Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] zaplacení, s 14,75% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,9% úrokem ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky ve vši [částka] s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., [adresa], a žalovaným dne [datum] a [datum], na základě nichž byla žalovanému poskytnuta částka v prvním případě ve výši [částka] a ve druhém případě ve výši [částka]. Z titulu smlouvy o úvěru z [datum] žalovaný dluží ke dni podání žaloby dlužnou jistinu úvěru ve výši [částka], poplatky a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka] a kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků ve výši 8,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné částky ve výši [částka], sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], od [datum] do zaplacení. Z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovaný dluží ke dni podání žaloby jistinu úvěru ve výši [částka], poplatky a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka] a kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky ve výši [částka], sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, na základě níž přešly pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek písemně oznámeno.
4. Žalobkyně byly v průběhu řízení vyzvána soudem usnesením a následně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy, zda a jakým způsobem byla v případě obou smluv před jejich uzavřením prověřena úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V případě úvěru ve výši [částka] žalobkyně ve svém podání ze [datum] uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z externích úvěrových registrů týkajících se závazkové zatíženosti osob ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) a insolvenčního rejstříku. Dále bylo předloženo potvrzení o výši příjmu žalovaného. Dále žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným. V případě úvěru poskytnutého ve výši [částka] vycházela žalobkyně pouze z deklarovaného příjmu žalovaného a ze skutečností uvedených jejich klientem. Potvrzení o příjmu žalovaného bylo z [datum], tedy více jak rok před uzavřením druhé smlouvy o úvěru.
5. Ze smlouvy o úvěru – [Anonymizováno] půjčka ze dne [datum], ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne [datum], z upomínek ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], z žádosti ze dne [datum], z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum], z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [Anonymizováno] půjčku a pro [Anonymizováno] půjček, z platební historie, z žádosti o poskytnutí konsolidačního úvěru ze dne [datum], z potvrzení o výši příjmu z [datum], ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od [datum], z výpisů z úvěrového účtu žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], z výpisu z úvěrového účtu ze období [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. -[datum] a října [Anonymizováno] – srpna [Anonymizováno], ze sazebníku poplatků pro fyzické osoby nepodnikatele platného od [datum], z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. z [datum], z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum], z vyčíslení pohledávky ze dne [datum] a z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný požádal písemně dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí konsolidačního úvěru ve výši [částka]. V žádosti je uvedeno, že žalovaný byl k tomuto datu svobodný, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo odborné/učňovské. Žalovaný bydlel ve vlastním domě či bytě. Jeho průměrný měsíční čistý příjem podle potvrzení zaměstnavatele z [datum] činil [částka]. Dále bylo v žádosti uvedeno, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí [částka], ačkoliv jako zdroj příjmů byla uvedena pouze jedna osoba, kdy lze předpokládat, že se jednalo o žalovaného. Tato skutečnost nebyla ze strany banky nijak prověřena, stejně jako další příjmové či výdajové poměry žalovaného. Na základě této žádosti byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru – konsolidační půjčka, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl být od [datum] splácen pravidelnou měsíční splátkou včetně pojištění v celkové výši [částka]. Roční úroková sazba byla sjednána v pevné výši 8,9 % ročně. Poskytnuté finanční prostředky byly určeny jednak na úhradu dluhu žalovaného u [právnická osoba]. ve výši [částka] a částka ve výši [částka] byla poskytnuta žalovanému neúčelově. Žalovaný na úhradu tohoto úvěru celkem zaplatil částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že finanční zatížení žalovaného bylo prověřováno i ve veřejně přístupných rejstřících, avšak samotné výstupy z těchto rejstříků nebyly soudu přes poučení předloženy. Žalobkyně tvrdila, že informace z těchto výstupů jsou zahrnuty do interních materiálů právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž v daném případě vyplývalo, že celková finanční zatíženost žalovaného jinými závazky představovala [částka] – kreditní karta a [částka] měsíčně – [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Výše kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužných splátek ke dni [datum] představovala částku [částka].
6. Dále má soud ze shora uvedených listinných důkazů za prokázané, že dne [datum] požádal žalovaný stejného věřitele o další úvěr ve výši [částka]. V žádosti uvedl, že je [Anonymizováno] a [Anonymizováno], bydlení je nadále zajišťováno vlastním domem/bytem, celkové příjmy domácnosti jsou opět [částka] bez bližšího odůvodnění a čistý měsíční příjem představuje [částka], aniž by výše tohoto příjmu byla věřitelem jakkoliv prověřena. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., tedy jednalo se o jiného zaměstnavatele, než v případě prvního úvěru, kdy potvrzení o výši příjmu vystavila společnost [právnická osoba]., [adresa]. Žádné další skutečnosti nebyly prověřovány a dne [datum] byla uzavřena druhá smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka [částka], která měla být hrazena v pravidelných měsíčních splátkách včetně pojištění ve výši [částka]. Roční úroková sazba představovala 19,7 %. Žalovaný na předmětný závazek uhradil celkem [částka]. V případě obou smluv byl žalovaný před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
12. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že obě smlouvy lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) s zákonným způsobem před uzavřením smluv posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
13. Z provedeného dokazování vyplývá, že schopnost žalovaného hradit předmětné úvěry nebyla ani v jednom z uzavřených závazků ze strany věřitele prověřena v zákonem požadovaném rozsahu.
14. V případě první smlouvy o úvěru na částku [částka] věřitel vycházel pouze z potvrzení o příjmu žadatele, z něhož vyplývalo, že průměrný čistý příjem činí pouze [částka], tedy příjem se pohyboval na hranici minimální mzdy. Přes tuto skutečnost a zjištění, že žalovaný má ještě další závazky se splátkami ve výši cca [částka] měsíčně, věřitel poskytl žalovanému konsolidační úvěr ve výši [částka], sice částečně na úhradu předchozího závazku žalovaného ve výši [částka], avšak v další částce [částka] neúčelově. Skutečnosti uvedené v žádosti o příjmu společné domácnosti ve výši [částka] nebyly věřitelem žádným způsobem prověřeny, ačkoliv z žádosti současně vyplývá, že zdrojem příjmu společné domácnosti je jen příjem jedné osoby. Rovněž nebyly žádným způsobem prověřeny výdajové poměry žalovaného ani jeho tvrzení, že bydlení řeší vlastním domem či bytem. Při takto vysokém úvěru a současně nízkém příjmu žalovaného má soud za to, že měly být majetkové poměry žalovaného ověřeny mnohem důsledněji a podrobněji.
15. V případě smlouvy o úvěru na částku [částka] pak nebyly ověřeny nejen příjmové poměry žalovaného, ale ani jeho výdajová situace. Věřitel vycházel pouze z deklarovaného příjmu ve výši [částka] měsíčně, ačkoliv potvrzení o příjmu bylo vyhotoveno více jak rok před uzavřením smlouvy a současně jiným zaměstnavatelem. Za situace, kdy žalovaný měl předchozí závazek u stejného věřitele ve výrazně vyšší částce, než která mu měla být poskytnuta, bylo povinností věřitele pečlivě zkoumal důvody žádosti o poskytnutí dalšího úvěru a schopnost žalovaného úvěr uhradit. Dle závěru soudu věřitel nesplnil zákonem stanovenou povinnost před poskytnutím druhého úvěru majetkové poměry žalovaného řádně prověřit.
16. Vzhledem k výše uvedenému lze v případě obou závazků uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným konstatovat, že z důvodu nedodržení zákonné povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jsou obě smlouvy neplatné a za této situace lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru.
17. V případě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] na částku [částka] soud shrnuje, že k zesplatnění tohoto úvěru došlo ke dni [datum], přičemž žalovaný fakticky uhradil na tento závazek [částka]. Po odečtení částky poskytnuté a uhrazené představuje zůstatek jistiny [částka] ([částka] - [částka]). Jak bylo již shora konstatováno, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum] představoval [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] představoval částku [částka]. Pokud soud sečetl tyto částky, tak celková částka, kterou lze žalobkyni přiznat u tohoto nároku, činí [částka] ([částka] + [částka] + [částka]) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V další části uplatněného nároku soud považuje žalobu za nedůvodnou s přihlédnutím k neplatnosti smlouvy o úvěru. Tato nepřiznaná část představovala část neuhrazené jistiny úvěru představující rozdíl mezi částkou [částka] a [částka], poplatky a smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka] a část kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši představující rozdíl mezi částkou [částka] a částkami [částka] a [částka]. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. V případě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] na částku [částka] soud shrnuje, že na tento závazek žalovaný fakticky zaplatil částku [částka], kterou byla celá jistina úvěru uhrazena, za této situace je nárok žalobkyně zcela nedůvodný a soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. Jelikož celkové nároky žalobkyně zahrnuté do nároku 1 a 2 představovaly částku [částka] a žalovaný byl zavázán k zaplacení částky ve výši [částka], rozdíl představuje částku [částka] s příslušenstvím, který byla ve výroku II. rozsudku zamítnuta.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 56 % uplatněného nároku, neúspěšná do 44 % z uplatněného nároku. Soud při zohlednění míry úspěchu i neúspěchu žalobkyně ve věci přihlédl i ke kapitalizovanému zamítnutému příslušenství pohledávek, které ke dni vyhlášení rozsudku představovalo u obou nároků částku [částka]. Za této situace lze míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci považovat za srovnatelnou a soud z tohoto důvodu žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
20. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.