Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

14 C 149/2024

Soud: Okresní soud v BruntáleDatum rozhodnutí: 19. 8. 2024Č. j.: 14 C 149/2024-19Samosoudce: Mgr. Tomáš TankóAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSBU:2024:14.C.149.2024.1
poplatky rozhlasové a televizní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 762 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 64,52 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 500 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení 762 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 64,52 Kč, a to z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od měsíce květen 2023 do měsíce září 2023. Dle žalobkyně se žalovaná částka skládá z neuhrazených televizních poplatků v celkové výši 675 Kč a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč, které vyplývají dle žalobkyně z Rámcové smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum], ve znění následně uzavřených dodatků, uzavřené mezi společností [právnická osoba] žalobkyní.

3. Žalovaný ke své obraně nesdělil ničeho.

4. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.

5. Na základě provedeného dokazovaní bylo zjištěno, že žalovaný v dubnu 2004 oznámil žalobkyni, že je vlastníkem televizního přijímače. Za období od měsíce květen 2023 do měsíce září 2023 žalovaný neuhradil žalobkyni na televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně, ničeho. Neučinil tak ani poté co mu byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 22. 11. 2023, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky za televizní poplatek, a která byla žalovanému doručována dne 30. 11. 2023, avšak žalovaný si na místě svého trvalého pobytu zásilku nevyzvedl. Mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] s.r.o. byla uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o poskytování služeb, ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které společnost [právnická osoba] s.r.o. za žalobkyni vyhotovuje a posílá upomínky a za vyhotovení a poslání každé upomínky má žalobkyně této společnosti uhradit 87 Kč.

6. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 2 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterých musí vlastník televizního přijímače hradit televizní poplatek žalobkyni ve výši 135 Kč za měsíc, kdy tento koncesionářský poplatek je splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Žalovaný však za výše uvedené období řádně poplatek žalobkyni nehradil, a proto je žaloba dle soudu důvodná. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce 64,52 Kč, když správně zohlednila splatnost poplatku a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou. Dále žalobkyně doložila reálné náklady spojené s uplatněním pohledávky (náklady na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky) ve výši 87 Kč, které jsou dle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky. S ohledem na výše uvedené soud proto zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 762 Kč (tj. 5x135 Kč + 87 Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 64,52 Kč.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 500 Kč. K tomu soud uvádí, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené. Soud přitom vycházel z ústavních nálezů (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 3768/14, sp. zn. III. ÚS 3092/13, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3768/14 Ústavní soud uvedl mimo jiné, že „… Pokud agendu televizních poplatku Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize.“. Jinak řečeno soud má v souladu se zmíněnou judikaturou za to, že žalobkyně má využívat při běžném a typovém vymáhání koncesionářského poplatku své pracovníky, a pokud tak nečiní, musí náklady na externí pracovníky využité k vymáhání nést ze svého. S ohledem na skutečnost, že právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, určil náhradu nákladů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. jako by žalobkyně nebyla zastoupena zástupcem. Náhrada nákladů řízení se tak sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a dle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon (žaloba). K výpočtu nákladů řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za výzvu k plnění dle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalobkyni nepřísluší, neboť žalobkyně požadovala částku ve výši 87 Kč jako reálně vynaložený náklad spojený s uplatněním pohledávky.

8. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta.

9. Lhůta k plnění žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací