Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] elektronickými prostředky na dálku pod č. [hodnota], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr do sjednaného úvěrové rámce ve výši [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] a smluvní úrok z poskytnutých prostředků ve výši [částka]. Současně žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené pod č. [hodnota], z výpisů z účtu žalovaného z [datum], [datum] a [datum], ze sdělení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. za období od června [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] a z předžalobní výzvy zaslané žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] pod č. [hodnota] podepsána elektronickými prostředky na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši [částka] s tím, že z vyčerpaných prostředků měl být uhrazen úrok ve výši 40 % měsíčně, což představuje roční úrokovou sazbu ve výši 480 %. V části IV. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou byl úvěrovaný v prodlení. Na základě předmětné smlouvy žalovaný vyčerpal dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] a [částka], celkem [částka]. Kapitalizovaná výše sjednaného úroku z úvěru z částky [částka] představovala [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši [částka]. Současně kapitalizovala smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil žádnou částku. V případě prověření osobních a majetkových poměrů žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně tvrdila, že osoba žalovaného byla prověřena ve veřejně dostupných databázích vztahujících se k závazkovému zatížení žalovaného, avšak výstupy z těchto prověření nebyly soudu předloženy. Dále žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti klienta vycházela z výpočtu mezi dosažitelnými příjmy a výdaji žalovaného s přihlédnutím k 10% rezervě. Dále žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. za období od června do srpna [Anonymizováno], z nichž vyplynulo, že v měsíci červnu [Anonymizováno] žalovaný obdržel výplatu ve výši [částka]. Dále v předmětném měsíci žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce se společností Emma´s [právnická osoba]., kdy mu byla poukázána částka [částka]. V měsíci červenci 2023 žalovaný obdržel částku [částka], [částka] a [částka] na základě tří půjček od různých nebankovních společností a mzda představovala částku [částka]. Dne [datum] žalovaný uhradil nájem ve výši [částka]. V předmětném měsíci byly žalovanému připisovány na účet platby řádově ve stovkách korun od společnosti [právnická osoba]., které zásadním způsobem ovlivnily příjem žalovaného, avšak není zřejmé, zda se jednalo o pravidelný příjem žalovaného. V měsíci srpnu [Anonymizováno] představovaly celkové příjmy na účtu žalovaného [částka] a výdaje celkem [částka]. Příjmy žalovaného byly opět výrazným způsobem ovlivněny opakovanými zápůjčkami od různých nebankovních společností, kdy na účet žalovaného byly připsány den , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne [datum] částka celkem [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne [datum] částka celkem [částka], dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Výplata mzdy žalovaného v měsíci srpnu 2023 představovala [částka] a nájem byl uhrazen ve výši [částka]. Mimo půjček představovaly příjmy žalovaného platby od společnosti [právnická osoba]. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
11. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smlouvy byla povinnost věřitele v zákonem požadovaném rozsahu prověřit schopnost žalovaného hradit řádně a včas poskytnutý úvěr. Žalobkyně v tomto směru předložila k důkazu pouze výpisy z účtu žalovaného za období od června 2023 do srpna 2023, z nichž vyplynula pravidelná měsíční mzda žalovaného ve výši cca [částka] čistého. Pouze nájemné činilo částku [částka] měsíčně, přičemž není zřejmé, zda tato částka zahrnovala i cenu služeb spojených s užíváním bytu. Věřitel neprověřoval, zda žalovaný má vyživovací povinnosti, které by zásadním způsobem ovlivňovaly jeho finanční situaci. Z výpisu z účtu dále vyplynulo, že žalovaný pravidelně každý měsíc uzavíral spotřebitelské úvěry s nebankovními společnostmi, kdy finanční prostředky z těchto úvěrů zásadním způsobem ovlivnily nejen výši zůstatku na účtu žalovaného, ale i jeho závazkové zatížení. Žalobkyně o prověření závazkového zatížení žalovaného nepředložila žádný důkaz. Výdaje žalovaného, případně ostatních členů jeho domácnosti, jakož i příjmy ostatních členů jeho domácnosti, nebyly věřitelem žádným způsobem prověřeny. Za této situace soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla věřitelem v zákonem požadovaném rozsahu prověřena a z tohoto důvodu lze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou a žalobkyni lze přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala částku [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky od [datum], přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
12. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] s příslušenstvím, představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka] s 14,75 % zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši [částka]. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a smluvní pokuty.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 62 % uplatněného nároku, neúspěšná do 38 % uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 24 % (62 % - 38 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum] ve výši [částka] za dva úkony právní služby - převzetí věci a předžalobní výzva. Za sepis žaloby byla odměna přiznána dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum] ve výši [částka], odměna tedy činí celkem [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21 % DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 24 % z této částky činí [částka].
15. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující [částka], řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
16. Za podání žalobkyně ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na základě písemné výzvy ze strany soudu doplnila a upřesnila skutkové okolnosti věci podstatné pro rozhodnutí. Takové náklady soud nepovažuje za účelně vynaložené a nelze je přičítat k tíži žalované strany.
17. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.