Výrok
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne 24. 4. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobce – zahraniční obchodní společností [právnická osoba]., sídlem [adresa], a žalovaným jako dlužníkem.
2. V průběhu řízení pak byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2021 č. j. MSPH [spisová značka] -A-8 zjištěn úpadek žalovaného, a zároveň bylo povoleno jeho řešení cestou oddlužení. Dle ustanovení § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tak bylo řízení v této věci v této uvedené skutečnosti ze zákona přerušeno.
3. Pravomocným usnesením ze dne 29. 6. 2026 pod č. j. MSPH [spisová značka] -B-25 vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného (výrok I.) a současně rozhodl (výrok VI.) v souladu s ustanovením § 414 insolvenčního zákona o osvobození žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s výjimkou pohledávek vzniklých po rozhodnutí o úpadku, přičemž osvobození se vztahuje rovněž na věřitele pohledávek, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli, a na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Žalobce pak svou pohledávku za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení, přihlásil do insolvenčního řízení s tím, že tato byla v rámci oddlužení částečně uspokojena.
4. V reakci na shora uvedené rozhodnutí insolvenčního soudu pak žalobce vzal svým podáním došlým soudu dne 15. 9. 2026, tedy ještě dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, žalobu v celém rozsahu zpět a navrhl, aby soud řízení zastavil.
5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož tento procesní úkon učinil žalobce dříve, než soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo k němu třeba souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil.
6. Výrok II. o nákladech řízení se pak opírá o ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., kdy soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť řízení bylo zastaveno a současně nebyly shledány důvody pro postup podle odstavce 2 tohoto ustanovení. V daném případě žalobce nepřistoupil ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, ale v důsledku splnění oddlužení a osvobození žalovaného od placení pohledávek (včetně pohledávky žalobce) jakožto objektivní skutečnosti nezávislé na předmětném řízení. Jen stěží tak lze procesní důsledky toho, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, přičítat k tíži právě žalovanému. Nelze pak dospět ani k tomu závěru, že by žaloba v této věci byla podána důvodně, neboť do rozhodnutí o úpadku žalovaného nebyla ani věcně projednána, žalovaný žalobou uplatněný nárok výslovně neuznal a ani na něj po podání žaloby byť i jen částečně neplnil. Vzhledem k těmto závěrům tedy soud neshledal důvod pro jiný způsob rozhodnutí o nákladech tohoto řízení, než jak je uveden shora.