Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o splátkovém limitu uzavřené dne [datum], jejímž obsahem bylo poskytnutí úvěru žalované do sjednaného limitu ve výši [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] a dlužné poplatky ve výši [částka], celkem [částka]. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné jistiny od [datum], požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy ke službě [Anonymizováno] účet ze dne [datum], ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne [datum], z dohody o restrukturalizaci dluhu ze dne [datum], z obchodních podmínek pro zákazníky a pro [Anonymizováno] účet tvořících nedílnou součást shora citovaných smluv, z ceníku platného ke dni uzavření dohody, z vyúčtování dlužných částek, z registračního procesu uzavření smlouvy, z výstupu interní databáze žalobkyně k osobě žalované, z transakční historie úvěru a z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o službě [Anonymizováno] účet a dne [datum] smlouva o splátkovém limitu, na základě níž mohla žalovaná čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši [částka]. Žalovaná byla povinna vyčerpaný úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši [částka], které zahrnovaly i roční zápůjční úrokovou sazbu ve výši 20 %. Celkově měla žalovaná ve lhůtě 12 měsíců uhradit částku [částka]. Dne [datum] byla uzavřena dohoda o splátkovém kalendáři, na základě níž došlo ke konsolidaci závazků žalované, které představovaly [částka] a nově měly být uhrazeny ve 30 splátkách po [částka]. Výše zápůjční úrokové sazby činila 20 % ročně. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná celkem vyčerpala částku [částka], a to za období od září 2023 do května 2024 ve výši [částka] a v období od června 2024 do listopadu 2025 částku [částka]. Žalovaná na dlužná vyúčtování fakticky uhradila částku [částka]. Z interních údajů databáze žalobkyně ke dni uzavření smlouvy vyplývá, že žalovaná dosahovala příjmu pouze ve výši [částka] měsíčně, její výdaje představovaly [částka] měsíčně, ostatní závazky mimo žalobkyni představovaly [částka] měsíčně, přičemž žalovaná byla zaměstnaná, svobodná a bezdětná. Dále bylo zjištěno, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení a nebyla vedena žádná exekuce. Z listinných důkazů má soud dále za prokázané, že žalobkyně provedena lustraci žalované v databázi závazků osob pod názvem SOLUS ke dni [datum], ačkoliv smlouva o splátkovém limitu byla uzavřena až dne [datum]. Žádné důkazy, které by se týkaly prokázání příjmů žalované z pracovního poměru, délky pracovního poměru či výdajů žalované, nebyly soudu předloženy ani nebyly označeny. Žalovaná v období od [datum] do [datum] neuhradila splátky v celkové výši [částka], které zahrnovaly i sjednaný úrok z úvěru. [jméno FO] poplatcích bylo žalované naúčtováno celkem [částka], a to z důvodu prodlení s úhradou jednotlivých splátek, kdy výše poplatků vyplývá ze sazebníku žalobkyně. Platby, které žalovaná provedla, žalobkyně započetla v celém rozsahu na úhradu poplatků. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet dle původní smlouvy ani dle dohody o splátkovém kalendáři uzavřené dne [datum]. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti žalované, když její příjem z pracovního poměru ve výši [částka] měsíčně se pohyboval pod hranicí minimální mzdy. Prověření žalované v databázi SOLUS byl proveden v říjnu 2019, tedy téměř před třemi lety před datem uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalované, ale i celé její domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.
11. Vzhledem k výše uvedenému lze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou a žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou uhrazenou, tedy částku ve výši [částka] ([částka] - [částka]), společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou neuhrazené jistiny. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
12. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] zahrnující část uhrazené jistiny úvěru včetně příslušenství ve výši [částka] ([částka] - [částka]) a poplatky ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a poplatků.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 73 % uplatněného nároku, neúspěšná do 27 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 46 % (73 % - 27 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby) cit. vyhlášky, odměna tedy činí [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 46 % z této částky činí [částka].
14. Za podání žalobkyně ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na základě písemné výzvy soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, které měly být uvedeny již v původní žalobě. Takové náklady řízení soud nepovažuje za účelně vynaložené a nelze je přičítat k tíži žalované strany.
15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.