Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s 14,75% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokátky [Jméno advokátky], sídlem [Adresa advokátky], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum], na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši [částka] a následně [částka]. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] a poplatky ve výši [částka]. Současně žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně, který kapitalizovala za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a stejný úrok požadovala od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení požadovala z dlužné jistiny i od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný za věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum], z žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dnů [datum] a [datum], ze záznamu o zaplacených splátkách úvěru ze strany žalovaného, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, z oznámení o zesplatnění úvěru přípisem ze dne [datum], ze sazebníku poplatků, z posouzení úvěruschopnosti klienta zpracovaného žalobkyní ke dni [datum], z výpisu z účtu žalovaného za období od února 2023 do května 2023 a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že dne [datum] žalovaný požádal o poskytnutí úvěrového produktu s úvěrovým limitem [částka]. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaný byl svobodný, bytové potřeby byly zajišťovány nájmem bytu ve vlastnictví jiné osoby, byl zaměstnaný, nejvyšší dosažené vzdělání bylo vyučení v oboru, v domácnosti nebyla žádná osoba bez pravidelného příjmu. Dále z žádosti vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou u společnosti s ručením omezeným. Jako příjem byla uvedena částka [částka]. Žalovaný hradil nájemné ve výši [částka], avšak tato skutečnost nebyla nijak ověřena. Na základě této žádosti byla uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž mohl žalovaný čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu ve výši [částka], přičemž z vyčerpaných prostředků byl povinen hradit úrok ve výši 16,9 % ročně. Měsíční splátky úvěru představovaly [částka]. Na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] byl uzavřen dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým došlo k navýšení úvěrového limitu na částku [částka], výše RPSN vzrostla z 18,10 % ročně na 18,49 % ročně, výše úrokové sazby není v dodatku ke smlouvě uvedena. Nově byly stanoveny měsíční splátky úvěru ve výši [částka]. V žádosti ze dne [datum] jsou uvedeny stejné skutečnosti k osobě žalovaného, je uveden stejný zaměstnavatel, avšak jako datum uzavření pracovního poměru je uvedeno [datum]. Měsíční příjem byl uveden ve výši [částka], výše nájmu měla činit [částka], avšak opět nebyla žádným způsobem prověřena. Žalobkyně předložila k důkazu listinu nazvanou posouzení úvěruschopnosti klienta, která byla zpracována [datum], tedy až k datu uzavření dodatku k původní smlouvě o revolvingovém úvěru. Z obsahu této listiny vyplývá, že žalovaný v době úvěrové žádosti měl spotřební úvěr se splátkou [částka], osobní úvěr mimo [právnická osoba] se splátkou [částka], kreditní splátkovou kartu [právnická osoba] s limitem [částka] a [částka] a orientačními splátkami ve výši [částka] a [částka], dále osobní úvěr mimo [právnická osoba]. se splátkou [částka] a další kreditní kartu splátkovou mimo [právnická osoba] s limitem [částka] a s orientační splátkou [částka]. Současně byl sjednán revolvingový úvěr s žalobkyní s limitem [částka] a orientační splátkou [částka]. Celkové splátkové zatížení žalovaného představovalo měsíčně [částka]. Žalovaný měl 7 existujících kontraktů. Výpisy z účtu, které by zahrnovaly pohyb a transakce na účtu žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum], nebyly k důkazu předloženy, žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného od července 2022 do června 2023, kdy pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru soud vycházel z období od února 2023 do května 2023. V těchto měsících žalovaný dosahoval průměrné mzdy ve výši [částka], přičemž v únoru 2023 byl žalovaný řešen nemocenskými dávkami. Z výpisů dále vyplývá, že v únoru 2023 byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši [částka] jako úvěr od společnosti [právnická osoba]., v březnu 2023 od stejné společnosti se jednalo o úvěr ve výši [částka] a [částka] a v dubnu 2023 o úvěr ve výši [částka]. V květnu 2023 z výpisu z účtu vyplývala půjčka od společnosti Zonky s.r.o. ve výši [částka]. Dále z výpisů vyplývá, že žalovaný platil v tomto období nájemné od [částka] měsíčně do [částka] měsíčně. Zůstatky na účtu žalovaného se v období od února do května 2023 pohybovaly do částky cca [částka]. Z předložených dokladů nevyplývá, zda žalovaný měl nějakou vyživovací povinnost. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] doplnila rozsah čerpání úvěru, kdy žalovaný celkem vyčerpal za dobu existence závazkového vztahu částku [částka] a celkem uhradil částku [částka]. K zániku smlouvy došlo odstoupením věřitele prohlášením ze dne [datum], kterým byl úvěr prohlášen za splatný. Žalobkyně dále požadovala zaplacení poplatků ve výši [částka], přičemž blíže nespecifikovala, o jaké poplatky a za jaké služby žalobkyně jsou požadovány. Celková kapitalizovaná částka ke dni rozhodnutí soudu představovala neuhrazenou jistinu ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z úvěru z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do [datum] ve výši [částka], celkem [částka]. Žalobkyně dále požadovala zaplacení sjednaného úroku z úvěru ve výši 14,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak dlužnou částku neuhradil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
11. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyla ze strany věřitele řádně prověřena. Žalobkyně k důkazu předložila pouze výpisy z účtu žalovaného za období od července 2022 do června 2023, které mohly být podkladem pro zkoumání úvěruschopnosti pouze v případě uzavření dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru dne [datum]. Z těchto výpisů sice vyplývalo, že pravidelná měsíční mzda žalovaného činí od [částka] do [částka] včetně nemocenských dávek, avšak z výpisu rovněž vyplývala vysoké finanční závazkové zatížení žalovaného. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ke dni [datum] vyplývá, že žalovaný měl k tomuto datu 7 existujících kontraktů a celkové měsíční splátky představovaly [částka]. Z výpisu z účtu však vyplývá, že do těchto sedmi kontraktů žalovaného nejsou zahrnuty všechny jeho závazky, protože z výpisů z účtu za březen a duben 2023 vyplývá, že žalovaný měl 3 další závazky od společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], [částka] a [částka], avšak tyto závazky nejsou v tabulce posouzení úvěruschopnosti klienta uvedeny. Je tedy nepochybné, že závazkové zatížení žalovaného k datu uzavření nejen původní smlouvy, ale i jejího dodatku, bylo vyšší, než uvedené. Dále soud konstatuje, že ze strany věřitele nebyla žádným způsobem ověřena existence a délka pracovního poměru u zaměstnavatele žalovaného, počet jeho vyživovacích povinností a nebyla žádným způsobem prověřena rozdílnost částek placených na nájem. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že schopnost žalovaného platit sjednaný závazek nebyla věřitelem řádně prověřena a za této situace lze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou a žalobkyni je možné přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] ([částka] - [částka]). Současně soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], celkem tedy [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] ([částka] – [částka]) s příslušenstvím, představující část uhrazené jistiny úvěru, poplatky ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka] s 14,75% úrokem z úvěru z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 15% zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ([částka] - [částka]) od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru a poplatků.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 67% uplatněného nároku, neúspěšná do 33% uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 34 % (67% - 33%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí [částka]. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši [částka], a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši [částka]. Náklady řízení představují celkem [částka], 34% z této částky činí [částka].
14. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.