18 C 3/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 8. 8. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.000 Kč s příslušenstvím v podobě nejprve obchodního úroku ve výši 18,9 % ročně z žalované částky, poté v souladu se zákonným snížením ve výši zákonného úroku z prodlení z žalované částky, a také úhrady zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného úroku za obdobní od 1. 4. 2024 do 1. 7. 2024 ve výši 2.381,09 Kč a dále úhrady částky 1.500 Kč, to vše z titulu porušení primárně rámcové smlouvy č. [hodnota], uzavřené účastníky dne [datum], na základě které žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet. Hned následujícího dne pak byl uzavřen dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, kterým byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 50.000 Kč. Žalovaný splnil všechny podmínky pro poskytnutí kontokorentu, a proto bylo jeho poskytnutí schváleno a umožněno mu čerpat. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v duchu zákona o spotřebitelském úvěru a posoudila osobu žalovaného v dostupných databázích. Protože žalovaný závažným způsobem porušil své smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně v souladu s podmínkami pro používání kontokorentu dne 2. 7. 2024 k zesplatnění kontokorentu, a také vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ta činila 50.000 Kč na jistině a 2.381,09 Kč na nesplaceném smluvním úroku. Pokud jde o pohledávku ve výši 1.500 Kč, jedná se o částku, s níž se žalovaný dostal na běžném účtu do nepovoleného debetu. Smlouvou bylo totiž sjednáno, že žalovaný bude moci disponovat s penězi na svém běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Žalovaný se dále zavázal, že udrží na běžném účtu tolik peněz, aby byly pokryty předpokládané platby a pokud se dostane do mínusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do 5 pracovních dnů poté, co k tomu bude vyzván. Účet se tak nikdy neměl dostat do debetu. Přes upomínku ze dne 2. 7. 2024 žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že v žádosti žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý příjem činí 30.000 Kč. Žalobkyně vyšla z tohoto tvrzení, a to s ohledem na nízkou výši poskytovaného úvěru. Žalovaný byl dále prověřen v bankovním registru klientských informací, kde byl nalezen s aktivními produkty. Dále bylo zjištěno, že žalovaný není v insolvenci ani v exekuci. Dle interních analýz žalobkyně stanovila částku 4.860 Kč jako částku potřebnou na výdaje žalovaného, když žalovaný v žádosti žádné konkrétní informace neuvedl. Na běžných účtech žalovaného nebyly zjištěny žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem či jinou rizikovou činností, ani jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Soud nařídil jednání na den 7. 3. 2025, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Jednání mohlo proběhnout i přesto, že dne 19. 2. 2025 podal žalovaný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, o němž však do dne konání jednání nebylo insolvenčním soudem rozhodnuto. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

5. Z přehledu žádostí o úvěr, z úvěrové zprávy, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z obchodních podmínek, z ceníku, z podmínek pro používání kontokorentu, z rámcové smlouvy, z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu, z výpisu z účtu, předžalobní výzvy, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostředky komunikace na dálku rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby. Původně byl rámcovou smlouvou sjednán běžný účet a užívání debetní karty. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání jednotlivých finančních produktů, které zatím nebyly předmětem smlouvy. Žádostí ze dne 15. 2. 2023 požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 50.000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že jeho příjem z podnikání činí 30.000 Kč. Žádné jiné údaje z jeho strany nebyly vyplněny. Z úvěrové zprávy pak vyplynulo, že v době žádosti měl žalovaný 2 existující splátkové úvěry, a sice hypoteční úvěr s měsíční splátkou 11.009 Kč, a také úvěr v původní výši 20.000 Kč, splatný v 84 měsíčních splátkách po 391 Kč. Tento úvěr žalovaného byl poskytnut v březnu 2019, v případě hypotéky v květnu 2018. Jiné existující finanční produkty žalovaný neměl, pouze byla zde evidována žádost o poskytnutí úvěru ze dne 3. 2. 2023 a odmítnuté či odvolané žádosti ze srpna 2022, resp. z ledna 2023. K uzavření dodatku č. 1 k rámcové smlouvě pak došlo dne [datum] znovu prostředky komunikace na dálku. Tímto dodatkem bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent až do výše 50.000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úvěr měl být splácen průběžně připisováním peněz na běžný účet. Úroková sazba vyplývá z formuláře se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru a byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Ze smlouvy pak plyne výše RPSN, která činila 20,64 %. Žalovaný začal čerpat kontokorentní úvěr poprvé dne 25. 9. 2023 ve výši 50.000 Kč, a tedy pro období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 se poprvé vztahovala povinnost splácet úroky, což také provedl dne 10. 10. 2023. I pro další měsíční období byly úroky spláceny, a to až do 1. 5. 2024, kdy byla provedena poslední dílčí úhrada, avšak pouze ve výši 0,81 Kč, předchozí úhrada úroků pak byla naposledy uskutečněna dne 5. 4. 2024 ve výši 799,19 Kč. Následně již ze strany žalovaného nebylo hrazeno ničeho. Naopak žalobkyně připisovala v neprospěch běžného účtu žalovaného náklady ve výši 500 Kč, a to ve 3 případech. Nezaplacené úroky tak za období do 1. 7. 2024 činily 2.381,09 Kč, nezaplacená jistina 50.000 Kč a nezaplacené náklady připsané proti běžnému účtu 1.500 Kč. Dopisem ze dne 2. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k předčasnému uhrazení všech dluhů, a to dluhu na kontokorentu ve výši 52.381,09 Kč a dluhu na běžném účtu ve výši 1.500 Kč, a to do 11. 7. 2024 s upozorněním na soudní řešení věci. Z podmínek pro používání kontokorentu pak plyne, že za případ porušení smlouvy se považuje jakýkoliv případ porušení smlouvy o kontokorentu, případně jiných ustanovení, anebo závažná skutečnost popsané v těchto podmínkách. Mezi tyto skutečnosti pak patřilo prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu. Dále bylo dohodnuto, že v případě porušení smlouvy či jiných závažných skutečností byla banka oprávněna požadovat předčasné splacení kontokorentu a prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný. Z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 24. 9. 2023 do 8. 8. 2024 pak plyne, že kontokorentní úvěr byl čerpán ve výši 50.000 Kč dne 25. 9. 2023 a až do ledna 2024 byly řádně spláceny úroky. Dále dne 17. 1. 2024 přišla na účet žalovaného částka ve výši 17.000 Kč, která byla ihned přeposlána jinde a následně žalovaný zase splácel úroky, a to až do dubna 2024, kdy přišla na účet žalovaného částka 800 Kč, a kdy byla provedena úhrada úroků. V květnu 2024 byly poprvé předepsány účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, následně se tak stalo v červnu a v červenci 2024. Již z formuláře na dobro spotřebitele v případě kontokorentního úvěru bylo uvedeno upozornění, že banka je oprávněna účtovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Toto oprávnění dále plyne i z obchodních podmínek.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla nejprve uzavřena rámcová smlouva, na základě které žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet a hned den nato dodatek k této rámcové smlouvě, na základě kterého bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet až do částky 50.000 Kč představující kontokorent jako druh úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný se tak zavázal splácet pravidelně úroky z kontokorentu tím, že měl mít na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků na jejich úhradu. Úvěr je zároveň úvěrem spotřebitelským podléhajícím zákon č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet. V tomto projednávaném případě sice žalobkyně na svou povinnost částečně rezignovala, když se spokojila s tvrzeními žalovaného o výši jeho příjmů, provedla však alespoň kontrolu jeho dalších závazků, u kterých zjistila, že jsou řádně spláceny. Ostatně sám žalovaný kontokorentní úvěr čerpal s odstupem několika měsíců, kdy se u něj finanční situace mohla změnit, a i v tomto případě byl schopen hradit úroky z kontokorentu až do dubna 2024. S ohledem na tyto skutečnosti tak soud v tomto konkrétním případě shledal povinnosti žalobkyně za splněné.

12. Z provedeného dokazování však dále vyplynulo, že žalovaný od dubna 2024 porušil své povinnosti plynoucí z úvěrového vztahu, a sice řádně splácet úroky z kontokorentu, když na jeho běžném účtu nebyl dostatečný zůstatek pro jejich úhradu. Žalobkyně proto využila oprávnění daného obchodními podmínkami pro kontokorent a kontokorentní úvěr s ohledem na porušení smlouvy zesplatnila a žádala jeho okamžitou úhradu. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaný na úhradu jistiny v průběhu čerpání kontokorentu neuhradil ničeho a do dubna 2024 byly hrazeny pouze úroky. Je tak zřejmé, že se žalobkyně důvodně domáhá úhrady jistiny úvěru ve výši 50.000 Kč a nezaplacených úroků do zesplatnění ve výši 2.381,09 Kč, přičemž výše úroků vychází z výše sjednané smlouvou. Obchodními podmínkami byla dále v případě prodlení sjednána možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady. Této možnosti v souladu s podmínkami žalobkyně využila ve 3 případech, když žalovanému za neprovedení úhrad úroků účtovala částku vždy ve výši 500 Kč. Celkem 1.500 Kč tak žalovaný dluží na běžném účtu, neboť těmito předpisy účelně vynaložených nákladů se běžný účet žalovaného dostal do nepovoleného debetu, který byl však zakázaný a nebyl ani ve sjednané lhůtě 5 dnů uhrazen. Žalobkyně se tak důvodně domáhá úhrady dlužné částky, a to včetně příslušenství v podobě sjednaného obchodního úroku, který byl v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., snížen na úrok odpovídající výši zákonného úroku z prodlení. Důvodným je také požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky jistiny úvěru od 12. 7. 2024, a to právě s ohledem na zesplatňující dopis, který žalovanému poskytoval 10 denní lhůtu k zaplacení a dnem následujícím po uplynutí této lhůty se žalovaný ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 občanského zákoníku.

13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že právo na náhradu nákladů řízení přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni. Její náklady jsou pak tvořeny toliko zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.060 Kč.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.