Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené elektronickými prostředky na dálku mezi účastníky řízení dne [datum] pod č. [hodnota], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr do sjednaného limitu ve výši [částka]. Žalovaný ke dni podání žaloby dlužil neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], úrok za poskytnutí úvěru v kapitalizované výši [částka] a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši [částka] od [datum], požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota], z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně tvořících nedílnou součást smlouvy, z výplatních pásek žalovaného za období od března do června [Anonymizováno], z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]., [adresa] za období od dubna do června [Anonymizováno], z upomínek žalobkyně k úhradě dlužné částky včetně podání o zesplatnění úvěru ke dni [datum] a z předžalobní upomínky odeslané dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení došlo elektronickými prostředky na dálku k podepsání smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] pod č. [hodnota], na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši [částka]. V části II. smlouvy je sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, což představuje úrok ve výši 480 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Ve smlouvě byla v části IV, bod 4.2 písm. c) sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s neuhrazenou jistinou úvěru. Žalovaný vyčerpal finanční prostředky jako úvěr ve výši [částka], kdy z této částky představoval smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplatil vyčerpaný úvěr ve splátkách řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalobkyně na základě písemné výzvy soudu k doplnění rozhodných skutečností o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích, přičemž žalovaný dále předložil výplatní pásky za období od března do června [Anonymizováno], z nichž vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalovaného za 4 měsíce předcházející uzavření smlouvy činil [částka]. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od dubna do června [Anonymizováno], z nichž vyplývá, že žalovaný se v případě příjmů a výdajů pohyboval na srovnatelné částce, přičemž na účtu nezůstávaly ke konci kalendářního období žádné zůstatky, příp. byl žalovaný v záporné částce. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě, jeho vzdělání je základní a je zaměstnán od září [Anonymizováno] u akciové společnosti se sídlem v [adresa] [Anonymizováno]. Z žádosti nevyplývá, zda se jedná o pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou či na dobu určitou. Žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši [částka], které však nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřeny. Žalovaný fakticky vyčerpal úvěr ve dnech [datum] a [datum] v částkách [částka] a [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet.
11. Žalobkyně v rámci prověření úvěruschopnosti zkoumala výplatní pásky žalovaného za období čtyř měsíců před uzavřením smlouvy, přičemž průměrný čistý příjem žalovaného bez nenárokových složek se pohyboval výrazně pod hranicí průměrné mzdy v roce 2023. Současně žalobkyně žádným způsobem neprověřila pravidelné výdaje žalovaného, které měly představovat částku [částka]. V případě výpisu z účtu žalovaného pak lze dovodit, že jeho měsíční příjmy a výdaje byly srovnatelné, nebyla vytvářena žádná finanční rezerva, přičemž byla zpochybnitelná možnost žalovaného platit sjednané plátky. Rovněž má soud za to, že sjednaný úvěrový limit ve výši [částka], který mohl žalovaný čerpat jednorázově, přesahoval jeho finanční možnosti. Závěrem pak soud konstatuje, že sjednaná úroková sazba ve výši 480 % ročně výrazným způsobem přesahuje úrokovou sazbu požadovanou obdobnými nebankovními subjekty ve srovnatelných úvěrových produktech, když tato sazba se obvykle pohybuje mezi 20 % - 40 % ročně. Za této situace je sjednání úrokové sazby ve výši 480% ročně nutno považovat za neplatnou, neboť je v rozporu s dobrými mravy.
12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny. V případě příslušenství pohledávky soud postupoval dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] zahrnující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka] s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši [částka]. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru s příslušenstvím a smluvní pokuty.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 66 % uplatněného nároku, neúspěšná do 34 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 32 % (66 % - 34 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum], ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Jelikož zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla jí z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 32 % z této částky činí [částka].
15. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující [částka], řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
16. Za podání žalobkyně ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které měly být uvedeny již v původní žalobě. Tyto náklady soud nepovažuje za účelně vynaložené.
17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.