Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

38 C 116/2024

Soud: Okresní soud v BruntáleDatum rozhodnutí: 11. 9. 2024Č. j.: 38 C 116/2024-36Samosoudkyně: Mgr. Silvie HodaňováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 11. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSBU:2024:38.C.116.2024.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníinsolvencenarovnání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (58) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], 1. splátku do [datum] a další vždy do [Anonymizováno]. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba žalobkyně, na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku 39 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a 15 % úroku ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky jistiny [částka], smluvní pokuty [částka], poplatku za úvěr [částka], nákladů upomínání [částka] a úroků z úvěru a zákonných úroků.

2. Žalovaný uvedl, že si půjčku vzal v době, kdy již vytloukal klín klínem, protože byl dlouhodobě těžce [podezřelý výraz]. Již v době uzavření smlouvy měl další úvěry, určitě u společnosti [Anonymizováno], dále [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], vše v hodnotě [hodnota].- [částka].

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] ve výši [částka] se splatností [datum] prodlouženou až do [datum] s poplatkem za úvěr [částka]. Ve smlouvě pak byly v rámci smluvních ujednání dohodnuty sankce za nesplácení (smlouva o úvěru). Žalovaný měl čistý měsíční příjem v květnu [částka], v červnu [částka], v srpnu [částka] (výplatní pásky). Žalobkyně mu vyplatila částku [částka] (potvrzení o platbě a tvrzení žalovaného). Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovanému byl opakovaně poskytnut zřejmě revolvingový úvěr [Anonymizováno], žalovaný hradil [Anonymizováno] půjčku různými částkami a byl mu již dne [datum] poskytnut úvěr od společnosti [Anonymizováno] ve výši [částka] a pak opakovaně znovu, dále půjčka od [právnická osoba] [částka] [datum], úvěry od [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno].cz, Simple půjčka, vivacredit a i půjčky od soukromých osob (výpis z účtu). Žalovaný má vyživovací povinnost k dceři [jméno FO], nar. [datum] (rozsudek OS [adresa] č. j. [spisová značka]).

4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.

5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

6. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.

10. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C-240/98 [jméno FO] Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C-243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu, a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.

11. Z údajů poskytnutých žalovaným prokázaných výpisem z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný měl sice příjem prokazovaný výplatními páskami, ale zároveň obrovské množství nebankovních půjček a úvěrů a jeho příjem na pokrytí životních výdajů a placení těchto závazků nedostačoval. Je proto potřeba prověřovat nejen příjem žadatele, ale také jeho pravidelné výdaje na bydlení, na vyživovací povinnosti a další závazky, zejména se i zabývat dalšími úvěry, které si žadatel již vzal tak, jak ukládá poskytovateli úvěru zákon o spotřebitelském úvěru.

12. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

13. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil [částka] a zbývá mu uhradit [částka]. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající rozsahu pak soud žalobu zamítl.

14. V souladu s § 160 o. s. ř., se souhlasem žalobkyně a v souladu s § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je v možnostech žalovaného, s ohledem na jeho úvěrové zatížení, výdělkové možnosti (příjem [částka]) a náklady se [podezřelý výraz] [Anonymizováno], hradit [částka] měsíčně.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný, kterému však doposud žádné náklady nevznikly a žádné nepožadoval uhradit.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací