Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s 27,28% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s 14,75% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové kapitalizované výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] pod č. [hodnota], na základě níž byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka], náklady na zaslání upomínek ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] a [částka]. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] obsahující úvěrové podmínky, z potvrzení banky o provedení úhrad ze dne [datum], z upomínek k úhradě dlužných splátek úvěru ze dnů [datum], [datum] a [datum] obsahující sdělení o zesplatnění smlouvy o úvěru včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštu a potvrzení [právnická osoba]. o průběhu doručení, z tabulky umoření předmětného závazku, z čestných prohlášení žalovaného o výší závazků, výdajů a příjmů, z bonity smlouvy u předmětného závazku, z výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku k osobě žalovaného, z dokladu o příjmu žalovaného za říjen a listopad 2023, z výpisu z katastru nemovitostí [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], z čestného prohlášení [Jméno žalovaného], narozeného [datum], otce žalovaného, z výše normativních nákladů na bydlení od [datum] a o výši životního a existenčního minima v roce 2023 dle zákona o státní sociální podpoře a z předžalobní výzvy zaslané žalovanému dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl uhradit věřiteli s ročním úrokem ve výši 27,28 % ročně ve 40 měsíčních splátkách po [částka]. Celkově měla být uhrazena do , datum[částka] částka, . V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti s ručením omezeným, avšak pracovní smlouva nebyla ze strany věřitele vyžadována. Žalovaný doložil prohlášení svého otce o příspěvku na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Dále byly předloženy mzdové listy za říjen a listopad 2023, z nichž vyplývalo, že žalovaný dosahoval čisté mzdy ve výši [částka] měsíčně. Výpis z insolvenčního rejstříku i z centrální evidence exekucí byl negativní. Žalovaný byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. V případě závazků věřitel vycházel pouze z čestného prohlášení žalovaného, z něhož vyplývalo, že ke dni uzavření smlouvy neměl více věřitelů (tzn. nejméně dva) a že nemá peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V čestném prohlášení o výdajích spotřebitele však vyplývají splátky jiných závazků ve výši [částka]. U příjmů spotřebitele je uvedena mzda ve výši [částka], avšak ze mzdových listů vyplývá základní mzda ve výši [částka] a čistá mzda ve výší [částka]. Mimo výdajů na bydlení žalobkyně vycházela z nákladů na bydlení jedné osoby stanovenou dle zákona o státní sociální podpoře ve výši [částka], výše existenčního a životního minima na jednotlivce pak představovala [částka] a [částka]. Žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalovaného o rozsahu jeho závazků u společnosti [právnická osoba]., [adresa], kde bylo žalovaným uvedeno, že splátka hypotečního úvěru u této společnosti představuje [částka] a splátka úvěru u společnosti [právnická osoba] představuje [částka]. Celkové závazkového zatížení žalovaného před uzavřením smlouvy tedy představovalo [částka]. Pokud soud sečetl normativní náklady na bydlení jedné osoby ve výši [částka], výši životního minima ve výši [částka], výši existenčního minima částku [částka] a závazkové zatížení ve výši [částka], pak součet těchto položek představuje měsíčně [částka], což je částka, která se téměř rovná čistému příjmu žalovaného. V případě hypotečního úvěru z výpisu z katastru nemovitostí vyplývalo, že žalovaný je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti v k.ú. [adresa] zapsaných na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a dlužná částka představovala ke dni vkladu zástavního práva smluvního do katastru nemovitostí částku [částka] s příslušenstvím. Lze tedy uzavřít, že závazkové zatížení žalovaného bylo výrazně nadprůměrné. Žalovaný na předmětný závazek uhradil pouze částku [částka] představující verifikační platbu dne [datum]. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka], dlužných úroků ve výši 27,28 % ročně ve výši [částka], 3 poplatků za zaslání tří upomínek dne [datum], [datum] a [datum] po [částka], smluvní pokuty ve výši 3 x [částka] (sjednanou v čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru), celkem [částka], za prodlení s úhradou tří splátek úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka] sjednanou v čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru. Celkově představovala kapitalizovaná částka ke dni podání žaloby [částka]. Žalobkyně současně požadovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 27,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do [datum], dále úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně ze stejné dlužné jistiny od [datum] do zaplacení v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Čestné prohlášení [jméno FO], pracovníka žalobkyně, příp. jeho výslech, které se týkaly prokázání odeslání upomínek žalovanému soud pro závěr o skutkovém stavu věci nepovažoval za právně významné. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
11. S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla věřitelem před uzavřením smlouvy posouzena řádně a v zákonem požadovaném rozsahu. Lze konstatovat, že žalobkyně ověřila pouze mzdu žalovaného za říjen a listopad 2023, samotnou existenci pracovního poměru a délku jeho trvání věřitel neprověřil, ačkoliv závazek měl být placen po dobu 40 měsíců. V případě výdajů, dle názoru soudu, žalobkyně nevyhodnotila zcela objektivně finanční možnosti žalovaného týkající se úhrady splátky ve výši [částka] měsíčně. Jak vyplývá ze skutkového hodnocení v odůvodnění tohoto rozsudku, celkové měsíční finanční zatížení žalovaného představovalo téměř [částka], kdy žalobkyně vycházela pouze z minimálních částek představujících normativní náklady na bydlení, existenční a životní minimum pro jednotlivce. Rovněž nebyl žádným způsobem ověřen rozsah a výše závazků žalovaného u bankovních i nebankovních společností, především u [právnická osoba]., kde byla uzavřena zástavní smlouva pro zajištění dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím. Soud má za to, že při takto vysokém finančním zatížení žalovaného měly být jeho závazky podrobně prověřeny. Za této situace tedy žalobkyně neměla s žalovaným předmětný závazek uzavřít, neboť zde nebyla dostatečným způsobem doložena možnost žalovaného řádně splácet sjednané splátky po dobu více jak tří let. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a žalobkyni byla přiznána pouze neuhrazená jistina úvěru, která po započtení verifikační platby ve výši [částka] představuje [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] ([částka] - [částka]) s příslušenstvím, představující uhrazenou jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka], poplatky za upomínky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] a [částka] včetně příslušenství. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, poplatků a smluvních pokut.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 85 % uplatněného nároku, neúspěšná do 15 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 70 % (85 % - 15 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do [datum] ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 2 a půl úkonů právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a jednoduchá výzva před podáním žaloby - poloviční úkon), odměna tedy činí [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 70 % z této částky činí [částka].
14. Za podání žalobkyně ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soud doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, což soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení. Je povinností žalobkyně, aby žaloba ve věci byla dostatečným způsobem odůvodněna a obsahovala všechny rozhodné skutkové okolnosti věci, což v daném případě byl i rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy a rozsah plnění ze strany žalovaného. Pokud soud musel tyto absenci skutkových tvrzení odstranit písemnou výzvou adresovanou žalobkyni, pak tato skutečnost nemůže být přičítána k tíži žalovanému.
15. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující [částka], řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
16. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.