Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudkuII. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 12,75% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., [adresa], a žalovaný dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru s kapitalizovanými úroky ve výši [částka] a poplatky ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a sjednaný úrok z úvěru ve výši 12,75 % ročně celkem z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohou č. [hodnota] – seznam pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny (postoupená pohledávka), oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a dohodou o úplatě ze dne [datum], kdy na základě těchto dokladů přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], z podkladů pro soudní jednání, z posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z příjmové transakce zaúčtované na účet od [datum] do [datum], z výpisu z obchodního rejstříku, z ceníku pro soukromou klientelu, z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]., z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum], z výzvy ke splacení ze dne [datum], z informací o zpracování osobních údajů ze dne [datum], z podacího lístku ze dne [datum] a z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož data má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., se sídlem v [adresa], a žalovaným byl elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr v celkové výši [částka] s tím, že úvěr měl být uhrazen nejpozději do [datum] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Roční úroková sazba představovala 13,99 %, při řádném splácení činila zvýhodněná úroková sazba 11,82 % ročně. Cena za vyřízení úvěru činila [částka]. Smluvní strany si ve smlouvě sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátek úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Jelikož žalovaný nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas přes upozornění banky, využila banka svého oprávnění a ke dni [datum] úvěr zesplatnila, a to dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně byla vyzvána písemně usnesením soudu ze dne [datum], aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy, zda a jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného hradit předmětný úvěr ve sjednaných splátkách a dále jakou konkrétní částku a kdy žalovaný na předmětný závazek fakticky uhradil. Z doplněného vyjádření žalobkyně a z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného uhradit úvěr na základě jím sdělených informací o příjmu ve výši [částka] a o nulových výdajích. Z těchto důvodů banka stanovila životní výdaje klienta na základě statistických údajů o životních nákladech a nákladech na bydlení, čímž došla k částce [částka] měsíčně. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že má nulové splátky jiných závazků, avšak dotazem v databázích centrální evidence závazků bylo zjištěno, že žalovaný má úvěr pro fyzické osoby se splátkou ve výši [částka] měsíčně, kreditní kartu s limitem [částka] a orientační splátkou ve výši [částka] měsíčně a kontokorentní úvěr s limitem [částka] a orientační splátkou [částka] měsíčně. Tyto splátky představovaly celkem [částka]. Faktické příjmy či výdaje žalovaného nebyly ověřovány, bylo vycházeno pouze z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného, z nichž vyplývaly určité pravidelné platby v jednotlivých měsících ve výši kolem [částka], avšak není zřejmé, zda se jednalo o mzdu z pracovního poměru či jiný příjem. Žalovaný byl výzvou ze dne [datum] vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], a to do [datum]. V případě, že přípis byl žalovanému odeslán [datum], pak došlo k doručení zásilky nejpozději [datum] a od [datum] byl žalovaný v prodlení. Žalovaný na fakticky vyčerpaný úvěr ve výši [částka] uhradil částku [částka]. Žalobkyně požadovala v rámci soudního řízení zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka] a poplatků ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a sjednaného úroku z úvěru ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
5. Po poučení žalobkyně ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u jednání soudu dne [datum] žalobkyně nedoplnila žádné rozhodné skutečnosti a neoznačila ani nepředložila žádné důkazy týkající se prověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
12. Z provedeného dokazování učinil soud právní závěr, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve výši [částka] po dobu devíti let nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena. Pokud se týká příjmů, žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným a dále z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného v období od [datum] do [datum], z nichž sice vyplývaly určité příchozí platby na účet žalovaného, avšak není zřejmý účel těchto úhrad a jejich poskytovatel. Nebylo tedy prokázáno, že se jedná o mzdu z pracovního poměru, příp. zda byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou či určitou, zda byla sjednána zkušební doba, zda je vedena exekuce na příjem žalovaného či nějaké jiné pravidelné srážky. Žalovaný zcela účelově v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl nulové výdaje, což lze považovat za zkreslené údaje v případě jakékoliv osoby. Věřitel však neprovedl bližší prověření výdajů žalovaného a vycházel pouze ze statistických údajů o životních nákladech a nákladech na bydlení. Tímto postupem dospěl k částce [částka], aniž bylo blíže vysvětleno, jakým způsobem byla tato částka vypočtena. Rovněž je zřejmé, že žalovaný v průběhu posouzení jeho úvěruschopnosti neuvedl pravdivé údaje o své závazkové zatíženosti, kdy až následným prověřením banky byly zjištěny závazky v měsíční výši minimálně [částka]. V rámci prověření úvěruschopnosti nebylo zjišťováno, zda žalovaný má vyživovací povinnosti a v jaké výši, když tyto skutečnosti by mohly zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní i majetkovou situaci. Soud tedy uzavírá, že banka neprověřila majetkové poměry žalovaného v zákonem požadovaném rozsahu a za této situace soud považuje smlouvu o úvěru za neplatnou a žalobkyni bylo možné přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonný úrokem z prodlení.
13. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši [částka] ([částka] - [částka]) společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], celkem [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data nadále v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] ([částka] – [částka]) s příslušenstvím, představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a část uhrazené jistiny úvěru, a to včetně 12,75% zákonného úroku z prodlení ročně z částky [částka] ([částka] - [částka]) od [datum] do zaplacení a 12,75% úrok z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a poplatků.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 66 % uplatněného nároku, neúspěšná do 34 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 32 % (66 % - 34 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 4 úkony právní služby (předžalobní výzva, převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání dne [datum]), odměna tedy činí [částka] (4 x [částka]). Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č.177/1996 Sb. v platném znění, celkem [částka] (4 x [částka]). Za podání žalobkyně ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně na písemnou výzvu soudu doplnila rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku, což soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení. Je povinností žalobkyně, zvlášť pokud je zastoupena advokátem, aby žaloba ve věci byla určitá, uplatněné nároky jasné a jejich výše soudem i protistranou přezkoumatelné. Pokud soud musel tyto nedostatky žaloby odstranit písemnou výzvou adresovanou žalobkyni, pak tato skutečnost nemůže být přičítána k tíži žalovanému.
16. Dále byly náklady řízení představovány cestovními výdaji zástupkyně žalobkyně k procesnímu soudu u jednání dne [datum], přičemž cesta byla vykonána z [adresa] a zpět při celkové vzdálenosti 162 km. Náhrada byla stanovena dle vyhl. č. 573/2025 Sb. Paušální částka za cestovní výdaje představovala [částka] (162 km x [částka]), náklady na pohonné hmoty činily [částka], přičemž byly vypočítány z průměrné spotřeby vozidla 8 l benzinu 95 oktanů/100km, vzdálenosti 162 km a ceně za 1litr pohonných hmot ve výši [částka]. Dále byla požadována náhrada za ztrátu času v souladu s § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., což představuje [částka] za každou započatou půlhodinu u úkonů prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Z [adresa] a zpět představuje náhrada za promeškaný čas 6 započatých půlhodin po [částka], tedy celkem [částka].
17. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty byla mu z odměny, režijních paušálů a náhrad, tedy z částky [částka] přiznána 21% DPH ve výši 8 808,60.Kč. Náklady řízení představují celkem [částka], 32 % z této částky činí [částka].
18. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.