Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.177 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.177 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do smluvní pokuty ve výši 1.967 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, co do poplatku ve výši 3.250 Kč a co do jistiny ve výši 823 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.073 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.250 Kč od 31. 8. 2023 do 6. 9. 2023, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 177,90 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum], která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále jako soudu místně příslušnému, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 8. 2023 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč za celkem 5 odeslaných výzev po 500 Kč a dále částky 1.967 Kč, představující smluvní pokutu sjednanou smlouvou ve výši 0,1 % denně z částky 10.000 Kč, kapitalizovanou za období od 31. 8. 2023 do 5. 6. 2024 s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč převodem na její účet a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 3.250 Kč, splatný dne 30. 8. 2023 spolu s jistinou. Žalovaná však do dnešního dne nevrátila celou částku, toliko na svůj dluh uhradila 823 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejich rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, tyto ověřila a splnila tak své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, když dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, ty byly účtovány v souvislosti se zasláním písemných výzev dne 6. 9. 2023, dne 13. 9. 2023, dne 20. 9. 2023, dne 29. 9. 2023 a dne 14. 10. 2023. Přes předžalobní upomínku ze dne 17. 5. 2024 žalovaná nezaplatila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.
3. K výzvě soudu týkající se úvěruschopnosti žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že tato skutečnost povede soud k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je neplatná podle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně proto požádala, aby alternativně bylo rozhodnuto v duchu již původní žaloby o tom, že žalovaná je povinna vrátit podle smlouvy o zápůjčce vše co dostala, tedy vrátit bezdůvodné obohacení, zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.
4. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena fikcí dne 13. 12. 2024. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek.
5. Ze smlouvy o zápůjčce, z výpisu z účtu, z upomínek, z všeobecných obchodních podmínek a z předžalobní upomínky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient uzavřely dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se věřitel zavázal poskytnout klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10.000 Kč a klient se zavázal peněžní prostředky odpovídající výši zápůjčky vrátit věřiteli dle podmínek stanovených smlouvou. Klient se zavázal uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč, a to nejpozději do 23. 7. 2023. Zápůjční úroková sazba byla sjednána v nulové výši. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Smlouva i tak obsahuje ustanovení o výši poplatku za písemnou upomínku či výzvu k úhradě v částce 500 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Klient pak byl současně povinen v případě prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v této souvislosti. Částka 10.000 Kč byla vyplacena z účtu žalobkyně dne 23. 6. 2023, poté co stejný den byla zaslána verifikační platba ve výši 1 Kč. Upomínkou ze dne 6. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 13.652 Kč ihned. Upomínkou ze dne 13. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána již k zaplacení částky 14.440 Kč. Obdobně byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne 20. 9. 2023 k zaplacení částky 15.228 Kč, dále pak upomínkou ze dne 29. 9. 2023 k zaplacení částky 16.047 Kč a naposledy byla ze strany žalobkyně vyzvána k zaplacení výzvou ze dne 14. 10. 2023 k úhradě částky 16.859 Kč. Předžalobní upomínka právní zástupkyně žalobkyně byla žalované zaslána dne 17. 5. 2024, když dlužná částka činila 19.495 Kč a měla být uhrazena do 3 dnů s upozorněním na soudní řešení věci.
6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10.000 Kč, a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit jistinu zápůjčky spolu s poplatkem ve výši 3.250 Kč, a to do 30. 8. 2023 jak tvrdí žalobkyně, přestože z předložené smlouvy vyplynula splatnost do 23. 7. 2023. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníků úvěr řádně a včas splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, že ověřila údaje poskytnuté žalovanou, žádným způsobem však splnění této povinnosti neosvědčila ani neprokázala, a naopak na výzvu soudu reagovala tak, že žádala zaplacení dlužné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení s ohledem na předpokládanou neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla vyhovět výzvě soudu k předložení dokladů prokazujících řádné zkoumání úvěruschopnosti, nenařizoval soud z tohoto důvodu ani jednání, aby v tomto duchu žalobkyni poučil a rovnou v souladu s jejím alternativním návrhem rozhodl o neplatnosti předložené smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně neprokázala, že by povinnosti vyplývající z tohoto zákona splnila. Právě s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona žalobkyni náleží částka tvořená rozdílem mezi částkou vyplacenou věřitelem na jistině a částkou zaplacenou žalovanou. V tomto případě bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 10.000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila 823 Kč a rozdíl mezi těmito částkami proto náleží žalobkyni. Žalobkyni také náleží zákonný úrok z prodlení z této částky, přičemž s ohledem na neplatnost smlouvy, soud nedovozoval splatnost nároku z předmětné smlouvy, ale toliko z výzvy, která byla žalované zaslána již dne 6. 9. 2023 s okamžitou splatností, a tedy následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl.
12. S ohledem na výše uvedené soud nemohl vyhovět žalobě co do nároku mající původ v neplatné smlouvě, a sice co do smluvní pokuty, nákladů na vymáhání za 5 zaslaných upomínek, stejně tak co do části jistiny v zaplacené výši 823 Kč, a také co do poplatků za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jednak z celé žalované částky po dobu, kdy je vycházeno ze splatnosti dle smlouvy, nikoliv ze splatnosti bezdůvodného obohacení a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky, které nebylo vyhověno.
13. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Předmětem žaloby byla částka 20.374,26 Kč, zahrnující kapitalizované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, který představuje 100 %. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10.991,03 Kč, odpovídající 53,95 %, neúspěšná co do částky 9.383,23 Kč, odpovídající 46,05 %, proto žalobkyni náleží odměna ve výši 7,9 % odměny při plném úspěchu. Výše odměny vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni by proto při plném úspěchu náležel zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náležela by mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 252 Kč. Náklady řízení by celkem činily 2.252 Kč, výše uvedenému poměru však odpovídá částka 177,90 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.