Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] a 29,55% úrok ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 15% úrok z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [tituly před jménem] Karla Goláně, [tituly za jménem], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s kapitalizovaným příslušenstvím do [datum] a dále s příslušenstvím od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] pod č. [hodnota] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [adresa], a žalovaným, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat bezúčelový úvěr do sjednané výše [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši [částka], kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za stejné období ve výši [částka].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] uzavřené pod č. [hodnota] včetně osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, z fotokopie dokladu žalovaného – občanského průkazu, z dokladu o čerpání úvěru ze strany žalovaného, z denní historie úvěru, z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od září 2022 do února 2023 a z předžalobní výzvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru pod č. [hodnota], na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši [částka]. Žalovaný byl povinen finanční prostředky vrátit společně s pevnou úrokovou sazbou v roční výši 54 %. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, přičemž celkově měl žalovaný zaplatit včetně úroků částku [částka]. Žalobkyně na písemnou výzvu soudu týkající se doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů k prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že právní předchůdce žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel ze sociálních a demografických dat, z informací z interních databází a externích registrů týkajících se závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Fakticky žalobkyně žádný výstup z těchto databází soudu nepředložila a doložila pouze výpisy z bankovního účtu, kdy pro skutkové závěry jsou podstatné výpisy za období od září 2022 do února 2023, z nichž vyplynulo, že průměrná měsíční čistá mzda představovala [částka], žalovaný opakovaně čerpal hotovostní půjčky či úvěry, a to v únoru 2023 ve výši [částka] od právní předchůdkyně žalobkyně a dále [částka] a [částka] od společnosti [právnická osoba] a v měsíci prosinci 2022 od společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka]. Z předložených listinných důkazů nebylo možné učinit závěr, jaké bylo závazkové zatížení žalovaného ke dni uzavření předmětné smlouvy, rovněž nebyly prokázány žádné skutečnosti týkající se pravidelných výdajů žalovaného s bydlením, se službami, s příp. vyživovací povinností, atd. Žalobkyně současně požadovala zaplacení poplatků ve výši [částka], avšak blíže nespecifikovala, o jaký poplatek se jedná a za jaké služby věřitele je požadován. Žalobkyně kapitalizovala úrok z dlužné jistiny do zesplatnění dne [datum] ve výši [částka] a za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Celková výše kapitalizované částky představovala ke dni rozhodnutí soudu [částka] ([částka] + [částka] + [částka]). Jelikož je žalovaný nadále v prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně přiznání zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Za dobu existence závazku žalovaný na předmětný dluh neuhradil žádnou částku.
5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum], na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud konstatuje, že předložení výpisu z účtu žalovaného sice dokládá příjem v podobě vyplacené mzdy, která průměrně činila přes [částka], avšak současně z výpisu vyplývá, že žalovaný uzavíral v období před podepsáním smlouvy další finanční závazky, přičemž není zřejmé, jaká byla jeho finanční zatíženost ke dni uzavření smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně. Rovněž nebyly žádným způsobem prověřeny pravidelné výdaje žalovaného, jeho osobní poměry, apod. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z výpisu z účtu, aniž by si ověřila charakter pracovního poměru žalovaného a délku jeho trvání. Za této situace dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena v zákonem požadovaném rozsahu.
12. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala [částka] společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do [datum] ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný nadále v prodlení s úhradou dlužné jistiny. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. Soud ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] zahrnující poplatky ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka] a [částka] společně s úrokem z úvěru ve výši 29,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a poplatků včetně příslušenství z těchto nároků.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 73 % uplatněného nároku, neúspěšná do 27 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 46 % (73 % - 27 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum] ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 46 % z této částky činí [částka].
15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.