Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 610 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 610 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 29.811 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.404,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.077,55 Kč, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 17.223,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.613,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum], která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále jako soudu místně příslušenému, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30.421 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.404,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.077,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.223,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 17.223,47 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s tím, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 24.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými 78 splátkami ve výši 690 Kč týdně do 14. 2. 2022. Částka poplatku ve výši 29.811 Kč pak zahrnovala pevný úrok za celou dobu účinnosti smlouvy v částce 19.342 Kč, odpovídající sazbě 24,36 % ročně, dále poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatek za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 6.629 Kč. Před poskytnutím úvěru zkoumal původní věřitel schopnost žalované úvěr splácet, přičemž dospěl k závěru, že je schopná úvěr splácet. Žalovaná však porušila závazky ze smlouvy, a věřitelce proto vzniklo právo na úhradu celé zbývající části dlužné částky. Žalovaná hradila naposledy dne 20. 10. 2022. Žalovaná tak ke dni 5. 2. 2023 dlužila na jistině 17.223,47 Kč a na poplatku 13.197,53 Kč. Přes předžalobní upomínku žalovaná nezaplatila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.
3. Soud nařídil jednání na den 6. 9. 2024, z něhož se zástupce žalobkyně řádně omluvil, žalovaná se k jednání soudu dostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalobkyně postupem dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.
4. Žalovaná u jednání uvedla, že nemá finanční prostředky na úhradu dluhu, neboť je od ledna letošního roku znovu na mateřské dovolené. S výjimkou auta nevlastní žádný majetek. Mezi rodičovskými dovolenými byla vedena jako uchazečka o zaměstnání. Úvěr si brala za účelem pořízení kuchyňské linky, stolu a židlí. V té době byla na rodičovské dovolené s prvním dítětem, které se narodilo v lednu 2020. Bydlela s partnerem ve dvougeneračním domku, který patří jeho rodičům, a kdy s partnerem obývali horní patro. Na bydlení přispívali rodičům částkou 8.000 Kč měsíčně, včetně energií. Naopak příjem žalované byl tvořen rodičovskými příspěvky ve výši 10.000 Kč a přídavky na dítě ve výši 600 Kč, partner měl příjem ze zaměstnání ve výši 16.000 Kč. Sama žalovaná má úvěr u [právnická osoba], který má splácet částkou 2.600 Kč měsíčně, a kterou fakticky po celou dobu za ní hradí její otec. Naopak úvěr u [právnická osoba] žalovaná splácela sama ze svého příjmu v částkách, které si mohla dovolit, a to jednou měsíčně. Její partner měl tehdy úvěry a aktuálně je v insolvenčním řízení. Dluh u [právnická osoba] má žalovaná splácet ještě 2 roky. Kdyby měla dárce, měla by zájem o insolvenční řízení. Příjmy uvedené v žádosti zahrnují i příjmy rodičů partnera, neboť tyto údaje požadovala zástupkyně původního věřitele. Ve stejný den si úvěr bral i přítel žalované, a to zřejmě ve výši 40.000 Kč, aby mohl zaplatit závazek svého otce na domě. Ani její partner tento úvěr u [právnická osoba] nesplatil. Žalovaná popřela, že by částka 1.500 Kč odpovídala jejich měsíčním výdajům. Závěrem žalovaná navrhla, aby jí bylo umožněno hradit dlužnou částku ve splátkách.
5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z tabulky umoření, ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
6. Žalovaná požádala dne [datum] o poskytnutí úvěru na rekonstrukci ve výši 100.000 Kč, který by byl splatný v 30 měsíčních splátkách. Ke své osobě uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, má 1 dítě a je aktuálně na rodičovské dovolené. Její čistý měsíční příjem činil 10.000 Kč, vedlejší příjem 800 Kč a celkové čisté příjmy domácnosti 52.000 Kč, celkem tedy 62.800 Kč. Naopak externí splátky žalované činily 2.600 Kč a odhadované měsíční výdaje 1.500 Kč. Žalovaná uvedla, že měla zápůjčku i u jiné společnosti. K žádosti měla doložit doklad o rodičovském přídavku a přídavku na dítě.7. [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 24.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli spolu s půjčkou i poplatek ve výši 27.471 Kč, skládající se z úroku ve výši 19.342 Kč, z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatku za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.629 Kč, a dále za doplňkovou službu pojištění 2.340 Kč, celkem tedy 53.811 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 690 Kč, přičemž poslední 78. splátka činila 681 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. RPSN dle smlouvy činila 152,83 %, úrok u tohoto úvěru činil 88 % ročně. Dále bylo dohodnuto, že v případě, že zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má [právnická osoba] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podpisem smlouvy bylo potvrzeno převzetí peněz. Dle tabulky umoření žalovaná čerpala dne [datum] částku 24.000 Kč, přičemž 1. splátku ve výši 100 Kč uhradila již dne 21. 8. 2020. Další splátky v různých výších pak byly prováděny zpravidla měsíčně v období od 16. 9. 2020 do 20. 10. 2022, přičemž celkově bylo v tomto období na splátkách uhrazeno 23.390 Kč. Z přehledu těchto měsíčních splátek dále plyne, že v období od září 2020 do března 2021, kdy však v lednu 2021 nebylo uhrazeno ničeho, se výše splátek pohybovala v rozmezí 2.000 Kč až 3000 Kč. Naopak v období od 12. 4. 2021 do října 2022 nejvyšší splátka činila 1.000 Kč a např. v období od 12. 4. 2021 do 22. 7. 2021 nebylo hrazeno ničeho.8. [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o zápůjčce specifikovaných v příloze č. [hodnota] této smlouvy. Dle této přílohy zde byla uvedena i pohledávka za žalovanou, která byla specifikována číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem věřitele ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023 a zároveň byla vyzvána k uhrazení částky 52.356,35 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024, která byla téhož dne odeslána na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.9. Soud ověřil údaje sdělené žalovanou, když zjistil, že u Krajského soudu v [adresa] je pod sp. zn. KSOS [spisová značka] vedeno insolvenční řízení vůči jejímu partnerovi [jméno FO] k jeho návrhu ze dne [datum]. Mezi přihlášenými pohledávkami byla i pohledávka společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o poskytnutí zápůjčky ze dne [datum] č. [hodnota], na základě které byla poskytnuta zápůjčka ve výši 48.000 Kč. Z této zápůjčky spolu s příslušenstvím bylo uhrazeno celkem 9.700 Kč a do insolvenčního řízení tak byla přihlášena pohledávka v celkové výši 122.780 Kč. Ze strany insolvenčního správce byla tato pohledávka popřena a incidenční žaloba nebyla podána. Insolvenční řízení partnera žalované probíhá dosud.10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.14. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovanou byla řádně identifikována, žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 24.000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s dalšími poplatky v pravidelných týdenních splátkách. Úvěr je zároveň úvěrem spotřebitelským podléhajícím zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníků, tedy jejich schopnost úvěr splácet, a to jak k ochraně samotných dlužníků, tak i k ochraně věřitelů, potažmo celé společnosti. Přestože původní věřitel měl do určité míry zájem znát osobní a majetkové poměry žalované, nabízí se otázka, zda je chtěl znát i objektivně, když na jednu stranu věděl, že žalovaná je na rodičovské dovolené a její příjem je tak tvořen toliko dávky státní sociální podpory a současně chtěl znát příjmy celé rodiny, tedy dvou domácností, když jak žalovaná se svým partnerem, tak i jeho rodiče žili odděleně. Současně rodina žalované přispívala rodině partnera částkou 8.000 Kč za bydlení, která výrazně převyšuje částku uvedenou v odhadovaných měsíčních výdajích uvedených v žádosti, když současně částka 1.500 Kč neobstojí jako reálný výdaj v případě dítěte a dospělé osoby. To vše navíc v situaci, kdy i partner žalované uzavřel úvěrovou smlouvu, a kdy tedy celá domácnost byla v jednu chvíli zatížena hned 2 úvěry, a kdy současně ani předchozí úvěr žalované žalovaná nebyla schopna splácet a s jejím hrazením dosud vypomáhá její otec. Samotná výše splátek, která činila 2.760 Kč měsíčně, výrazně převyšuje příjmové možnosti žalované ve výši 10.800 Kč. To se nepochybně muselo projevit na splácení úvěru a taktéž se projevilo, když pouze prvních několik splátek bylo hrazeno nikoliv včas a řádně, ale v částkách zhruba odpovídajících měsíčním splátkám, následně již nebylo placeno, případně byly hrazeny velmi nízké částky neodpovídající ani týdenní splátce. Z uvedeného tak současně vyplývá, že původní věřitel neověřil skutečnosti tvrzené žalovanou a tyto ani logicky nevyhodnotil. Lze tak dospět k závěru, že nedostál povinnostem majícím původ v zákonu o spotřebitelském úvěru, neboť právě výše příjmů a její původ je skutečností, která jednoznačně vyvolává pochybnosti o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Soud proto dovodil, že předmětná smlouva je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.17. V souladu s tímto ustanovením pak žalobkyni náleží toliko rozdíl mezi vyplacenou částkou 24.000 Kč a přijatým plněním ve výši 23.390 Kč, tedy částka 610 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky počítaného ode dne následujícího po doručení předžalobní upomínky, kterou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky, když dřívější upomínky nevyzývaly žalovanou k úhradě celé dlužné částky, pouze dlužných splátek. V tomto rozsahu soud shledal žalobu žalobkyně důvodnou.18. Nedůvodnou však byla žaloba shledána co do zbývajících nároků majících původ v neplatné smlouvě, a tedy co do všech poplatků, úroků, a to jak sjednaného obchodního úroku v tvrzené výši 24,36 % ročně, ale fakticky ve sjednané výši 88 % ročně, tak i co do zákonného úroku z prodlení přesahujícího přiznanou částku, a to včetně úroků kapitalizovaných.19. O nákladech účastníků soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.