Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do 3. 8. 2023, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 047 Kč, poplatky ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a 1 538 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 862,56 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím a se smluvními pokutami, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10).
3. Jednání ve věci proběhlo dne [datum] v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a o.s.ř.
4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Částka 27 500 Kč byla dne [datum] čerpána připsáním na účet určený žalovaným, částka 2 500 Kč byla převedena v souladu se Smlouvou na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Smlouva byla uzavřena elektronicky, za využití prostředků komunikace na dálku, přičemž účastníci si sjednali, že za okamžik podpisu Smlouvy se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba v částce 1 Kč bude připsána na účet na účet žalobkyně č. [č. účtu], a to pod variabilním symbolem, kterým je číslo Smlouvy, fakticky [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit/vrátit žalobkyni peněžní prostředky spolu se smluvní úrokem v sazbě 28,17 % ročně, celkem tedy částku 40 000 Kč v pravidelných 25měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč, avšak tuto povinnost řádně neplnil ani přes zaslané upomínky. V souladu s článkem IV. bod 1. písm. d) Smlouvy žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 24. 7. 2023.
5. Žalobkyně v řízení nárokuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok do zesplatnění ve výši 2 047 Kč, smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z jistiny 30 000 Kč od 25. 7. 2023 (tedy od zesplatnění celého úvěru) do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení; účelně vynaložené náklady na upomínky ve výši 300 Kč (100 Kč za každou odeslanou upomínku v souladu s článkem IV. bod 4 písm. b), d) Smlouvy); smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč (499 Kč za každou ze tří neuhrazených splátek v souladu s článkem IV. bod 2 písm. c) Smlouvy); smluvní pokutu ve výši 1 538 Kč (0,1% denně z neuhrazených splátek dle článku IV. bod 2 písm. a) Smlouvy, tedy 0,1% denně z částky 32 047 Kč od 25. 7. 2023 do 10. 9. 2023). Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku odeslanou dne [datum]. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], informace o postupu před uzavřením smlouvy, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky, záznamy o vložení dokumentu do systému, potvrzení ČSOB o provedení transakce – 3 x, přehled splátek, bonita smlouvy, upomínky včetně čestných prohlášení o odeslání zásilek a seznamů odeslaných upomínek, zesplatnění úvěru a předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum])
6. Žalobkyně v návrhu na zahájení řízení uvedla, že před uzavřením Smlouvy zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. K důkazu doložila listiny (výplatní lístky za měsíce leden a únor 2023, informace o katastru nemovitostí, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, čestná prohlášení o závazcích, výdajích a příjmech), z nichž má soud za prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán s průměrným příjmem cca 32 300 Kč, neměla záznam v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, byl vlastníkem podílu na nemovité věci – rodinném domě zatíženém zástavním právem. Žalovaný v čestných prohlášeních uvedl, že je svobodný, bezdětný, nemá závazky u jiných věřitelů, má příjem 35 000 Kč měsíčně, splácí hypotéční úvěr splátkou 7 000 Kč měsíčně, výdaje související s bydlením činí 87 000 Kč. V listině nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne [datum] žalobkyně udávala příjem žalovaného ve výši 32 000 Kč, výdaje na bydlení 8 900 Kč, splátku hypotéčního úvěru 7 000 Kč s tím, že rozdíl činí 16 100 Kč. V další části listiny udává žalobkyně normativní náklady na bydlení v obci [adresa] 932 Kč, výši životního minima zákazníka, který nemá vyživovací povinnost, 4 860 Kč a nezabavitelnou částku (existenční minimum) 9 195 Kč.
7. Z databáze ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že na majetek žalovaného není vedena exekuce. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla po žalovaném vymáhána pohledávka – spotřebitelský úvěr v původní výši 10 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum]. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla po žalovaném vymáhána pohledávka – spotřebitelský úvěr v původní výši 2 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum]. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla po žalovaném vymáhána pohledávka – spotřebitelský úvěr v původní výši 15 500 Kč dle smlouvy ze dne [datum]. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byla po žalovaném vymáhána pohledávka – spotřebitelský úvěr v původní výši 22 800 Kč dle smlouvy ze dne [datum].
8. Soud má za prokázáno, že v období od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023 bylo na účet žalovaného připsáno celkem 671 643,26 Kč, odepsáno bylo 671 453,26 Kč. Na účtu jsou patrné transakce v nízkých částkách, nejčastěji po 100 Kč, výpis z účtu za 4 kalendářní měsíce obsahuje 70 stran. Žalovanému byl v uvedeném období poskytnuto několik půjček. (spis zdejšího sodu vedený pod sp. zn. [spisová značka], zejména výpis z účtu u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].)
9. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. „Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti).” [J. Š., J. S., M. Š., M. H. a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.] Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit celkovou částku 40 000 Kč, neuhradil ničeho.15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o rozsudek Soudního dvora C679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti I. B. a další (C-449/13)): „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18. Žalobkyně uváděla, že řádně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného a doložila listiny, ze kterých vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě konkrétních informací uvedených žalovaným při uzavírání Smlouvy, údajů zjištěných z dostupných registrů, a údajů o životním a existenčním minimu a normativních nákladech na bydlení. Žalovaný doložil výplatní lístky, kterými bylo prokázáno, že je zaměstnán s pravidelným příjmem cca 32 000 Kč. Žalovaný udával výši svých výdajů a závazků v čestném prohlášení, tyto údaje nebyly nijak objektivizovány, žalobkyní nebyly ověřovány konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného. Pokud by žalobkyně vyžádala doložení výpisu z běžného účtu žalovaného, zjistila by, že souběžně žalovaný uzavírá další smlouvy o spotřebitelských úvěrech a pohyby na jeho účtu jsou nestandardní. Skutečnost, že má žalovaný příjem, automaticky neznamená, že je schopen hradit všechny své nutné výdaje a závazky. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit řádně poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66: „Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání [v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012.“17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně skutečně poskytnuto plnění ve výši 27 500 Kč (částka 2 500 Kč byla připsána přímo na účet zprostředkovatele jako jeho provize), žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný neuhradil ničeho, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 27 500 Kč. Dle § 1968 a § 1970 o.z. má žalobkyně právo požadovat z jistiny úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud po zjištění skutkového stavu a právním posouzení věci dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je důvodný, a proto zavázal žalovaného k jeho úhradě ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.18. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 7. 2023 do 3. 8. 2023, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 047 Kč, poplatků ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 1 538 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a o.s.ř. byla žalovanému zaslána. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 32 925,74 Kč (27 500 Kč + 5 425,74 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 19 845,93 Kč (2 500 Kč + 493,25 Kč – zákonný úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 11 347,39 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 123,29 Kč – zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný smluvní úrok 2 047 Kč, poplatky 300 Kč, smluvní pokuta 3 035 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně 62 % předmětu řízení (52 771,67 Kč), žalovaný byl úspěšný ohledně 38 % z předmětu řízení; od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, vychází tedy, že žalobkyně má právo na 24 % vynaložených nákladů řízení.20. Soud má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., proto celkové náklady řízení v částce 3 594 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 416 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč (3 úkony á 500 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 378 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 24 % nákladů řízení žalobkyně v částce 862,56 Kč. Žalovaný je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi.