce v tomto řízení domáhá, tyto poskytoval žalobce postupně od září 2022. Půjčoval je žalovanému jako svému kamarádovi, aby tyto peníze mohl vložit do firmy. Žalovaný na tuto svou půjčku žalobci nic nesplatil Když ho urgoval telefonicky a textovými zprávami zprávami prostřednictvím aplikace WhatsApp, reagoval žalovaný tak, že teď nemá peníze, a že žalobce musím počkat. Přibližně od dubna 2023 se s žalovaným nedá spojit. Žalobce má za to, že si jeho číslo zablokoval.5. V řízení bylo výpisem z obchodního rejstříku prokázáno, že žalovaný je jediným společníkem a jediným jednatelem společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa]. Společnost vznikla a zapsána do obchodního rejstříku dne [datum] jejím předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Základní kapitál společnosti je 200 000 Kč. Společnost se nachází v insolvenci. Insolvenční řízení bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Praze č. j. KSPH [spisová značka] -[Anonymizováno] dne 7. 8. 2023. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne [datum]. Na základě usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH [spisová značka] ze dne 4. 12. 2023 bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne , datum6. Z tabulky vypracované žalobcem obsahující vyčíslení finančních částek poskytnutých žalovanému (č. l. 9 soudního spisu) bylo zjištěno, že ke dni 6. 3. 2023 dlužil žalovaný žalobci 415 786 Kč. V průběhu období od 6. 3. 2023 do 19. 4. 2023 žalovaný vrátil žalovaný žalobci 346 000 Kč, zároveň však v průběhu tohoto období žalobce žalovanému poskytl celkem [hodnota] plateb v různé výši, z nichž nejvyšší je položka označená jako „[Anonymizováno] “ ve výši 459 779 Kč. Další položky jsou označeny jako: „[Anonymizováno] “ (207 Kč), „[Anonymizováno] “ (1 600 Kč), „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ (766 Kč), „[Anonymizováno] “ (500 Kč), „[Anonymizováno] “ (20 000 Kč), „[Anonymizováno] “ (1 600 Kč), „[Anonymizováno] “ (2 490 Kč), „fuel“ (1 600 Kč), „[Anonymizováno] [Anonymizováno] (3 170 Kč), „Obi“ (783 Kč), Fuel (1 600 Kč), „[Anonymizováno] “ (500 Kč), „[Anonymizováno] “ (1 600 Kč). Celkový zůstatek finančních prostředků poskytnutých žalobcem žalovanému, které nebyly splaceny, činí ke dni 19. 4. 2023 částku 566 381 Kč.7. Žalobce k tabulce (č. l. 9 soudního spisu) vypověděl, že takovéto reporty posílal žalovanému každý týden. Žalovaný v březnu – dubnu 2023 zastavil výrobu ve svých provozovnách v České republice, takže zaměstnanci zůstali doma. V průběhu tohoto období mu žalovaný splatil na jeho dluh částku 346 000 Kč. Tyto peníze mu shodně jako v dalších jiných případech předal v hotovosti v české měně. Zároveň však v tomto období žalovanému půjčil další peníze, takže celkový dluh žalovaného činí 566 381 Kč. Žalovaný následně oznámil, že firma bude mí třítýdenní odstávku a následně dne 18. 4. 2023 žalobci sdělil, že firma bude končit.8. Z komunikace vedené prostřednictvím aplikace WhatsApp mezi žalobcem a subjektem označeným jako „[jméno FO] “ bylo zjištěno že dne 25. 5. 2023 zaslal žalobce subjektu „[jméno FO] “ tyto 4 zprávy: „Evening [jméno FO]. What did you need?“, „556 381 My acount you have“, „In bank bank details“, „You have report on email“, a následně zasílá jak dokument označený „Payment report.xlsx“.9. Ke komunikaci s žalovaným žalobce dále vypověděl, že dne 14. 3. 2023 vedl s žalovaným telefonický hovor, který má uložený a může jeho záznam přehrát, v němž žalovaný sděluje, že si je vědom toho, že žalobci dluží peníze, že ale peníze aktuálně nemá a že žalobce musí se splacením počkat. Žalobci je známo, že žalovaný se v Bulharsku založil firmu se stejným označením, tedy [právnická osoba]. Ví rovněž, že v době, kdy žalobci sděloval, že mu nemůže vrátit finanční prostředky, které mu žalobce poskytl, si kupoval fozidlo [Anonymizováno] a že drahých vozidel měl více. Ví rovněž o tom, že firma žalovaného v [Anonymizováno] roste, v současné době má více než 200 zaměstnanců.10. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce a žalovaný byli v dlouholetém přátelském stavu. Žalobce pracoval od svých 15 let na brigádách ve firmách žalovaného. Od roku 2015 žalovaný podnikal v České republice se společností [právnická osoba], jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, a kterou mu žalobce pomáhal zakládat, a v níž o samého počátku působil. Byl v zaměstnaneckém poměru v této společnosti; konkrétně na pozici manažer. V průběhu podnikání společnosti [právnická osoba] žalobce žalovanému opakovaně půjčoval peníze na podnikání žalovaného v této firmě. Žalovaný mu půjčené prostředky postupně vracel, v mezidobí však žalobce půjčoval do společnosti další peníze. Tak se dělo i v období od září 2022 resp. následně od 6. 3. 2023 do 19. 4. 2023. Ke dni 6. 3. 2023 žalovaný žalobci dlužil částku 415 786 Kč. Následně v období od 19. 4. 2023 žalovaný žalobci splatil na svůj dluh 346 000 Kč, v témže období však žalobce žalovanému půjčil další peníze představující celkem [hodnota] dílčích položek, z nichž nevětší je částka 459 779 Kč označená v tabulce jako „[Anonymizováno] “. Žalobce žalovaného textovými zprávami a v telefonátech vyzýval ke splacení dluhu, žalovaný však dluh nesplatil a telefonicky dne 14. 3. 2023 žalobci sdělil, že na splacení dluhu nemá dost finančních prostředků a že žalobce musí s vyrovnáním své pohledávky počkat. V následujícím měsíci, a to konkrétně dne 18. 4. 2023 žalovaný žalobci sdělil, že firma [právnická osoba] ukončí svou činnost. V dalším období se žalobci již nepodařilo s žalovaným se spojit, což žalobce přičítá tomu, že si žalovaný zřejmě zablokoval jeho kontakt.11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.13. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a k jejímu uzavření nepostačují příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsenzu stran, ale je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Občanský zákoník nevyžaduje pro platné uzavření smlouvy o zápůjčce písemnou formu, z čehož plyne, že smlouvu o zápůjčce lze uzavřít i ústně.14. V projednávané věci zkoumal soud, zda právní jednání učiněná účastníky řízení, tak jak bylo v řízení prokázáno, a výše shrnuto, vedla k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, mezi jakými subjekty, zda došlo k jejímu platnému vypovězení, zda vznikl nárok na splacení zůstatku zápůjčky a v jaké výši.15. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce dlouhodobě předával peníze žalovanému na jeho podnikání, resp. na základě dohody a s vědomím žalovaného hradil za společnost žalovaného různé platby a žalovaný žalobci následně takto vynaložené finanční prostředky vracel. Toto byla zavedená praxe, která mezi účastníky dlouhodobě fungovala. Právní jednání účastníky činěná přitom odpovídají právním jednáním, na jejichž základě dochází k uzavření smlouvy o zápůjčce.16. Zásadní otázkou v projednávané věci bylo, zda žalobce který poskytoval peněžité zápůjčky tím, že předával různé obnosy svých vlastních finančních prostředků tak činil ve vztahu k žalovanému jako fyzické osobě či ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], a v níž byl zaměstnán, a pro jejíž provoz byly žalobcem poskytnuté finanční prostředky určeny. V této společnosti byl přitom žalovaný jediným společníkem a jednatelem. Na základě vyhodnocení provedených důkaz jednotlivě i ve vzájemných souvislostech uzavřel soud, že žalobce poskytoval finanční prostředky žalovanému jakožto fyzické osobě, a to s ohledem na jejich dlouholetý přátelský vztah. Je zřejmé, že bez tohoto osobního vztahu k vydlužiteli by žalobce jakožto vypůjčitel zápůjčky neposkytoval. Žalovaný přitom dlouhodobě svůj dluh vůči žalobci postupně umořoval, přičemž tak činil v hotovosti v české měně. Z těchto všech souvislosti učinil soud závěr, že smlouva o zápůjčce byla uzavřená mezi žalobcem a žalovaným – fyzickou osobou, a že tedy žalovaný je pasivně legitimovaným subjektem v projednávané věci.17. Pokud jde o otázku, zda došlo ke splacení poskytnuté půjčky, resp. zda je zde nesplacený dluh, uzavřel soud na základě provedeného dokazování, že žalovaný poskytnutou zápůjčku nesplatil zcela a její nesplacený zůstatek představuje částku 566 381 Kč. Z komunikace účastníků je přitom zřejmé, žalovaný si byl tohoto svého dluhu vědom, sděloval žalobci, že je třeba aby posečkal žalovanému se splacením, neboť žalovaný aktuálně nemá dost finančních prostředků, aby dluh mohl splatit.18. Soud dále uzavřel, že nastala splatnost dluhu z nesplacené zápůjčky ve smyslu ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. Žalobcem poskytnutá zápůjčka byla vypovězena nejpozději dne 20. 4. 2023, kdy žalobce žalovanému textovou zprávou sdělil, že mu žalovaný dluží poskytnuté finanční prostředky, a že tyto požaduje vrátit. S ohledem na praxi zavedenou mezi účastník vyhodnotil současně soud, že oběma účastníkům bylo zcela zřejmé, jaká zápůjčka byla vypovězena, z jakého titulu má žalovaný žalobci plnit. V jedné z dalších zpráv pak byla žalobcem žalovanému sdělena i výše dlužné částky, a to konkrétně: „566 381“. Šestitýdenní výpovědní lhůta tak uplynula před podáním žaloby (24. 4. 2024).19. Soud proto se zřetelem k výše uvedenému shledal žalobu co do základu a rovněž ohledně výše jistiny jako důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl.20. Soud dále shledal žalobu důvodnou i pokud jde o žalované příslušenství. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se nejméně od 21. 4. 2023 nacházel v prodlení s plněním svého dluhu a žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši úpravě stanovené obecně závaznými předpisy, tj. 11,75 % ročně. Soud proto žalobě vyhověl, i pokud jde o uplatněné příslušenství.21. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 o. z. Žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný a soud mu proto přiznal právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelném uplatňování práva. Celková výše těchto nákladů činí částku 82 710,71 Kč. Tvoří je zaplacený soudní poplatek ve výši 28 320 Kč, náklady právního zastoupení advokátem za celkem [hodnota] úkony právní služby (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní upomínka, sepis žaloby a zastupování při ústním jednání před soudem - § 9, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění ) po 10 580 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč a 1x po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou k jednání k soudu za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč, náhrada cestovného za cestu k jednání k soudu vozidlem reg. zn. [SPZ] při průměrné spotřebě paliva 6,66 l/100 km, vypočtená podle předpisů o cestovních náhradách. Právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a požádal o její náhradu. Proto byla částka nákladů zvýšena o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %m což představuje částku 9 439,71 Kč.22. Lhůta k plnění byla v případě přisouzené částky s příslušenstvím jakož i v případě nákladů řízení stanovena v obecné délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V případě nákladů řízení bylo stanoveno zákonné místo placení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Odůvodnění

1. Žalobou pro zmatečnost podanou ke zdejšímu soudu dne 16.6.2025 se žalovaný po žalobci domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 2. 2025, čj. 19 C 34/2024 (žalovaný má zjevně na mysli rozsudek č.j. 19 C 34/2024-40 ze dne 11. 2. 2025, když 19 C 34/2024 je spisová značka, nikoliv číslo jednací), a to z důvodu tvrzené zmatečnosti řízení. Žalovaný namítal, že uvedený soud nebyl věcně příslušný k projednání věci, neboť nesprávně vyhodnotil jeho bydliště na území České republiky, ačkoliv se již delší dobu zdržuje v Německu. Dále uváděl, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání ani další soudní písemnosti, čímž mu byla odňata možnost účinně se účastnit řízení. V neposlední řadě žalobce brojil proti skutkovým závěrům soudu, podle nichž měl být účastníkem zápůjčního vztahu jako fyzická osoba, a tvrdil, že ve skutečnosti byly finanční prostředky určeny společnosti, jejímž byl jednatelem, přičemž důkazy obsažené ve spise podle jeho názoru takový závěr nepodporují. Na základě těchto tvrzení se žalobce domáhal zrušení napadeného rozsudku v celém jeho rozsahu.

2. Žalobce ve svém vyjádření k žalobě pro zmatečnost uvedl, že důvody zmatečnosti nejsou dány, neboť Okresní soud v Berouně byl příslušný k projednání věci na základě trvalého bydliště žalovaného v [adresa], a i kdyby tomu tak nebylo, byla by dána mezinárodní příslušnost českých soudů podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení EU č. 1215/2012, jelikož závazek měl být plněn na území České republiky. Dále žalobce namítl, že otázka správnosti hodnocení důkazů není relevantní pro řízení o žalobě pro zmatečnost, a že v řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky žalobci jako fyzické osobě. Podle žalobce se žalovaný nyní účelově snaží převést svůj osobní závazek na společnost [právnická osoba], kterou přivedl do úpadku, ačkoliv se jedná o dluh vzniklý z osobního vztahu mezi účastníky, kteří se znali přibližně dvacet let. Žalobce proto navrhl, aby soud žalobu pro zmatečnost zamítl a žalovanému uložil povinnost nahradit náklady řízení.

3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

4. Z výpisu z ISZR k 15. 7. 2025 okresní soud zjistil, že ke dni 15. 7. 2025 měl žalovaný v registru obyvatel uvedený trvalý pobyt na adrese [adresa]. Okresní soud zjistil, že ke stejnému závěru dospěl i při zjišťování adresy trvalého bydliště žalovaného k datu 11. 2. 2025. Okresní soud dále zjistil, že i ke dni rozhodování o žalobě pro zmatečnost má žalovaný v registru obyvatel stále evidován trvalý pobyt na adrese [adresa], tedy na území České republiky. Jakkoliv žalovaný tvrdí, že fakticky pobývá na adrese ve Spolkové republice Německo, doposud nepožádal o provedení změny v registru obyvatel a uvedení záznamu v registru obyvatel do souladu s tvrzeným faktickým stavem.

5. Ze žaloby ze dne 24. 4. 2024 (ve spise na č.l. 2 a násl.) okresní soud zjistil, že dne 24. 4. 2024 byla žalobcem prostřednictvím právního zástupce podána žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 566 381 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, kterou měl žalovaný jako fyzická osoba přijmout v období od 17. 10. 2022 do dubna 2023. Podle obsahu žaloby měly být tyto prostředky určeny k dofinancování provozu společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný jediným společníkem a jednatelem. Okresní soud dále zjistil, že žalobce tvrdil, že o jednotlivých platbách vedl podrobné záznamy, které žalovanému pravidelně zasílal e-mailem, a že dne 20. 4. 2023 žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše a přislíbil jeho úhradu, jakmile mu to jeho finanční situace umožní. V žalobě je rovněž uvedeno, že žalovaný do dne jejího podání ničeho neuhradil, ačkoliv mu byla dne 9. 4. 2024 zaslána předžalobní výzva.

6. Z obálky s žalobou a platebním rozkazem (ve spise na č.l. 27) okresní soud zjistil, že žalovanému byl doručován platební rozkaz z 15.5.2024, č.j. 19 C 34/2024-21, na adresu [adresa], přičemž písemnost byla uložena dne 13.6.2024 s tím, že žalovaný si písemnost v úložní době nevyzvedl a zásilka se vrátila zpět okresnímu soudu.

7. Z obálky (ve spise na č.l. 33) s předvoláním k ústnímu jednání na 11. 2. 2025 okresní soud zjistil, že žalovanému bylo doručováno předvolání k ústnímu jednání dne 11.2.2025 na adresu [adresa], přičemž písemnost byla uložena dne 9.1.2025 s tím, že žalovaný si písemnost v úložní době nevyzvedl a zásilka se vrátila zpět okresnímu soudu.

8. Z emailové komunikace – screenshotu obrazovky (ve spise na č.l. 11 a násl.) okresní soud zjistil, že dne 25. 5. 2023 byla mezi účastníky vedena textová výměna prostřednictvím aplikace WhatsApp, v jejímž rámci žalobce reagoval na předchozí zprávu žalovaného, která zněla: „[jméno FO], I regret to inform you that we will have to close [právnická osoba] SRO in an urgent basis. The general business and financial decline makes it impossible to justify keeping the company open. Especially the machine kebabs which played a major part in this situation. We have many customers, especially wholesalers, who are asking for a refund as the quality drop has been enormous. This has affected our brand drastically. I am aware of the impact this closing will have on the workers, but we are in a crisis ourselves. I am grateful for your service at [právnická osoba] SRO and hope you understand.“ Doslovný překlad této zprávy do češtiny je: „Ahoj [jméno FO], s politováním ti oznamuji, že budeme muset [právnická osoba] SRO urychleně uzavřít. Obecný pokles podnikání a finanční situace znemožňuje ospravedlnit další provoz společnosti. Zejména strojově vyráběné kebaby sehrály v této situaci zásadní roli. Máme mnoho zákazníků, zejména velkoobchodníků, kteří požadují vrácení peněz, protože došlo k výraznému poklesu kvality. To výrazně poškodilo naši značku. Uvědomuji si dopad tohoto uzavření na zaměstnance, ale sami jsme v krizi. Jsem vděčný za tvé služby v [právnická osoba] SRO a doufám, že to pochopíš.“ Na tuto zprávu žalobce bezprostředně reagoval sdělením: „So i will cancel all of project. Also low cost kebab. So now how you will pay money wh[i] borrow to company. Cuz it is going to 400 000 czk“. Doslovný překlad této zprávy do češtiny zní: „Takže zruším všechny projekty. Také levný kebab. Tak jak teď zaplatíš peníze, které jsem půjčil firmě? Protože to jde k částce 400 000 Kč.“ Pokud jde o použitý výraz „i borrow to company“ je z hlediska anglické gramatiky nesprávný, neboť sloveso „borrow“ znamená „vypůjčit si“, zatímco „půjčit někomu“ se v angličtině vyjadřuje slovesem „lend“. Chybná volba slovesa „borrow“ místo „lend“ je pravděpodobně důsledkem nedostatečné znalosti angličtiny. Navzdory jazykové nepřesnosti však lze z kontextu zprávy dovodit, že autor zprávy tvrdí, že on sám půjčil společnosti peníze, a nikoliv že si je od ní vypůjčil.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně č.j. 19 C 34/2024–40 ze dne 11. února 2025, který nabyl právní moci dne 15. 4. 2025, okresní soud zjistil, že dne 11. února 2025 byl vydán rozsudek, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 566 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 21. 4. 2023 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 82 710,71 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu nesplacených zápůjček, které poskytoval žalovanému jako fyzické osobě v rámci jejich dlouholetého přátelského vztahu, přičemž žalovaný část těchto půjček v minulosti splatil, avšak v tomto případě ke splacení nedošlo. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce poskytoval žalovanému finanční prostředky postupně od září 2022, a že žalovaný částku 566 381 Kč uznal jako svůj dluh dne 20. 4. 2023. Žalovaný se nejméně od 21. 4. 2023 nacházel v prodlení se splněním svého závazku, a že žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení. Žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný, a proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

10. Z obálky (ve spise na č.l. 45) obsahující rozsudek na č.l. 40, adresované žalovanému , Jméno žalovaného, , okresní soud zjistil, že žalovanému byl doručován rozsudek č.j. 19 C 34/2024-40 ze dne 11. 2. 2025 na adresu [adresa], přičemž písemnost byla uložena dne 18.3.2025 s tím, že žalovaný si písemnost v úložní době nevyzvedl a zásilka se vrátila zpět okresnímu soudu.

11. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

12. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 15. 7. 2025, stejně jako ke dni 11. 2. 2025 a i ke dni rozhodování o žalobě pro zmatečnost, v registru obyvatel evidován trvalý pobyt na adrese [adresa], přičemž změnu tohoto údaje v registru dosud neprovedl, ačkoliv tvrdí, že fakticky pobývá ve Spolkové republice Německo. Dne 9. 4. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou nijak nereagoval. Dne 24. 4. 2024 podal žalobce prostřednictvím právního zástupce žalobu, jíž se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu nesplacené zápůjčky, kterou měl žalovaný jako fyzická osoba přijmout v období od 17. 10. 2022 do dubna 2023, přičemž prostředky měly být určeny k dofinancování provozu společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný jediným společníkem a jednatelem. Dne 13. 6. 2024 byla žalovanému na adresu trvalého pobytu doručována žaloba s platebním rozkazem, přičemž zásilka byla uložena a žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl. Dne 9. 1. 2025 bylo žalovanému na stejnou adresu doručováno předvolání k ústnímu jednání na den 11. 2. 2025, které si rovněž nevyzvedl. Dne 11. 2. 2025 byl vydán rozsudek, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 566 381 Kč s úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 82 710,71 Kč; žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Dne 18. 3. 2025 byl žalovanému na adresu trvalého pobytu doručován rozsudek, který si opět v úložní době nevyzvedl. Dne 25. 5. 2023 byla mezi účastníky vedena komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp, v níž žalovaný oznámil žalobci, že společnost [právnická osoba] SRO bude uzavřena z důvodu finančního úpadku, a žalobce na tuto zprávu reagoval sdělením: „So i will cancel all of project. Also low cost kebab. So now how you will pay money wh[i] borrow to company. Cuz it is going to 400 000 czk“, což v doslovném překladu znamená: „Takže zruším všechny projekty. Také levný kebab. Tak jak teď zaplatíš peníze, které jsem půjčil firmě? Protože to jde k částce 400 000 Kč.“ Navzdory jazykové nepřesnosti lze z kontextu zprávy dovodit, že autor měl na mysli, že on sám půjčil společnosti peníze.

13. Podle ust. § 229 odst. 1 o.s.ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže: a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení, c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen, d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, e) rozhodoval vyloučený soudce, f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

14. Podle ust. § 229 odst. 3 o.s.ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.

15. Podle ust. § 234 odst. 1 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.

16. Jestliže rozsudek č.j. 19 C 34/2024-40 ze dne 11. 2. 2025, který byl žalovanému doručován na adresu [adresa], byl uložen dne 18. 3. 2025 a žalovaný si písemnost v úložní době nevyzvedl, má se podle § 49 odst. 4 o. s. ř. za to, že mu byla doručena desátým dnem po uložení, tedy dne 28. 3. 2025. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku tak počala běžet dne 29. 3. 2025 a uplynula v pondělí dne 14. 4. 2025. Rozsudek proto nabyl právní moci dne 15. 4. 2025. Pokud žalovaný podal žalobu pro zmatečnost dne 16. 6. 2025, byla tím zachována tříměsíční lhůta stanovená v § 234 odst. 1 o. s. ř., neboť žaloba byla podána před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.

17. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (tzv. Brusel I bis) stanoví v článku 4 odst. 1 obecné pravidlo, podle něhož mají být osoby, které mají bydliště na území členského státu, žalovány u soudů tohoto členského státu. Toto pravidlo se uplatní, pokud není dána některá z výjimek uvedených v dalších ustanoveních nařízení. Jednou z těchto výjimek je zvláštní příslušnost podle článku 7 odst. 1 písm. a), který umožňuje žalovat osobu v jiném členském státě, než je stát jejího bydliště, pokud se jedná o smluvní závazkový vztah a místem plnění závazku je jiný stát. V projednávané věci tak bylo možné posuzovat mezinárodní příslušnost jak podle obecného pravidla (čl. 4), tak i podle zvláštní příslušnosti (čl. 7).

18. Soud při posouzení mezinárodní příslušnosti (při rozhodování ve věci samé) vycházel ze skutkového stavu zjištěného v řízení a přihlédl k tomu, že žalovaný soudu nesdělil žádnou jinou adresu pro doručování, a proto mu bylo doručováno na adresu trvalého pobytu evidovanou v registru obyvatel, tj. [adresa], v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. Soud se ztotožnil s právním názorem, který již zdejší soud zaujal při rozhodování ve věci samé, a uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky byla dána podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, neboť ze skutkových okolností vyplývá, že závazek, který je předmětem řízení, měl být splněn na území České republiky.

19. Skutečnost, že žalobce ve své zprávě z 25. 5. 2023 v aplikaci WhatsApp uvedl, že „půjčil peníze společnosti“, nikoliv že „půjčil peníze žalovanému“ jako fyzické osobě, nikterak neznamená, že by soud v předchozím řízení nesprávně doručoval soudní písemnosti či nesprávně posoudil mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Žalovaný byl v původním řízení zažalován jako fyzická osoba a veškeré úkony soudu, včetně doručování, byly činěny právě vůči němu v této procesní pozici. Případnou námitku nedostatku pasivní procesní legitimace, tedy že by žalovaný nebyl subjektem, vůči němuž měl být nárok uplatněn, mohl a měl žalovaný uplatnit v řízení před soudem ve věci samé. Neučinil-li tak, nelze tuto otázku zpětně otevírat v řízení o žalobě pro zmatečnost, jehož účelem není přezkum skutkových nebo právních závěrů soudu, nýbrž posouzení, zda v řízení nedošlo k vadám taxativně vymezeným v § 229 o. s. ř.

20. Nadto, ani v případě, že by finanční prostředky, které žalobce poskytl, byly ve skutečnosti určeny k financování činnosti společnosti [právnická osoba], jejímž byl žalovaný jednatelem, neznamená to bez dalšího, že by subjektem závazkového vztahu byla právě tato společnost. Rozhodující pro určení, kdo je dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce, není účel použití prostředků, nýbrž to, kdo byl účastníkem právního jednání, tedy kdo prostředky přijal a zavázal se je vrátit. Pokud žalobce poskytl finanční prostředky žalovanému jako fyzické osobě, byť s vědomím, že je žalovaný použije pro potřeby společnosti, a pokud žalovaný tyto prostředky přijal a zavázal se je žalobci vrátit, je dlužníkem žalovaný jako fyzická osoba.

21. Konečně, pokud žalovaný namítá, že mu nebyly řádně doručovány soudní písemnosti (žaloba, předvolání k ústnímu jednání, příp. další soudní písemnosti), měl k ochraně svých práv využít postup podle § 50d o. s. ř., tedy podat návrh na vyslovení neúčinnosti doručení. Je však třeba uvést, že podle § 50d odst. 2 o. s. ř. „omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje“. Žalovanému bylo doručováno na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v registru obyvatel, přičemž jinou adresu pro doručování soudu nesdělil. Jako občan jiného členského státu Evropské unie měl povinnost oznámit změnu místa pobytu na území České republiky příslušnému správnímu orgánu podle § 93 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Pokud tak neučinil, nese důsledky spojené s doručováním na evidovanou adresu, včetně právních fikcí doručení.

22. S odkazem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že důvody zmatečnosti, jak jsou vymezeny v § 229 o. s. ř., dány nejsou a žalobu zamítl (výrok ad I.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 589,31 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 566 381 Kč, jestliže pro účely výpočtu nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost je tarifní hodnota shodná s hodnotou předmětu řízení ve věci samé. Náklady řízení sestávající z částky 10 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 9. 2025 náhrada 1 281,33 Kč za 84 ujetých km v částce 681,33 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,66 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 371,33 Kč ve výši 7 217,98 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje částku 41 589,31 Kč (výrok ad II.).

24. Soud nepřiznal nárokovanou náhradu za nahlížení do soudního spisu dne 11.9.2025, když se nejedná o úkony uvedené v ust. § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Jakkoliv je pravdou, že absence výslovného uvedení určitého úkonu v § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, sama o sobě neznamená, že za takový úkon nelze přiznat odměnu, pokud splňuje podmínky § 11 odst. 3 téže vyhlášky, v posuzovaném případě nelze úkon nahlížení do spisu v civilním řízení považovat za právní službu, která by se svou povahou a účelem kvalitativně blížila některému z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a 2. Jedná se o administrativní úkon, který zpravidla neslouží k bezprostřednímu procesnímu kroku, nýbrž k obecnému seznámení se s obsahem spisu. Z tohoto důvodu soud náhradu za tento úkon nepřiznal. Pro úplnost se dodává, že rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 se nevztahuje přímo na civilní řízení, nýbrž řeší otázku účelnosti nahlížení do spisu v přípravném řízení trestním, a to ve specifickém kontextu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb.