Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.600 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2.777,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.377,32 Kč od 4. 1. 2020 do 10. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.777,32 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení a co do rozdílů zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2.600 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 11. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5.377,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 1. 2020 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 2.600 Kč, která měla být splacena nejpozději do 3. 1. 2020. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.777,32 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy po odeslání smluvní dokumentace byly žalované zaslány peněžní prostředky. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky opakovaně upomínána, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2021. Žalovaná na svůj závazek nezaplatila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně přiznání částky 2.600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.
4. Soud nařídil jednání na den 2. 5. 2022, ze kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.
5. Ze smlouvy o úvěru, z potvrzení o výplatě úvěru, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], jež měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku, neboť předmětná smlouva neobsahuje podpis žalované, toliko předpis jejího jména a nejsou zde ani žádné upřesňující identifikující údaje. Z předmětné smlouvy pak vyplývá, že žalované měla být poskytnuta částka 2.600 Kč dne [datum], která byla splatná dne 3. 1. 2020. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový při 40 % úrokové sazbě, a dále za poplatek ve výši 2.777,32 Kč Celkem tak žalovaná měla vrátit 5.459,95 Kč, čemuž odpovídala RPSN 9. 867,1 %. Částka 2.600 Kč byla zaslána dne 5. 12. 2019 na účet žalované s označením jeho rodného čísla a čísla zápůjčky. [právnická osoba] a žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly na žalobkyni postoupeny pohledávky specifikované v seznamu pohledávek, mezi nimiž je uvedena i pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 3. 4. 2021 byla jednak žalovaná informována původním věřitelem o postoupení pohledávky, která přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, a jednak téhož dne ji byla zaslána také předžalobní upomínka ze strany právního zástupce žalobkyně obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 8.480,12 Kč a dále náklady.
6. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek pak dovodil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována spolu s předžalobní upomínkou a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.
7. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud však shledal tuto smlouvu neplatnou, když nebylo prokázáno její řádné uzavření, a to prostředky komunikace na dálku, neboť smlouva neobsahuje přímý podpis žalované a neobsahuje ani jednoznačný identifikátor. Navíc předmětná spotřebitelská smlouva pouze nepřehledně upravuje další podmínky, resp. odkazuje na rozsáhlé všeobecné obchodní podmínky, přičemž současně s ohledem na výši poplatku, za který byla poskytnuta částka zapůjčena, tj. ve výši 2.777,32 Kč, jež převyšuje vůbec jistinu úvěru, dospěl soud k závěru, že takovou smlouvu nelze shledat platnou, neboť je sjednána v rozporu s právy na ochranu spotřebitele, neboť jak výše úroku, potažmo poplatku, vypovídá o nepoctivém záměru poskytovatele zápůjčky-úvěru a je tak v rozporu s § 6 občanského zákoníku, dle kterého jsou účastníci povinni v právním styku jednat poctivě. Jednání právního předchůdce žalobkyně však tato kvalifikovat nelze. Smlouva by byla i neplatnou z pohledu zákona o č. 86/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně pouze tvrdila, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované, prokázáno však řádné zkoumání nebylo. Naopak soudu je z jeho činnosti známo, že v době uzavírání smlouvy měla žalovaná minimálně dvě další závazky vůči nebankovním společnostem ze září 2019 a již splatný dluh na nezaplaceném nájemném bytu. Vzhledem k tomu, že soud shledal předloženou smlouvou neplatnou, posuzoval danou věc podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když za situace, když smlouva je neplatná, si smluvní strany jsou povinny vrátit plnění navzájem. Z provedeného dokazování či tvrzení žalobkyně ta vyplývá, že žalované byla poskytnuta částka 2.600 Kč, žalovaná v průběhu smluvního vztahu nezaplatila ničeho a zbývá jí tak zaplatit 2.600 Kč. Pokud jde o prodlení, je nepochybné, že žalovaná se ocitla v prodlení, a to nejpozději marným uplynutím lhůty uvedené v předžalobní upomínky, tj. 11. 4. 2021 a od tohoto dne proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb., platný k datu prodlení. Úrok je žalovaná povinna hradit až do zaplacení.
8. Vzhledem ke shledané neplatnosti předmětné smlouvy, tak soud muset žalobu zamítnout co do zbývajících nároků tvořených úrokem a poplatkem ve výši 2.777,32 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 11. 4. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z celé žalované částky od splatnosti dle smlouvy do splatnosti na základě výzvy a co do rozdílu v hodnotě úroku z prodlení, který se měnil v závislosti na rozhodnutí ČNB, jak je zřejmé z výroku II. rozsudku.
9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve větší míře neúspěšná a žalované nevznikly účelně vynaložené náklady, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.