Výrok
I. Žalovaný a žalovaná jsou společně a nerozdílně povinni uhradit žalobkyni částku ve výši 132 239,88 Kč spolu s úrokem ve výši 3,1 % ročně z částky 129 123,90 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 129 123,90 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný a žalovaná jsou společně a nerozdílně povinni uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 915 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen uhradit České republice – Okresnímu soudu v Berouně 100 % z nákladů, které jí vznikly přibráním opatrovníka žalovaného, jejichž výše bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 132 239,88 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru. Společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) spolu s žalovaným dne 19. 8. 2019 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávce č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. Úvěr poskytnutý žalovanému měl dvě fáze – (i) fázi překlenovacího úvěru trvající od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky podle smlouvy o stavebním spoření a (ii) fázi úvěru ze stavebního spoření od přidělení cílové částky do celkového splacení úvěru. Účelem úvěru byla výhradně modernizace domu č. p. [číslo popisné] na pozemku parc. č. st. [hodnota], k. ú. [adresa], LV [hodnota]. Ve fázi překlenovacího úvěru se žalovaný ode dne čerpání úvěru zavázal platit úrok ve výši 4,34 % ročně, nejméně po dobu 5 let od uzavření smlouvy, pro fázi úvěru ze stavebního spoření činila úroková sazba po celou dobu 3,10 % ročně. Žalovaný se v čl. III Smlouvy zavázal splácet úvěr ve fázi překlenovacího úvěru měsíčními splátkami ve výši 1 450 Kč a ukládat k tomu měsíčně vklady na účet stavebního spoření v minimální výši 1 200 Kč, ve fázi úvěru ze stavebního spoření se pak žalovaný zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 400 Kč. Veškeré splátky byly splatné do 25. dne kalendářního měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně pak uzavřela dne 19. 8. 2019 smlouvu o přistoupení k dluhu žalovaného s žalovanou, čímž se zavázala že za žalovaného splní jeho dluh vzniklý na základě smlouvy a že se stává novým dlužníkem vedle žalovaného a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Před uzavřením smlouvy. Po poskytnutí úvěru dne 23. 8. 2019, postupném průběhu jeho splácení a ukládání vkladů na účet stavebního spoření byl úvěr převeden dne 31. 12. 2022 do fáze úvěru ze stavebního spoření. K datu následujícímu byl rovněž použit zůstatek stavebního spoření ve výši 261 228,90 Kč na částečnou úhradu jistiny úvěru a žalovaní byli dále od tohoto okamžiku povinni splácet zbývající část úvěru měsíčními splátkami po 3 400 Kč. K datu 3. 1. 2023 pak byla dodatečně na částečnou úhradu jistiny úvěru použita ještě část státního příspěvku ve výši 6 000 Kč. Následně se žalovaní dostali se splácením úvěrových splátek do prodlení za měsíc duben až červenec 2023. Vzhledem k tomu, že tyto nebyl uhrazeny, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý dluh a vyzvala žalované dopisem ze dne 21. 9. 2023 k úhradě celého dluhu v souhrnné výši 132 239,88 Kč nejpozději do 23. 10. 2023. Následně právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17. 6. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek. Uvedená skutečnost byla oznámena žalovaným dopisem ze dne 28. 6. 2024. Žalovaná částka ve výši 132 239,88 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 129 123,90 Kč, nezaplacené poplatky za správu úvěru ve výši 201 Kč, nezaplacené poplatky za odeslání výzev ve výši 620 Kč (4x 155 Kč), nezaplacené úroky za období od 1. 3. 2023 do 21. 9. 2023 ve výši 2 015,52 Kč a nezaplacení úroky z prodlení z dlužných splátek za období od 26. 4. 2023 do 21. 9. 2023 ve výši 279,46 Kč. Žalovaní ničeho neuhradili, ač byli předžalobně vyzváni.
2. Žalovaný nemá od 6. 4. 2022 na území České republiky své bydliště a soudu se nepodařilo zjistit ani místo jeho faktického pobytu, na nějž by mu mohlo být doručováno, proto mu byl z řad advokátů ustanoven opatrovník, a to usnesením ze dne 13. 10. 2025, č.j. 4 C 77/2025-119, které nabylo právní moci dne 27. 11. 2024.
3. Opatrovnice žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Opatrovnici žalovaného je známo, že proti žalovanému bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod spisovou značkou 3 C 164/2024 řízení ohledně neuhrazené částky z jiného úvěru s tím, že v uvedené věci bylo žalobkyni přiznáno vůči žalovanému pouze bezdůvodné obohacení. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně řádně ještě před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V daném řízení bylo prokázáno, že proti žalovanému bylo vedeno několik exekučních řízení.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci nařídil dne 27. 2. 2026 jednání, ke kterému se žalovaná bez řádné omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v její nepřítomnosti.
6. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 19. 8. 2019 s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, na jejímž základě výše uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. Úvěr poskytnutý žalovanému měl dvě fáze, jednak fázi překlenovacího úvěru trvající od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky podle smlouvy o stavebním spoření a jednak fázi úvěru ze stavebního spoření od přidělení cílové částky do celkového splacení úvěru. Účelem úvěru bylo řešení bytové potřeby, konkrétně modernizace domu č. p. [číslo popisné] na pozemku parc. č. st. [hodnota], k. ú. [adresa], LV [hodnota]. Ve fázi překlenovacího úvěru se žalovaný ode dne čerpání úvěru zavázal platit úrok ve výši 4,34 % ročně, nejméně po dobu 5 let od uzavření Smlouvy, pro fázi úvěru ze stavebního spoření činila úroková sazba po celou dobu 3,10 % ročně. Žalovaný se v čl. III smlouvy zavázal splácet úvěr ve fázi překlenovacího úvěru měsíčními splátkami ve výši 1 450 Kč a ukládat k tomu měsíčně vklady na účet stavebního spoření v minimální výši 1 200 Kč, ve fázi úvěru ze stavebního spoření se pak žalovaný zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 400 Kč. Veškeré splátky byly splatné do 25. dne kalendářního měsíce. Ve smlouvě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna si účtovat náklady spojené s výkonem jejích práv a povinností v případě poručení povinností žalovaného a další náklady a úhrady související s úvěrem. Nedílnou součástí jsou mj. sazebník úhrad za poskytované služby a všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření (viz smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření). Následně žalovaná dne 19. 8. 2019 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o přistoupení k dluhu, čímž přistoupila k dluhu žalovaného výše popsaného a stala se novým dlužníkem vedle žalovaného a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně (viz smlouva o přistoupení k dluhu). Žalovaný načerpal částku ve výši 400 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (viz pokyn k čerpání č. 1 k úvěru ke smlouvě o stavebním spoření č. [č. účtu], výpis z účtu, informace o klientech a odpověď na součinnost třetích osob na l.č. 21 spisu).
7. Ještě před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného i žalované. Vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 181 336 Kč a dále z příjmu o přiznání dávky rodičovského příspěvku ve výši 12 200 Kč žalované. Posuzovala i výdaje žalovaných, kdy vycházela ze skutečnosti ze žalovaní mají několik úvěru, hradí měsíční splátky v celkové výši 11 796 Kč (úvěr ve výši 89 683 Kč, ve výši 285 000 Kč, kdy podmínkou čerpání předmětného úvěru bylo předložení potvrzení o ukončení úvěru, 500 000 Kč, 565 234 Kč, 43 000 Kč, celkem objem závazků ve výši 1 308 254 Kč). Dále právní předchůdkyně žalobkyně počítala s výdaji žalovaných ve výši životního minima ve výši 16 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla lustrovat žalované v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a BRKI/NRKI, vše bez negativního nálezu. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob (žalovaného) za rok 2018 bylo zjištěno, že základ daně po odečtení ztráty činil 1 255 769 Kč, příjmy činily 10 880 165 Kč a výdaje 9 918 226 Kč (viz analytický report žalovaného a žalované, přiznáni k dani z příjmů fyzických osob, protokol o věření schopnosti žadatele a spolužadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření, výpis z účtu na l.č. 56-58 spisu).
8. Žalovaný s žalovanou nehradili splátky úvěru řádně a včas, proto je právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala ke splacení dluhu výzvou ze dne 21. 9. 2023, nechť dlužnou částku ve výši 132 239,88 Kč uhradí nejpozději do 23. 10. 2023 (viz výzva ze dne 21. 9. 2023 adresovaná žalovanému včetně doručenky na l.č. 59 spisu, výzva ze dne 21. 9. 2023 adresovaná žalované včetně doručenky na l.č. 60 spisu, výpis z účtu). Ze strany žalovaných bylo celkem uhrazeno 335 428,90 Kč z celkové dlužné částky 476 674,97 Kč (viz výpis z účtu). Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2024 (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2024, potvrzení úplaty). Uvedená skutečnost byla žalovanému i žalované oznámena dopisem ze dne 28. 6. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 adresované žalovanému včetně kopie obálky na l.č. 50 spisu, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 adresované žalované včetně kopie obálky na l.č. 51 spisu). Žalovaní byli ještě před podáním žaloby vyzváni k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu).
9. U zdejšího soudu bylo vedeno řízení proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 360 962,29 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, tzn. Expres půjčka, která byla dne 19. 3. 2019 uzavřena s žalovaným. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 500 000 Kč. V předmětné věci byl nárok posouzen z titulu bezdůvodného obohacení, když soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a úvěrová smlouva je proto neplatná. Žalobkyně měla mj. vycházet z potvrzení o výši příjmu ze dne 4. 12. 2015 dle které měl žalovaný čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí pak bylo zjištěno, že proti žalovanému ke dni 13. 5. 2025 jsou vedeny 3 exekuce s tím, že k vydaní usnesení o vyrozumění o zahájení exekuce došlo dne 18. 7. 2023 a dne 20. 12. 2023 (viz rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 7. 2025, č.j. 3 C 164/2024-121, výpis z centrální evidence exekucí).
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 1892 o.z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.
13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
16. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli dne 19. 8. 2019 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, na jejímž základě výše uvedená společnost poskytla žalovanému č. 1 úvěr ve výši 400 000 Kč ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovaná následně přistoupila ke smlouvě o úvěru a stala se vedle žalovaného taktéž dlužníkem a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně. Právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ještě před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalované. Právní předchůdkyně vycházela z jejich čistých příjmů, které v celku dosahovali částky okolo 100 000 Kč čistého měsíčně, tuto skutečnost si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z přiznání k dani z příjmů fyzických osob a dále z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory včetně poštovních poukázek. Předmětný úvěr pak byl na rekonstrukci nemovitosti. Právní předchůdkyně žalobkyně měla lustrovat žalovaného v insolvenčním rejstříku i v Centrální evidenci exekucí s tím, že žalovaní lustrací neprocházeli. Uvedenou skutečnost dokládá Výpis z centrální evidence exekucí ze dne 13. 5. 2025, ze kterého je patrné, že v době uzavírání smlouvy proti žalovanému žádné exekuce vedeny nebyly. Proti žalovanému byly zahájeny tři exekuce, ale až v roce 2023, tedy 4 roky po uzavření předmětné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla prověřovat předchozí platební morálku žalovaného v rejstříku BRKI/NRKI a SOLUS. Co se týká otázky výdajů žalovaných, právní předchůdkyně vycházela ze skutečnosti, že jejich životní minimum je 16 000 Kč měsíčně a dále, že hradí měsíčně úhrady dalších splátek ve výši 11 796 Kč, v této částce je zahrnuta i splátka úvěru, který byl poskytnut žalovanému taktéž v roce 2019 v celkové výši 500 000 Kč (U zdejšího soudu bylo vedeno řízení proti žalovanému pod sp. zn. 3 C 164/2024 o zaplacení částky ve výši 360 962,29 Kč s příslušenstvím z titulu zmíněného úvěru, kdy tento nárok byl posouzen a přiznán z titulu bezdůvodného obohacení, když soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a úvěrová smlouva je proto neplatná. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobkyni vycházela z příjmů žalované z potvrzení ze dne 4. 12. 2015, tj. 4 roky před uzavřením smlouvy, a v té době jeho příjmy činily jen 35 000 Kč). Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně v dané věci řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaných, žalovaní měli v souhrnu nadprůměrné příjmy na danou dobu, soud je toho názoru, že daná částka postačila i na pokrytí výdajů jejich rodiny. Nad to soud podotýká, že o úvěruschopnosti žalovaných vypovídá i to, že předmětný úvěr spláceli po dobu více než 3 let, celkem uhradili 335 428,90 Kč z celkové dlužné částky 476 674,97 Kč.
18. Na základě výše uvedené smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření žalovaný čerpal úvěrové prostředky ve výši 400 000 Kč a zavázal se hradit v souladu se smluvním ujednáním měsíční splátky ve fázi překlenovacího úvěru ve výši 1 450 Kč a ukládat k tomu měsíčně vklady na účet stavebního spoření v minimální výši 1 200 Kč a ve fázi úvěru ze stavebního spoření se pak žalovaný zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 400 Kč. Pro fázi úvěru ze stavebního spoření pak byla ujednána úroková sazba ve výši 3,10 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna si účtovat náklady spojené s výkonem jejích práv a povinností v případě poručení povinností žalovaného a další náklady a úhrady související s úvěrem. Žalovaná pak ve smyslu § 1892 o.z. přistoupila ke smlouvě o úvěru a stala se vedle žalovaného taktéž dlužníkem a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně. Žalovaní porušili svoji povinnost ze smlouvy, když nehradili svůj dluh řádně a včas ani přes písemnou výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, v důsledku čehož se celý úvěr včetně příslušenství stal splatným. Předmětná pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, která je tak ve smyslu § 1979 o.z. aktivně věcně legitimována k vymáhání dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaní své závazky vyplývající z platně uzavřené smlouvy řádně a včas neplnili a svým povinnostem vůči právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni, nedostáli soud žalobě vyhověl a uložili jim povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku 132 239,88 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 129 123,90 Kč, nezaplacené poplatky za správu úvěru ve výši 201 Kč, nezaplacené poplatky za odeslání výzev ve výši 620 Kč (4x 155 Kč), nezaplacené úroky za období od 1. 3. 2023 do 21. 9. 2023 ve výši 2 015,52 Kč a nezaplacení úroky z prodlení z dlužných splátek za období od 26. 4. 2023 do 21. 9. 2023 ve výši 279,46 Kč). Dále přiznal i povinnost uhradit úrok ve výši 3,1 % ročně z částky 129 123,90 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení, když si hrazení úroků smluvní strany ujednaly. Taktéž soud přiznal i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 15 % ročně z částky 129 123,90 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala, když se žalovaní dostali do prodlení s úhradou dlužné částky. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok I. tohoto rozsudku)
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 39 915 Kč. Tato částka představuje soudní poplatek ve výši 5 290 Kč a odměnu za zastupování advokátem ve výši 34 625 Kč (zaokrouhleně) dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „vyhláška“), a ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 4 úkony právní služby po 6 420 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka a účast při jednání soudu dne 12. 2. 2025), celkem 25 680 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky. A dále cestovného ve výši 3 588,03 Kč za cestu k ústnímu jednání konaného dne 27. 2. 2026 osobním automobilem Škoda Fabia, spotřeba dle TP 5,1 l/100 km (3. údaj o spotřebě), palivo nafta motorová, cena 34,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,90 Kč/1 km, počet km 70 dle vyhlášky 573/2025 Sb.) a promeškaný čas ve výši 600 Kč za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, když jedna cesta k jednání trvá průměrně 35 minut (tedy 2 započaté půlhodiny krát dvě cesty) v souladu s § 14 odst. 1 písm. a) tarifu). Dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21% daně z přidané hodnoty ve výši 6 009,36 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovaným uložil společně a nerozdílně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Nad to soud podotýká, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, když uvedené mělo být již obsahem bezvadné žaloby, navíc náhradu nákladů za tento úkon žalobkyně nežádala.
20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
21. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, ustanovil mu soud dle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovníka, přičemž náklady na jeho odměnu nese stát, který má následně podle výsledku sporu nárok na jejich úhradu vůči účastníkům podle výsledků řízení. Vzhledem k tomu že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, uložil soud povinnost žalovanému uhradit náklady státu v plném rozsahu, které mu vzniknou přibráním jeho opatrovníka. Vzhledem k tomu, že jejich výše nebyla ke dni vydání rozhodnutí známa, rozhodne o jejich výši soud samostatným usnesením dle § 155 ods.t 1 o.s.ř. (výrok III.).