Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 15% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši [částka] z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [adresa], a žalovanou dne [datum], na základě níž a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila neuhrazenou jistinu úvěru, dále kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka], kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Celkový nárok představoval včetně kapitalizovaného příslušenství [částka].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], z obchodních podmínek smlouvy o úvěru, z výpisu účtu právního předchůdce žalobkyně potvrzující provedení verifikační platby a čerpání úvěru ze strany žalované, z dopisu s návrhem na mimosoudní řešení sporu ze dne [datum], z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání věci a z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že dne [datum] elektronickými prostředky na dálku byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností za [právnická osoba], [adresa], a žalovanou uzavřena pod č. [hodnota] smlouva o úvěru, na základě níž a následně dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], poskytl věřitel žalované finanční prostředky ve výši [částka] s tím, že žalovaná uhradí do [datum] částku [částka]. Roční zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 277,77 %. Žalovaná předmětný závazek neuhradila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne [datum] vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně na předmětnou výzvu reagovala částečným zpětvzetím žaloby, a to do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši [částka] a do smluvní pokuty ve výši [částka]. Soud řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 - 4 o.s.ř. zastavil usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. Žádné doklady, které by se týkaly prověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu navrženy ani předloženy. Ke dni rozhodnutí soudu tedy zůstal předmětem řízení nárok z titulu dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do [datum] ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky za odeslání doporučených dopisů, telefonický hovor a osobní návštěvu žalované ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a z těchto důvodů lze považovat smlouvu o úvěru za neplatnou. Soud tedy přiznal žalobkyni jistinu úvěru ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], celkem [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná do 74 % původně uplatněného nároku, avšak současně zavinila zastavení řízení v rozsahu 26 % původního nároku. Žalobkyni tedy náleží náklady řízení ve výši 48 % (74 % - 26 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum], ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí [částka]. Za částečné zpětvzetí žaloby byla přiznána odměna dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum] z částky [částka] ve výši [částka]. K prvním třem úkonům právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum]. K částečnému zpětvzetí žaloby byl přiznán režijní paušál ve výši [částka] dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 48 % z této částky činí [částka].
13. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující [částka], řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní, příp. jeho právním předchůdcem, ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.