Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] s 14,75% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., [adresa], a žalovaným, dne [datum], na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], kapitalizované poplatky a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka]. Současně se žalobkyně domáhala zaplacení příslušenství, a to úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a sjednaného úroku z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě níž s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.
4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - [Anonymizováno] půjček ze dne [datum], ze základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru účinných od [datum], z žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne [datum], z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum], z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, z doplnění předsmluvních informací po konsolidaci půjček, z potvrzení o výši příjmu žalovaného, z upomínek ze dnů [datum], [datum], [datum], z platební historie úvěru, z dohody ze dne [datum], ze sazebníku poplatků platného od [datum], z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [Anonymizováno], a. s., z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum], z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období [Anonymizováno] [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. - [datum] a[Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] – [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. se sídlem [adresa], a žalovaným byla elektronicky podepsána smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být hrazen ve 120 měsíčních splátkách v celkové výši včetně pojištění [částka]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2 % ročně. Celková částka, kterou měl spotřebitel uhradit, představovala [částka]. Prostředky byly částečně účelově vázány na úhradu sjednaných závazků mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, kdy se jednalo o čtyři úvěry, které měly být uhrazeny tímto konsolidačním úvěrem platbou ve výši [částka]. Dále by měly být peněžní prostředky zaslány na úhradu dluhů žalovaného vzniklých v souvislosti se smlouvou o kontokorentním úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to ve výši [částka]. Zbývající část jistiny úvěru ve výši [částka] byla žalovanému poskytnuta bez účelového vázání na jeho účet vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. V části IV bod 5. Smlouvy byly specifikovány poplatky, které se žalovaný zavázal platit. V žádosti o úvěr, která byla před uzavřením smlouvy podepsaná žalovaným, bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nejvyšší dosažené vzdělání je odborné/učňovské, žalovaný bydlel u rodičů a jeho pracovní poměr byl sjednaný na dobu určitou od [datum] do [datum]. Průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za 3 měsíce před uzavřením smlouvy činil pouze [částka], přičemž tento příjem vyplývá i z potvrzení o výši příjmů vystaveného společností [právnická osoba]., se sídlem v [adresa]. Dále je uvedeno, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného činí [částka], což je v logickém rozporu s dalším údajem, že v domácnosti je pouze jediný zdroj příjmu, za což lze považovat příjem žalovaného. Dále je v žádosti konstatováno finanční zatížení žalovaného, kdy s věřitelem bylo sjednáno pět různých závazků, kdy celková výše měsíčních splátek představovala [částka]. Dále z žádosti vyplývá, že žalovaný nemá žádné srážky ze mzdy, nemá žádné nezbytné měsíční náklady a rovněž nemá žádnou vyživovací povinnost. Z platební historie žalovaného má soud za prokázané, že nejméně do [datum] platil pravidelně částku, která přesahovala výši splátky určenou na jistinu. Z této skutečnosti lze dovodit, že pokud žalovaný od [datum] přestal hradit sjednané splátky, pak se od tohoto data dostal do prodlení. Ke dni [datum] představovala neuhrazená jistina úvěru částku [částka], což představovalo rozdíl mezi částkou poskytnutou ve výši [částka] a částkou zaplacenou ve výši [částka]. Jelikož žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení, dle upřesnění zástupkyní žalobkyně u jednání soudu dne [datum], do [datum], provedl soud výpočet zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum], což představuje částku [částka]. Žalobkyně pak v rámci řízení, a to ani po poučení ze strany soudu provedeného při jednání dne [datum], netvrdila žádné další skutečnosti a neoznačila žádné další důkazy, které by se týkaly prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky, která zahrnovala i příslušenství, případně smluvní pokuty, avšak na tyto výzvy žalovaný nereagoval a další splátky již nehradil.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyla prověřena s náležitou péčí a v zákonem požadovaném rozsahu. Soud konstatuje, že v době uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný již výrazným způsobem zatížen jinými finančními závazky, kdy ze samotné smlouvy o úvěru, která byla současně i smlouvou konsolidační, vyplývá, že byly uhrazeny závazky vůči stejnému věřiteli ve čtyřech případech u běžných úvěrů v částce [částka] a u kontokorentního úvěru ve výši [částka]. Je tedy nepochybné, že věřitel si musel být vědom, že žalovaný je nad své finanční možnosti zatížen závazky, které není schopen řádně splácet a které bylo nutno řešit uzavřením nového konsolidačního úvěru. Přes tuto skutečnost byly dále žalovanému poskytnuty neúčelově vázané prostředky jako úvěr ve výši [částka], aniž by z provedeného prověření majetkových poměrů žalovaného vyplývalo, že bude schopen sjednané splátky řádně hradit. V této souvislosti je nutné poukázat na průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy, který představoval pouze [částka], tedy pohyboval se na hranici minimální mzdy. Skutečnost, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti byl uveden ve výši [částka], nebyla žádným způsobem prověřena, a to přesto, že jediným zdrojem příjmu domácnosti byl příjem žalovaného. Současně pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do [datum], kdy již sama o sobě tato skutečnost nemohla být zárukou řádného splácení úvěru po dobu 120 měsíců, tedy po dobu 10 let. Rovněž nebylo prokázáno, že by věřitel prověřoval pravidelné výdaje žalovaného i jeho domácnosti, když lze stěží považovat za objektivní informaci v žádosti o úvěr o nulové výši ostatních nezbytných měsíčních nákladů žalovaného. Za této situace soud považuje, s přihlédnutím ke shora uvedeným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, smlouvu za neplatnou a žalobkyni přiznal pouze neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny nejméně od [datum] do [datum], provedl soud kapitalizaci zákonného úroku z prodlení za uvedené období, což představuje částku [částka] a žalobkyni byla s přihlédnutím ke kapitalizovanému příslušenství pohledávky přiznána celková částka [částka]. Současně soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, neboť od tohoto data je žalovaný nadále v prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
11. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku [částka] zahrnující část uhrazené jistiny úvěru, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši [částka] a část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] společně s úrokem z úvěru ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny úvěru, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci byla srovnatelná, pokud soud u zamítavého výroku II. rozsudku přihlédl i ke kapitalizovanému příslušenství pohledávky od [datum] u úroku z úvěru a od [datum] u zákonného úroku z prodlení do [datum], tedy do dne předcházejícího dni vyhlášení rozsudku ve věci. Vzhledem k této skutečnosti soud žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal.
13. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.