Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16.000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7.193 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.193 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.000 Kč od 25. 9. 2023 do 26. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16.000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 440,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23.193 Kč se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od 25. 9. 2023 do zaplacení s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč se splatností nejpozději do 24. 9. 2023. Předmětem žaloby byla jistina úvěru ve výši 16.000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.719,58 Kč a úrok ve výši 473,42 Kč. Po ověření úvěruschopnosti žalované, a to lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, došlo prostřednictvím webového rozhraní prostředky komunikace na dálku k uzavření smlouvy. K tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, což uvedla přímo v žalobě. K vyplacení smlouvy došlo téhož dne. Přes upomínky a předžalobní upomínku ze dne 20. 10. 2024 žalovaná nezaplatila ničeho. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádala žalobkyně, aby byl nárok v části jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ze strany žalované dosud nebylo uhrazeno ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.
3. Žalovaná byla v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzvána, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byla současně poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované byla výzva doručena fikcí dne 7. 7. 2025. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaná proti takovému postupu nemají námitek.
4. Z aktuálních informací o klientovi k půjčce, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně sazebníku, z potvrzení o provedení transakce, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
5. Žalovaná požádala o úvěr, kdy ke své osobě uvedla, že pracuje v zaměstnaneckém poměru s příjmem ve výši 21.000 Kč a celkovými výdaji ve výši 5.300 Kč, zahrnující splátky nebankovních úvěru ve výši 12.000 Kč, náklady na bydlení 9.300 Kč a ostatní výdaje ve výši 800 Kč. Z pohledu AML žalovaná prošla.
6. K uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] mezi [právnická osoba]. jako poskytovatelem a žalovanou jako úvěrovanou došlo dne [datum] prostředky komunikace na dálku, kdy se úvěrující zavázal poskytnout úvěrované úvěr jiný než na bydlení, a to úvěr spotřebitelský, bezúčelový ve výši 16.000 Kč při úrokové sazbě 36 % ročně do 24. 9. 2023, čemuž odpovídal kapitalizovaný úrok ve výši 473,42 Kč a RPSN 4.329,05 %. Úvěr byl splatný jednorázově, kdy při řádném splácení měla být uhrazena částka 21.849,08 Kč, která zahrnovala také poplatek za sjednání úvěru ve výši 5.375,66 Kč. Pro případ nezaplacení ve lhůtě splatnosti pak mělo být vráceno celkem 23.193 Kč, když došlo k navýšení poplatku za sjednání úvěru na částku 6.719,58 Kč. Smlouva byla podepsána prostřednictvím kódu a zaplacením verifikační platby ve výši 1 Kč dne [datum]. Úvěr měl být vyplacen na běžný účet žalované vedený u [právnická osoba], přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že jde skutečně o účet žalované.7[právnická osoba]. jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne [datum] dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, a to k rámcové smlouvě ze dne [datum], na základě které bylo postoupeno na postupníka celkem 294 ks pohledávek v celkové hodnotě převyšující 7.000.000 Kč, které byly specifikovány v seznamu postupovaných pohledávek. V tomto seznamu je uvedena i pohledávka za žalovanou, identifikována číslem smlouvy, jejím jménem, příjmením, rodným číslem a výší dlužné částky, která v případě žalované činila 23.193 Kč. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 10. 2024 a téhož dne byla datována také předžalobní upomínka, která byla dne 20. 10. 2024 také odeslána žalované. V rámci upomínky byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 50.770,72 Kč do 3 dnů.8. Soudu je však z jeho činnosti známo, že vůči žalované zde probíhají či probíhala jiná řízení, jejímž předmětem je porušení jiných, a to dřívějších závazků žalované, které na sebe převzala před uzavřením této předmětné smlouvy. Soudu je tak z jeho činnosti např. známo, že žalovaná uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu se společností [právnická osoba] na částku 65.000 Kč, se splatností ve 48 splátkách po 4.454 Kč (sp. zn. [spisová značka]), dále také dne [datum] úvěrovou smlouvu se společností [právnická osoba] na úvěr ve výši 30.000 Kč (sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] znovu úvěrovou smlouvu se společností [právnická osoba] na částku 100.000 Kč, se splatností v 18 splátkách po 11.128 Kč (sp. zn. [hodnota]), dne [datum] úvěrovou smlouvu se společností [právnická osoba] na částku 4.000 Kč (sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] se společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu na částku 4.000 Kč, která byla postupně navyšována (sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] se společností [právnická osoba] na částku 21.000 Kč, splatnou v 48 měsíčních splátkách po 1.298 Kč (sp. zn. [spisová značka]), a také dne [datum] se společností [právnická osoba] úvěrovou smlouvu na částku 16.000 Kč (sp. zn. [spisová značka]).9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Soud se musel zabývat nejprve aktivní legitimací žalobkyně. Bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Pohledávka za žalovanou byla řádně identifikována, žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.15. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 16.000 Kč na dobu 30 dnů za sjednaný poplatek a úrok. Smlouva je zároveň smlouvou spotřebitelskou, podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá poskytovatelům úvěru zkoumat schopnost dlužníků úvěr splácet, a to jak k ochraně samotných dlužníků, tak i věřitelů, a také k ochraně celé společnosti před zadlužováním. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaná sice předložila vyplněný formulář obsahující její příjmy a výdaje, příjmy však pravděpodobně verifikovány nebyly a obdobně nebyla ani ověřena osoba žalované v dostupných databázích, neboť soudu je z jeho činnosti známo, že v okamžiku uzavírání této smlouvy, tedy v srpnu 2023, měla žalovaná několik dalších závazků, které na sebe přebírala v krátkém sledu po sobě. Ostatně pokud jsou správně uvedeny údaje o finanční situaci žalované v žádosti, tak v případě, že její příjmy činily 21.000 Kč, výdaje na bydlení byly ve výši 9.300 Kč a splátky dalších úvěrů 12.000 Kč měsíčně, nebyla žalovaná objektivně schopná splácet své závazky, protože neměla z čeho, a to zde nejsou zohledněny další běžné výdaje. O tom, že žalovaná nebyla schopná svým závazkům dostát svědčí i fakt, že před poskytnutím tohoto úvěru měla minimálně dalších 7 jiných závazků, které dříve či později nebyla schopná splácet. Právě snaha o předejití takovým situacím, kdy dlužníci řetězí své dluhy a ocitají se v kruhu, je smyslem jejich ochrany dané zákonem č. 257/2016 Sb. Z uvedeného tak soud dovodil, že původní věřitel nedostál svým povinnostem pramenícím z tohoto zákona a že tedy nastávají následky předvídané ustanovením § 87 odst. 1 téhož zákona, tedy neplatnost, a to neplatnost absolutní. Za této situace tak i v duchu návrhu žalobkyně žalobkyni náleží toliko jistina úvěru, na kterou žalovaná nezaplatila ničeho. Co do této částky i co do příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, avšak s ohledem na charakter nároku nyní počítané ode dne výzvy, resp. ode dne sdělení o postoupení pohledávky, které obsahovalo výzvu k zaplacení ve lhůtě 3 dnů a při zohlednění doručení se pak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 teprve od 27. 10. 2024. K tomuto datu pak byl stanoven úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.16. S ohledem na již uváděnou neplatnost smlouvy tak bylo nutné žalobu zamítnout co do nároků majících původ v neplatné smlouvě, tedy co do poplatku, úroku a částečně co do příslušenství, počítaného z jiných období, jak bylo vysvětleno výše.17. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř., přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Žalovaná částka s kapitalizovaným příslušenstvím ke dni rozhodování soudu činila 29.598,08 Kč (100 %), žalobkyně byla úspěšná co do částky 17.535,98 Kč (59,25 %) a neúspěšná co do částky 12.062,11 Kč (40,75 %), náleží ji proto náhrada nákladů řízení v poměru 18,5 %. Výše odměny vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni by proto při plném úspěchu náležel zaplacený soudní poplatek ve výši 928 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí věci a sepis podání) a tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náležela by mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 252 Kč. Náklady řízení by celkem při plném úspěchu činily 2.380 Kč, poměru 18,5 % však odpovídá částka 440,30 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.