Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] s 14,75% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pod č. [hodnota], na základě níž mohla žalovaná čerpat finanční prostředky do sjednané úvěrového rámce v původní výši [částka]. V průběhu existence úvěrového závazku došlo k navýšení úvěrového rámce na částku [částka]. Žalovaná ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], náklady na vymáhání pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně současně provedla kapitalizaci sjednaného úroku z úvěru od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Společně s jistinou představovala kapitalizovaná dlužná částka [částka]. Jelikož je žalovaná i nadále v prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně sjednaný úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně i od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne [datum], z úvěrových podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, ze splátkového kalendáře, z dodatků k úvěrové smlouvě ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], z výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum], z úvěrové zprávy k osobě žalované, z karty klienta a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena dne [datum] pod č. [hodnota] smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat finanční prostředky jako úvěr do sjednaného úvěrového limitu v původní výši [částka]. Roční úroková sazba byla stanovená ve výši 26,28 %. Ke dni uzavření předmětné smlouvy žalobkyně z informací od žalované zjistila, že její celkový měsíční čistý příjem činí [částka], žalovaná je od února [Anonymizováno] zaměstnaná u společnosti s ručením omezeným, avšak nebylo žádným způsobem prověřeno, zda byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou, případně jiné podmínky uzavřeného pracovního poměru. Dále z údajů uvedených žalovanou vyplynulo, že příjem ostatních členů domácnosti představuje [částka], avšak tato skutečnost nebyla ze strany věřitele žádným způsobem prověřena. Z předložených výpisů z účtu žalované vyplývá, že její mzda z pracovního poměru představovala v listopadu [Anonymizováno] částku [částka] a v říjnu [Anonymizováno] částku [částka]. Je tedy zřejmé, že tato mzda se pohybovala na hranici minimální mzdy. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a celkové měsíční výdaje domácnosti představují [částka]. Tyto skutečnosti nebyly věřitelem žádným způsobem prověřeny. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací k osobě žalované vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy měla žalovaná dva existující splátkové závazky, jeden nesplátkový závazek a jeden závazek z kreditní karty. Měsíční splátky těchto závazků představovaly [částka], zbývající částka představovala [částka]. Na základě dodatků k úvěrové smlouvě došlo k opakovanému navýšení úvěrového limitu, a to dne [datum] na částku [částka], dne [datum] na částku [částka], dne [datum] na částku [částka], dne [datum] na částku [částka] a dne [datum] na částku [částka]. Zda a jakým způsobem byla k těmto nově sjednaným úvěrovým limitům prověřena schopnost žalované splácet předmětný závazek, žalobkyně nedoložila. Z vyjádření žalobkyně a z předložených listinných důkazů vyplývá, že za dobu existence závazku žalovaná celkem vyčerpala částku [částka] a na předmětný závazek celkově uhradila částku [částka]. Žalobkyně požadovala mimo neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka] zaplacení čtyř poplatků za vedení účtu za období od června do září [Anonymizováno] ve výši 4 x [částka], dále náklady na vymáhání pohledávky ve výši [částka] a tří smluvních pokut po [částka], a to v souladu s úvěrovou smlouvou. Žalobkyně dále kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši [částka], což představuje [částka]. Výše úroku z prodlení vyplývala ze smlouvy a představovala 26,28 [Anonymizováno] ročně. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], což představuje [částka]. Jelikož je žalovaná i nadále v prodlení s úhradou dlužné jistiny, požadovala žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení i sjednaného úroku z úvěru od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná předžalobní písemnou výzvou upomenuta k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
10. S přihlédnutím k předloženým listinným důkazům a právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že schopnost žalované splácet sjednaný úvěr nejen ke dni uzavření smlouvy dne [datum], ale i k datům uzavření dodatků ke smlouvě o úvěru, kterými byl navýšen úvěrový limit až do částky [částka], nebyla ze strany věřitele prověřena v zákonem požadovaném rozsahu. Žalobkyně odkazovala na výpisy z účtu žalované, z nichž bylo možné dovodit výši příjmu pouze za říjen a listopad 2021, který činil [částka], tedy nikoliv [částka], jak bylo uvedeno ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalované dále vycházela z jejího prohlášení o výši příjmu ostatních členů domácnosti ve výši [částka] měsíčně, avšak tato informace nebyla žádným způsobem prověřena, jakož i samotná existence a délka trvání pracovního poměru žalované. Prověření těchto informací bylo o to důležitější, pokud žalovaná uvedla, že její pravidelné měsíční výdaje představují [částka], ačkoliv její deklarovaný příjem byl pouze ve výši [částka] a dle výpisu z účtu jen ve výši [částka]. Žalovaná navíc měla jednu vyživovací povinnost a bydlela v podnájmu. Rovněž nelze odhlédnout od závazkového zatížení žalované, které vyplynulo z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací, kdy ke dni uzavření smlouvy měla žalovaná již čtyři závazky, u nichž měsíční splátky představovaly téměř [částka]. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že věřitel nesplnil řádně svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované takovým způsobem, aby bylo možno učinit závěr, že žalovaná bude schopna splácet splátky v případě čerpání finančních prostředků do poskytnutého úvěrového rámce, který již od roku 2023 představoval částku přes [částka]. Za této situace soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou.
11. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala [částka] ([částka] - [částka]) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné jistiny. Současně soud provedl kapitalizaci zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], což představuje částku [částka]. Celkem byla žalobkyni přiznána částka [částka] ([částka] + [částka]). O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
12. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] ([částka] – [částka]) zahrnující část zaplacené jistiny úvěru, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka], část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], poplatky ve výši [částka] a náklady na vymáhání pohledávky ve výši [částka] společně s úrokem z úvěru ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] ([částka] - [částka]) od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty, poplatků a nákladů na vymáhání pohledávky včetně příslušenství z těchto nároků.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla neúspěšná v převážné míře uplatněného nároku a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud tedy žádnému z účastníků řízení náklady nepřiznal.
14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.