Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 12% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] společně s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod [Anonymizováno] č. [hodnota] dne [datum], na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na zařízení – Playstation ve výši [částka]. Ke dni podání žalovaný dluží neuhrazenou jistinou úvěru v předmětné částce, smluvní poplatky ve výši [částka], pojistné ve výši [částka] a kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ve výši [částka]. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny od [datum], požadovala žalobkyně od uvedeného data zaplacení zákonného úroku z prodlení.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru N-Times č. [hodnota] ze dne [datum], z všeobecných pojistných podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, z všeobecných pojistných podmínek číslo 12/2018, z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne [datum], z přehledu výpočtu dlužné částky, včetně úroků z prodlení, z platební transakce dne [datum] ve výši [částka] provedené prostřednictvím [právnická osoba]., ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného zpracované žalobkyní a z předžalobní výzvy zaslané žalovanému má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky uzavřena dne [datum] pod č. [hodnota] smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] do disponibilního úvěrového limitu sjednaného ve výši [částka]. Čerpání úvěru bylo účelově určeno na zaplacení kupní ceny za Playstation v celkové částce [částka]. Žalovaný byl povinen předmětnou částku hradit ve splátkách ve výši [částka], a to včetně pojistného ve výši [částka] měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,82 %. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu jako svobodný, bez vyživovacích povinností. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, která vycházela z údajů sdělených klientem, vyplynulo, že žalovaný pracoval v pracovním poměru s příjmem ve výši [částka] měsíčně. Náklady na bydlení představovaly částku [částka] měsíčně, přičemž žalovaný neměl žádné jiné závazky, které by pravidelně splácel. Z části „ověření údajů“ vyplývá, že tyto informace sdělené klientem nebyly žádným způsobem ověřeny. Osoba žalovaného měla být prověřována v centrální evidenci exekucí a registru Solus s negativním výsledkem, výpis z předmětného registru však nebyl k důkazu předložen. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že při ověřování příjmů a výdajů žalovaného bylo vycházeno ze statistických modelů, které žalobkyně považuje za dostatečné a objektivní. Současně žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutou částku ve výši [částka] neuhradil žádnou platbu. Kromě neuhrazené jistiny úvěru žalobkyně požadovala zaplacení poplatků v celkové výši [částka] za zaslání dvou upomínek ve výši [částka] a [částka] a za ukončení smlouvy o úvěru z důvodu prodlení spotřebitele ve výši [částka]. Součástí nároku bylo i sjednané pojistné za 5 měsíců a alikvótní část měsíce dubna 2025, tedy 5 x [částka] + [částka], což po zokrouhlení ve prospěch žalovaného představovalo částku [částka]. Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru ke dni [datum], což představovalo částku [částka]. Celkový dluh představoval [částka]. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyznán k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy nebyla dostatečným způsobem prověřena úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost v dohodnutých splátkách ve výši téměř [částka] měsíčně uhradit poskytnutý úvěr. Žalovaný měl dosahovat příjmu ve výši pouze [částka] měsíčně, což představuje příjem pod hranicí minimální mzdy. Již sama tato skutečnost vyvolává pochybnosti o pravdivosti tohoto údaje. Měsíční výdaje žalovaného na bydlení měly, dle jeho sdělení, představovat částku [částka], což neodpovídá průměrným nákladům spojeným s bydlením a službami. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti zpracované žalobkyní současně vyplývá, že údaje uvedené klientem nebyly žádným způsobem ověřeny. Vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru bylo možno žalobkyni přiznal jen neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka], představující kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka], poplatky ve výši [částka] a pojistné ve výši [částka]. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, pojistného a poplatků.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 80 % uplatněného nároku, neúspěšná do 20 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 60 % (80 % - 20 %). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 60 % z této částky činí [částka].Za podání ze dne [datum] nebyla odměna přiznána, neboť tímto podáním žalobkyně doplnila rozhodné skutečnosti, které měly být uvedeny již v původní žalobě, což soud nemůže považovat za účelně vynaložené náklady řízení, které by bylo možné přičítat k tíži žalovaného.K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující [částka], řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.