Výrok
I. Řízení se co do částky 10 505 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 205 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 505 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok zdůvodnila tím, že žalovaná částka představuje nezaplacené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o povinném ručení“), když žalovaný jako vlastník vozidla registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], neměl v období od 31. 5. 2023 do 3. 11. 2023 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za uzavřené období (157 dní) pak v souladu s přílohou zákona o povinném ručení činní základ příspěvku 10 205 Kč, když denní sazba příspěvku činní částku 65 Kč. Dále žalobkyně požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 zákona o povinném ručení a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný na shora uvedenou částku ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upomenut.
2. Žalovaný v podání ze dne 14. 11. 2024 projevil nesouhlas s podanou žalobou, neboť v uvedené době vozidlo nevlastnil ani neprovozoval. Ničeho víc neuvedl, ani nepřiložil žádný důkaz.
3. Žalobkyně k podání žalovaného uvedla, že kontaktovala osobu v registru silničních vozidel uvedenou jako vlastníka vozidla s tím, že tato odkázala na žalovaného jako na nového vlastníka dle kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2017 (viz č.l. 26 spisu).
4. Při jednání zdejšího soudu konaného dne 19. 2. 2025 žalovaný sdělil, že od kupní smlouvy dne 1. 8. 2018 odstoupil a vozidlo vrátil původnímu vlastníkovi. Žalobkyně uvedla, že se snažila o mimosoudní vyřešení sporu, kdy dva dny před jednáním kontaktovala žalovaného za účelem mimosoudního vyřešení sporu, kdy protistrana uvedla, že dosud nemá ke svým tvrzením důkazy.
5. S ohledem na vyjádření původního vlastníka vozidla o odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalovaného vzala žalobkyně svoji žalobu podáním ze dne 12. 3. 2025 v celém rozsahu zpět. Současně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení v plném rozsahu, když se o odstoupení od kupní smlouvy dozvěděla až v souvislosti se sdělením žalovaného po podání žaloby, přestože byl žalovaný v rámci mimosoudní správy pohledávek opakovaně (upomínka ze dne 8. 2. 2024, 17. 5. 2024 a ze dne 10. 6. 2024) žalobkyní vyzýván k úhradě příspěvku nepojištěným, respektive k prokázání tvrzení, že žalobkyně nárok na úhradu tohoto příspěvku nemá. Žalovaný tak měl dostatek času k předložení podkladů a prokázání neexistence povinností k úhradě a po celou dobu mimosoudního procesu byl neaktivní.
6. Žalovaný ve svém podání ze dne 28. 3. 2025 projevil souhlas se zpětvzetím žaloby. Nesouhlasil však s tím, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Uvedl, že v předmětném řízení žalobkyně uplatňovala dlužnou částku pouze za období od 31. 5. 2023 do 3. 11. 2023, když další časové období žalovala u Okresní soudu v Berouně v dalších řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalovaný nikterak nebránil a rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č.j. [spisová značka], bylo návrhu žalobkyně vyhověno, pod sp. zn. [spisová značka], kdy žalobkyně vzala svoji žalobu zpět a žalovaný, který v daném řízení nebyl zastoupen, se náhrady nákladů řízení vzdal. V předmětném řízení žalobkyně vzala svoji žalobu zpět. Žalovaný má za to, že podání dílčího návrhu nebylo důvodné a nelze ho přičítat žalovanému. Pokud by žalobkyně žalovala dlužné částky souhrnně, zásadně by ponížila i své náklady v případě neúspěchu. Žalovaný žádá, aby náhrada nákladů řízení byla přiznána jeho osobě.
7. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
8. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
9. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
10. S ohledem na to, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět a žalovaný s tímto postupem projevil souhlas, soud postupoval dle § 96 odst. 1-3 o.s.ř. a řízení zastavil (výrok I. tohoto usnesení).
11. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno z procesních důvodů na straně žalobkyně, byla by povinna hradit náklady řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Soud však dospěl k závěru, jsou zde dány důvody zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř., tedy zejména postoj žalovaného, když žalobkyně nejprve vyzvala osobu, která je vedena jako vlastník vozidla v registru vozidel, která ji předložila kupní smlouvu, ze které plyne, že vlastníkem vozidla je právě žalovaný. Následně byl žalovaný několikrát ještě před podáním žaloby ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, na které nikterak nereagoval. K žalobě se pouze vyjádřil v tom směru, že vozidlo v dané době nevlastnil ani neprovozoval, aniž by k tomu více dodal. Nereagoval ani na zaslané doplnění žaloby spolu s kupní smlouvou. Skutečnost o tom, že z jeho strany došlo k odstoupení od kupní smlouvy již 1. 8. 2018, uvedl až při jednání u soudu. Tuto skutečnost v době před podáním žaloby věděl a mohl ji žalobkyni sdělit. Nejedná se nikterak o právně složitou věc, kterou by žalovaný nebyl schopen sdělit bez právního zastoupení. Navíc sama žalobkyně žalovaného dva dny před jednáním soudu kontaktovala, ani k tomuto datu žalovaný nesdělil, o co svoje stanovisko opírá. S ohledem na shora uvedené soud postupoval podle § 150 o.s.ř. a žalovanému, který by jinak měl nárok na náhradu nákladů řízení, tu v celém rozsahu nepřiznal (výrok II. tohoto usnesení).